Autor: admin2

Rok 1875 byl nepříznivý pro osadu mladovožickou živelnými pohromami. Na sv. Jana Křtitele – 24.6. – to bylo krupobití, které během 1/4 hodiny poničilo téměř veškerou úrodu a to jak v Mladé Vožice, tak i ve Staniměřicích, Horních a Dolních Koutech, Nahořanech a částečně v Radvanově a Bělči.

27. června v noci ze soboty na neděli opět bouře, kdy uhodil blesk do chrámu P. Marie na hradě. Blesk sjel až do vnitřku kostela, spálil široký zlacený rám obrazu P. Marie na oltáři, stejně i zlacený oltář a sjel do země, obraz P.Marie však nepoškodil.

Dne 3. července toho roku, strhla se opět nad Vožicí veliká bouře, z niž vzešla povodeň, která zničila celý mlýn. Obyvatelé přispěchali postiženým na pomoc a zachránili jim životy. Mlýn však vzal za své, celý se sesypal od základů. Jak kronika říká : ‚Bůh dopouští, ale neopouští , takže za pomoci občanů bylo uděláno to nejnutnější, aby ještě toho roku mohla rodina mlynáře Františka RAJSKÉHO bydlet a mít střechu nad hlavou.

Dne 29. června na den sv. apoštolů Petra a Pavla v 1/23 odpoledne zesnul v Pánu korunovaný král český a císař rakouský Ferdinand Dobrotivý na pražském hradě, uprostřed svých věrných Čechů, mezi nimiž byl a žil od doby zřeknutí se trůnu přes 26 let.

V měsíci září a říjnu byla přeložena nová střecha děkanského chrámu sv. Martina. Přeložení stálo po odečtení nákladů na materiál, povoz a nádenickou práci 110 zlatých.

Školní budova, postavená v letech 1869-71 nedostačovala, protože měla 3 třídy. V r. 1876-7 po zakoupení přilehlého domku a za četné pomoci občanů je rozšířena na školu o 5ti třídách, pan děkan přidává pro tuto potřebu i část vlastního děkanského pozemku. Za tímto účelem je také učiněna písemná smlouva mezi městem a děkanstvím, jak bude umístěna školní budova. Smlouva byla potvrzena i biskupstvím českobudějovickým dne 13.5.1876. 25. května 1876 světil pan děkan základní kámen ke stavbě, do něhož byla vložena památná listina. Na stavbu nové školy byl stanoven základní rozpočet 31.582 zlatých. 9. února 1876 byla učiněna veřejná dražba na tuto akci, nakonec akce přenechána panu staviteli Jindřichu ŠPIRHANZLOVI, který učinil nabídku nejnižší a to 24.250. 6.000 činily příspěvky zemské a ostatní částky byly dotovány z darů a příspěvků – z Vožice a přilehlých k tomu obcí. Každý podle svých možností. Placení a vybírání těchto příspěvků nebylo snadné, protože v r. 1875 panovala velká neúroda a mimoto mnoho obcí bylo postiženo povodněmi a krupobitím. Počet domů ve městě Mladá Vožice v té době je 284, v Pavlově 16 a počet obyvatelstva 2.190. Ve městě Ml. Vožice mimo jiné je také C.K. okresní soud, C.K. berní úřad, obecní úřad, C.K. notářství, C.K. četnictvo, C.K. finanční stráž, stanice hřebčinská, vrchnostenský důchodový úřad, občanská záložna, dobrovolný sbor hasičů, C.K. pošta a telegrafní stanice, okresní výbor, lékárna. doktor medicíny a chirurgie, ranhojič, pivovar a vínopalna. Kronika se ještě vrací k tomu, jak byl vybudován vodovod. 1874 – děkanskou zahradou a městem vodovod na Pondělek zřízen a tam nová kašna postavena. Před novou školou bude také na místě nynější nádržky vystavena nová kašna. Dne 8. září 1877 na slavnost Narození P. Marie, to bylo v sobotu“, protože ten den na sobotu připadl, světil pan děkan v chrámu Páně za asistence místního kaplana P. Josefa ZÁKOSTELSKÉHO prapor dobrovolných hasičů mladovožických. Toho dne kolem 10. hod. dopoledne za zvuku hudby, střelby z hmoždířů a slavnostního vyzvánění přišel hasičský spolek domácí, doprovázený spolkem hasičů pacovských a delegací hasičů táborských stejně i místními samosprávnými úřady a velikým množstvím domácího i přespolního lidu do děkanského chrámu. kde byl na čestném místě uložen prapor. Když všichni zaujali svá místa, pan děkan měl k tomu také proslov a pak prapor posvětil, pak 3 hřeby ve jménu Nejsv. Trojice do praporu zarazí(, pak se připojovali další hodnostáři a dělali podobný úkon – zarážení hřebů. Potom byla slavná mše sv. a ukončena slavnost společnou hostinou v hostinci pana Matěje ROSOLA. Odpoledne pak následovalo veřejné cvičení hasičů na náměstí. Tento den byl slavný pro město, ale další – tedy neděle 9. září 1877, na níž připadl svátek jména P. Marie byl o to slavnostnější, protože ten den byla svěcena nově vybudovaná škola, která během 2 let nákladem více než 30.000 byla vybudována. Časně zrána oznamovala střelba z hmoždířů blížící se slavnost, téměř ze všech domů vlály prapory a ze všech stran se hrnul lid, aby se mohl účastnit slavnosti, která měla začít v 10.00 hod. dopoledne. Již k 9.00 hod. se scházela školní mládež, řemeslnické spolky se svými prapory, úřady a všichni hosté na náměstí, kam přijel potom c.k. místodržitelský rada a okresní hejtman táborský pan Jan BRADÁČ. K l0.00 hodině se potom hrnul průvod od záložny po náměstí, který čítal několik tisíc lidí k děkanství, kde se k němu připojilo duchovenstvo. Průvod obešel náměstí a zastaví! před novou školní budovou, vkusně ozdobenou, kde se zastavili ­školní mládež, spolkové, úřadové a hosté. Ostatní lid zaplnil celý zbývající prostor od školní budovy až ke kostelu tak. jak udává pisatel kroniky, že by bylo ani jablko nepropadlo. Za posvátného ticha vstoupil pan děkan na kazatelnu, udělanou k tomu účelu u hlavních dveří školní budovy a měl slavnostní řeč. Po ukončení řeči provedl pan děkan za asistence důst. pana faráře Josefa DECARY, faráře novoveského a velebného pana Josefa ZÁKOSTELSKÉHO, místního kaplana posvěcení školy. Po ukončení obřadu se opět průvod odebral do chrámu Páně, kde byla sloužena slavná mše svatá. Celá slavnost zakončena v l .00 hod. odpoledne slavnostním obědem v hostinci u Rosola.

V prosinci 1877 byl jmenován P. Josef ZÁKOSTELSKÝ, který od r. 1869 v Mladé Vožici kaplanoval, farářem ve Vrcholtovicích. Na to místo nastoupil 27. prosince 1877. Na jeho místo, jako kaplan do Mladé Vožice přichází P. Matěj LAJER a to 5. ledna 1878.

V roce 1878 byla provedena vnitřní oprava filiálního kostela v Blanici. Přispěly na opravu jak zdejší, tak také ostatní dobrodinci. Značnou část – 50 zlatých – darovala na žádost pana děkana mladá kněžna Eleonora ze SCHWARZENBERGŮ, takže kromě opravy mohlo být pořízeno ještě nové mešní roucho černé barvy, kaditelnice a kropenka. Oltářní obraz P. Marie a sv. Václava maloval akademický malíř pan Václav ŠEBELE, toho času asistent při obecné vyšší reálné škole v Písku a pozlacení oltářů provedl pan Antonín STULÍK z Bechyně. Svěcení oltářů učinil P. Augustián HEGER, biskupský vikář a farář v Hošticích, pan děkan měl kázání a zpívanou mši svatou za velké účasti lidu.

11. února 1878 vydán byl pastýřský list prostřednictvím vik. úřadů, který obsahoval smutnou zprávu o smrti papeže PIA IX. Zemřel 7, února mezi 5. a 6. hod. večerní, ode všech milovaný ve stáří 86 let. Úřad od Boha svěřený spravoval téměř 32 let tak dlouho, jako žádný z jeho předchůdců. Jeho papežská léta převýšila skoro o 7 let sv. Petra. Když se vykonaly smuteční obřady předepsané pro církev pastýřským listem 22. února 1878, je rozeslán nový pastýřský list, který přinesl novou radostnou zprávu o zvolení nového svatého otce kardinála Joachima Pevvi, který přijal jméno LEO XIII. Zvolen byl za papeže 20.2.1878 a do úřadu uveden 3. března.

V roce 1879 byl pomocí všech obnoven oltář P. Marie na Hradě. Práci převzal pan Josef TÄUBEL pozlacovač z Budějovic. Práci provedl za smluvenou částku 150 z 1.80 krejcarů. Truhlářské práce na oltáři provedl pan Jan MARŠÍK, truhlář v Mladé Vožici za 10 zl. Dovoz oltáře stál 7 zlatých 40 kr. Renovaci bylo nutno provést proto, že toho roku – 1878 – okolo půlnoci se strhla nad Mladou Vožicí bouře, při níž udeřil blesk do kaple, vjel severním oknem do kaple, srazil omítku na kopuli. odtud sjel na oltář, objel veliký rám obrazu Mariánského a spálil na něm pozlacení, ale obraz vůbec neporušil. Spálil také pozlacení na oltáři i sádrové andělíčky zničil, sjel pak po mramorových schodech. od nich částku, jak dosud vidno urazil do lodě chrámové a pak zmizel. Posvěcení opraveného oltáře provedl pan děkan sedmou neděli po sv. Duchu r. 1879. Vše opět učiněno slavnostně, počínaje průvodem od děkanského kostela na hrad, kde v 10.00 hod. byl proveden celý obřad a zakončen průvodem zpět do děkanského kostela, kde byla adorace a požehnání s nejsvětejší svátostí oltářní.

Dne 9. června 1879 po 4. hod. odpolední přitáhly černé mraky od Miličína, které jak tam, tak i zde vychrlily tolik vody, že z toho vznikla povodeň. Vzešla tím velká škoda všem těm, kteří měli louky kolem potoka.

V roce 1871 – 19. ledna – po smrti pana faráře POKORNÉHO, ujímá se farnosti P. Jakub KREJČÍ. Tento den je jmenován do tohoto úřadu. 12.9.1871 vychází královský reskript od císaře a krále Františka Josefa I, který nabádá k zpevnění pokoje, míru a jednoty, ve kterých se všechny, jím spravované země v současné době nalézají. Chce také podle toho císař učinit určitý výnos, založený na právech a povinnostech každého občana, která by si plně osvojil a také přijal. Jeho ušlechtilé záměry a počáteční plány se nakonec zvrhly.

Z 25. na 26. května 1872 strhla se nad okresy hořovickým, náchodským, berounským. královickým a žateckým kruté bouře až v průtrže mračen a z toho povstala velká povodeň. Podle vykázaných škod, které byly způsobeny, šlo o finanční částku

8 mil. 885.450 rakouských zlatých.

O život přišlo celkem 240 lidí. Byly proto konány sbírky na pomoc postiženým. V Mladé Vožici dělaly sbírky výnos přes 400 zlatých. Téhož roku byl v Praze ve slévárně Betlmanově přelit prostřední zvon filiálního kostela janovského, protože byl puklý. Přelití stálo 387 zlatých a bylo to zaplaceno z výnosů kostela janovského. Nový zvon byl 21.5.1872 od světícího pražského biskupa Dr. Karla Františka PRŮCHY posvěcen na jméno VÁCLAV. V tomto roce bylo také nutno přistoupit k opravě kostela Všech svatých v Janové, protože byl již zpustlý. Přifařené obce učinily sbírku na opravu a každý podle svých možností daroval peněžní obnos na tuto akci. Hrabě a patron pan Karel z KÜENBURKU věnoval potřebný materiál zdarma, takže oprava si vyžádala vcelku 1.000 zlatých. Oprava se udělala jak vně, tak i uvnitř včetně restaurování obrazů a soch – většinou zlacením.

27. října 1872 v neděli byl pak kostel při slavnostních bohoslužbách vysvěcen. Úkon provedl pan vikář, delegovaný od pana biskupa Jirsíka, P. Augustin HUGR, za asistence šebířovského pana faráře P. Františka SOUKUPA a P. Josefa ZÁKOSTELSKÉHO, místního kaplana. Ve stejné špatném stavu se nacházel i hřbitovní kostel sv. Mikuláše, na jehož opravu byla učiněna rovněž sbírka, pan patron dal potřebný materiál a odpoledne v tutéž neděli, t. 27. října 1872 byl i hřbitovní kostel opravený, při bohoslužbách posvěcen. Odtud se pak konal slavnostní průvod do děkanského kostela, kde byla celá slavnost zakončena adorací a požehnáním.

V roce 1873 byly ke konci roku pořízeny 2 nové zpovědnice z kostelního jmění a v kostele umístěny, opraveny oboje dveře spolu i s celou sákristií.

V lednu r. 1874 byla obnovena krizová cesta, stejně i 2 velké postranní obrazy u hlavního oltáře, představující svatou rodinu a nanebevzetí P. Marie. Oprava stála 107 zlatých a opět To byl dar od věřících na popud pana faráře. Při této opravě byly umístěny nové kříže na jednotlivá zastavení křížové cesty, které tam dříve nebyly. V r. 1874 byla také zevrubně opravena křížová cesta, která je postavena kolem chrámu P. Marie na Hradě. S tímto byla spojena i úprava celého okolí kolem chrámu, počínající úpravou přístupových cest a konče vysázením přes 2.000 stromků pro zkrášlení celého okolí. Některé obrazy zastavení křížové cesty už nebyly znát a znovu je obnovil pan LEHMAN z Prahy. Celý náklad na opravu si vyžádal téměř na 1.000 zlatých a byl pořízen obětavostí osadníků. Při té příležitosti byl také celý kostel P. Marie na hradě opraven a vybílen i zvenčí. Celou akci ocenil pochvalným listem otec biskup z českých Budějovic Jan Valerián JIRSÍK, který předal panu Fr. Lad. MATOUŠKOVI ­městskému radovi. 15. srpna o pouti k P. Marii na hradě bylo celé toto dílo slavnostně posvěceno D.p. kvadriánem z řádu sv. Fr. z Votic, veliká slavnost tato v celé farnosti byla zakončena ve farním chrámu Páně slavnou mší svatou. Nejdůležitější ale, co se v r. 1874 stalo bylo to, že farní chrám sv. Martina na děkanský a fara mladovožická s církevním schválením byla povýšena na děkanství na všechny časy. Biskup Jan Valerián JIRSÍK k tomu vydal potřebný dekret a pak 8. prosince o slavnosti Neposkvrněného početí P. Marie byl při slavnostních bohoslužbách dekret přečten všem věřícím. Poslední významnou akcí pro celé město toho roku, t 1874 bylo zřízení městského vodovodu, ke kterému přispěl pan děkan KREJČÍ. Stávající vodovod vedl přes zahradu a využíval jej majitel panství hrabě Karel KÜENBURG. Protože Vožice trpěla v té době nedostatkem užitkové vody, byla na souhlas pana děkana a se svolením hraběte udělána přípojka, která vedla přes děkanskou zahradu a dvůr do města, aby se mohli na ni napojovat další zájemci. Za jakých podmínek má toto vše proběhnout, na to byla učiněna písemná smlouva, pod kterou se podepsali František ŠTIBRAL – radní,

Ladislav Fr. MATOUŠEK – radní, Pavel DUŠEK za měšťanstvo a pan děkan KREJČÍ.

1790 opět za přispění a aktivity pana děkana a všech ostatních, především věřících, dochází k obnově kostela. Ten je rozšířen a v některých částech také obnoven. Akce si vyžádala značných výdajů, ale vše bylo vykonáno, jak kronika říká ‚k větší cti a slávě Boží, tak jako i ve SZ začal budovat král David stánek Boží pro lid a především pro duchovní povznesení mladovožické farnosti‘. Výdaje, které byly vynaloženy na obnovu a rozšíření kostela se odrazily i na majetku farnosti, která byla zchudlá, ale v krátké době se opět za přispění všech věřících mohly pořídit nové bohoslužebné knihy (misály), které měly sloužit především pro větší slavnosti, konané ve farnosti.

V roce 1791 za přispění patronky kostela Terezy komtesy z Küenburka je rozšířen další potřebný mobiliář kostela a to především – jak kronika říká – ornát, 2 dalmatily, pluviál pro bohoslužebné účely. Není zapomenuto ani na filiální kostel v Janově, kde se vyměňuje v témže roce stará a již nevyhovující dlažba za dlažbu novou.

O roce 1789 se zmiňuje farní kronika jako o neblahém vlivu na víru lidstva tzv. ateistickou rebelií galskou, která měla na svědomí mnoho lidských životů. Především to byli kněží, kteří umírali pro obvinění z fanatismu a také i mnoho věřících. Nejčastější smrt byla buď ohněm nebo mečem. Popravy byly konány hromadně. Po skončení tohoto fanatického hnutí a povstání přichází opět období klidu, především pro farnosti a věřící.

V roce 1792 za četného přispění věřících v podobě darů, rovněž i děkanství byla v kostele zbudována nová kazatelna pro hlásání a výklad Božího slova při významných církevních příležitostech – slavnostních bohoslužbách. Stejné tak o rok později, t. 1793 dochází k doplnění a rozšíření inventáře o nová potřebná bohoslužebná roucha, která jsou rovněž určena pro používání při slavnostních bohoslužbách.

V roce 1794 dokončena přestavba kostela. Dílo učiněno k větší cti a slávě Boží ve prospěch lidu věřícího a za dobré kvality. Téhož roku zvolen v pořadí 34tý patron ve farnosti, pan Jakub ZEDNÍK. Pečuje o farnost a její majetek krátký čas (asi 1/2 roku) a po něm 35tý patron Bartoloměj KUČERA z Bendova Záhoří. Na vnitřku kostela je pořád pracováno v různých formách vylepšování – např. vylepšení presbytáře, rozšíření kůru, obohacení o další potřebné věci (lavice apod.), sochy. Na tomto dle se velkou měrou podílel pan Matyáš HORKÝ. Je povolán k provedení této práce z Prahy od řádu Pavlánů. Je mu zde poskytnuto vše potřebné, počínaje ubytováním, materiálem potřebným k vykonání práce a všemi ostatními potřebnými věcmi. K větší cti a slávě Boží a ku prospěchu celé farnosti – všech věřících je slavnostně dokončeno a předáno dílo 21. září. Byl to slavnostní den pro celou farnost. Obřadu se zúčastnil i hlavní patron pan hrabě František KÜENBURG.

V roce 1796 jmenován pomocným patronem (správcem) v pořadí 36tým pan Václav VOLF, v té době senátor, jemuž je do správy svěřen opět veškerý majetek, který vlastní zdejší děkanství. Ten je rozdělen po částech dalším dvěma pomocným správcům p. Františku VOBOŘILOVI a Františku STRNADOVI, kteří mají povinnost z výtěžku získaného z majetku pronajatého odvádět určitý podíl ve prospěch děkanství.

V roce 1797 jsou v kostele pořízeny také malé postranní pokladničky pro dobročinné příspěvky a dary od věřících, které mají sloužit svým výtěžkem pro potřeby kostela, především v záležitostech doplňování a obnovování potřebného inventáře. Bylo zapotřebí také obnovit střechu kostela v Janové, která byla rovněž vykonána a na nákladech na obnovu se podílel patron, děkanský úřad a věřící, kteří přispěli svými dary.

V roce 1798 je jmenován do farnosti kaplan Václav PERNET, který je pověřen duchovní správou podle přesně stanovené smlouvy, která jej pověřuje určenými úkony v duchovní činnosti. Smlouva je učiněna na popud zdejšího pana děkana a potvrzena oběma stranami.

Rok 1800 – když kostel opatřen byl uvnitř vším podle představ zdejšího duchovního k větší cti a slávě Boží, a také podle přání věřících k větší kráse celého kostela a dokončeno obnovou a doplněním hlavního oltáře o některé prvky, uzavřel zdejší duchovní pan děkan Morávek smlouvu o pořízení lepších varhan pro kostel a to s miličínskou farností. To bylo také učiněno r. 1800 a stávající varhany byly zaměněny, protože zdejší už nevyhovovaly potřebám chrámu. Za nové pořízené varhany musel být také zaplacen potřebný finanční vyrovnávací obnos 1.500, na kterém se podílela jak farnost, tak i patron. Varhany byly převezeny a Instalovány, rovněž i rozšířeny, aby vyhovovaly pro kapacitu zdejšího kostela, o jeden celý manuál a o další rejstříky.

Krátce poté se konaly v kostele sv. Martina dvě významné události. Jednak oslavy výročí svateb – čestného občana města MLÁDKA a jeho choti Terezie a patrona kostela Leopolda KÜENBURGA s kněžnou Zdislavou, rozenou Valdštejnovou. Posléze pak kněžská svěcení. 2. února to byl novosvěcenec P. Jan VOBOŘIL, který byl také ustanoven kaplanem v Mladé Vožici a posléze 22. listopadu novosvěcenec P. Antonín KRÁL, který byl ustanoven kaplanem v Miličíně. Slavnost proběhla za velké účasti věřících, především patrona a jeho manželky, od kterých také novosvěcenci přijali četné dary, bohoslužebná roucha a také i četné dary v podobě peněz a jiných potřebných věcí.

V roce 1802 byly stávající varhany zcela předělány generální opravou a byly jako nové. Proto kronika zaznamenává tuto akci jako pořízení nových varhan.

V roce 1803 pro větší slavnosti a akce ve farnosti pořizují se nová bohoslužebná roucha, především dokonalejšího a svátečnějšího rázu, aby se mohla používat k větší cti a slávě Boží. Je to vlastně taková poslední akce zdejšího pana děkana Morávka, který se o to zasloužil, protože se dostavuje se stářím i nemoc a pan děkan odchází na zasloužený odpočinek – je přitom jmenován čestným občanem mladovožickým na podnět zdejšího patrona a také kanovníkem u sv. Víta v Praze a to v r. 1805 – 22. srpna. Zároveň je jmenován novým správcem a děkanem farnosti P. Jan Václav BOUKAL. Uveden do tohoto úřadu je při slavnostních bohoslužbách za hojné účasti věřících patronem farnosti hrabětem Leopoldem Küenburgem. Pan děkan nové jmenovaný, má velké zásluhy, především při zvelebování interiéru kostela a rozšiřování bohoslužebných rouch a dalších potřebných věcí. Např. v r. 1809 jsou obnoveny obrazy na postranních oltářích, v r. 1810 pořízena nová monstrance, 12. srpna téhož roku pořízeny obrazy nové křížové cesty, nový kalich. 11. srpna 1812 umírá hlavní patron chrámu a farnosti hrabě Leopold KÜENBURG. Jeho tělo při velkolepém pohřbu je uloženo do kaple sv. Mikuláše.

V roce 1827 je pořízen nový obraz P. Marie do kaple na hradě, v r. 1832 podle kroniky. umírá pan děkan BOUKAL, v tomto roce je také ve Vožici zřízena pošta. V roce 1833 a 1836 opět učiněny určité vnitřní úpravy vnitřku kostela (přemísťování různých věcí na jiná místa v kostele). Na tom mají zásluhu Jak noví patroni, tak i kněží.

V dalších letech má farní kronika zmínku o tom, jak se mění jednotliví fundátoři ­r. 1777 – Tomáš ZDEBORSKÝ z Bendova Záhoří, r. 1779 Jan ROZKOŠNÝ, r. 1781 František KUBEC. Rovněž i o tolerančním dekretu od císaře Josefa II, který umožňuje shromažďování se k bohoslužbám i ostatním církvím kromě církve katolické. Ostatní církve mají k tomu stanoveny přesné pokyny – kdy a za jakých podmínek a samozřejmé i kde. Dekret vybízí k toleranci se všemi, kteří nejsou katolíky.

Rok 1782 – kdy se stává patronkou farnosti Marie Anna z ADDY, dochází k četným obratům ve farnosti a to proto, že tato žena zasahuje zdejšímu duchovnímu i do jeho práce a to především pastorační. Dochází k četným přestupkům (vypsání) z církve římskokatolické a přepsání k církvi jiné-např. jak kronika uvádí k 23. 3. 30 mužů, 36 žen, posléze 24 mužů, 36 žen a tak to pokračuje po 4 roky jejího působení. V témže roce vchází v platnost také nové nařízení v odměňování duchovních za jejich práci a pastorační úkony. Výše je stanovena podle velikosti spravovaného území hodnosti duchovního a také podle počtu pomocných duchovních, t. kaplanů. Dělení příjmu provádí sám duchovní a je také jeho povinností podle zdravého uvážení část prostředků získaných přenechat ve prospěch a potřeby farnosti. Pan děkan Vinař vypisuje ve farní kronice i jména těch, kteří jakýmkoliv způsobem – podporou ­danou ve prospěch farnosti se připravují na ještě lepší zdokonalení a obohacení především kostela, jeho depositáře i vnitřku.

V r. 1784 příkazem nejvyššího vládce a císaře jsou ke zdejší kolatuře (farnosti) připojena další obročí, spočívající v obcích Frant. Ves, Záhoří se vším k tomu náležejícím majetkem.

1785 opět příkazem zrušena komunita řeholního společenství zasvěceného Nejbl. P. Marii – jejího navštívení, která měla ve své především charitativní péči všechny potřebné ­nemocné, opuštěné, strádající, o které s mateřskou láskou pečovala. Na základě dekretu vydaného v Praze dne 28.7.792 byla tato komunita založena a své úkoly jí svěřené vykonávala.

Rok 1785 je velmi významný, protože na základě rozhodnutí nejvyšší hlavy církve, t. papeže a po poradě s pražským arcibiskupem jsou založena nová biskupství v čechách – je jich 5 – a rozhodnuto o jejich přesných územních hranicích. Tak např. o pražském arcibiskupství, jako o hlavním v království českém hovoří farní kronika o územích, která k němu patří : jsou to samozřejmé Praha a k ní příslušející území, jako berounsko, kuřimsko, plzeňsko, rakovnicko s příslušnými územními celky. Litoměřické biskupství a k němu příslušná území litoměřicko, boleslavsko, žatecko. Dieceze hradecká a příslušná území : hradecko, bydžovsko, chrudimsko, čáslavsko. Nové zřízena dieceze budějovická a k ní táborsko, budějovicko, prachaticko, plzeňsko, klatovsko.

Významnou událostí bylo také nejen pro farnost, ale i pro celou Mladou Vožici v r. 1788 vybudování nové školy. Stará škola byla již nedostačující a nevyhovovala a proto za přispění především patrona obce i všech ostatních občanů byla, jak kronika ř&á, vybudována nová škola jako perfektní dílo. 13. října bylo slavnostní otevření školy, kterého se zúčastnila Marie, Tereza, komtesa Küenburgová, pan děkan Vinoř, který byl pověřen slavnostním proslovem a posvěcením dokončeného dílá a rovněž i pan kaplan Jan Antonín Morávek. Jsou v kronice i jména nově příchozích učitelů spolu s nové jmenovaným panem řídícím Karlem ŠAURKEM, pak např. učitelé Josef ČECH, Josef LIVERING, František HERŠMAN, Josef ČERNÝ, Václav ROSOL, Tomáš STRNAD, Václav VOLE. V r. 1788 také umírá v Pánu pan děkan Vinoř, který se velice zasloužil o duchovní, ale i o materielní rozkvět farnosti a byl s velkou úctou od všech lidí pochován. Úřadu děkana se ujímá v r. 1789 kaplan Jan Antonín MORÁVEK, kterému je svěřena do péče celá spravovaná kolátora, zahrnující podle práva určeného duchovní péči o všechny přidělené obce k děkanství mladovožickému. Úřadu se ujímá dne 6. ledna 1789.

4. října téhož roku je slavnostně při bohoslužbách posvěcena nová kazatelna, kterou nechal pořídit pan děkan spolu s patronem a také souhlasem biskupství. Tohoto obřadu se zúčastnil samozřejmé patron Küenburg, děkan a slavnostní obřad sloužil generální vikář František HYNEK. V témže roce se stává již v pořadí 33tým fundátorem (starostou) farnosti pan Jiří VAŠINA z Mostku.

V r. 1707 je jmenován mladovožickým děkanem P. František MÁJ. Svůj úřad spravuje 10 roků, 1716 dostává dalšího fundátora Pavla DOLEŽALA, který podporuje i svým majetkem potřeby farnosti. Děkan Máj zakládá farní archiv, který obohacuje o četné vzácné knihy a rovněž i potřebný inventář k bohoslužebným účelům. K významné změně ve farnosti dochází v r. 1717, kdy přichází nový patron farnosti, kterým je hrabě Ferdinand KÜENBURG, Z výtěžku fundace je pamatováno dílem na potřeby farnosti, rovněž i méně majetných podporou a také i podporou chudým.

V dalších letech se pak farní kronika zabývá výší dodávek odváděných jednotlivými jí svěřenými kolátorami a to buď v naturální formě nebo i peněžní

V těchto letech dochází i k závažné změně ve farnosti Janovské, jak píše farní kronika, kdy dostává svého duchovního správce na přání patrona Küenburga P. Pavla KLÁŠTERSKÉHO. V té době celá kolatura mladovožická nabývá značného územního rozmachu co do počtu spravovaných obcí a farnosti.

Významným podílem na rozšíření a obnovení děkanského kostela se zasloužil p. děkan Ondřej JUNGR, ktery‘ v r. 1756 začíná vykonávat svůj úřad a také buduje kapli sv. Barbory zpočátku jako hrobku. Zasloužil se i o rozvoj dalších farností, Jako Oldňchov, Neustupov, Šebířov. Mezitím se mění také fundace, tzv. patroni farnosti jako např. v r. 1729 Jan LHOTSKÝ, r. 1730 Václav VÍTEK, 1737 Maxmilián LHOTKA, 1737 Anna MALOVECKÁ.

1741 – za četného přispění všech věřících je pořízen menší zvon k účelům bohoslužebným a k větší slávě Boží.

V roce 1745 dostává farnost nového patrona – v pořadí 12tého, aby se staral o její potřeby co do materielní stránky a je jím jmenován Václav LUKAVECKÝ. Na Jeho místo po krátké době nastupuje v pořadí 13. patron se svým obnosem Václav MALOVESKÝ. Stará se o farnost do r. 1747, kdy Je jmenována Kateřina MÜLLEROVÁ. Po ní je jmenován 15. patron Jiří VOLF opět na 1 rok, kdy jej nahrazuje lótý patron a správce Adam BURIAN, to je v r.1748. V r. 1751 hlavním patronem Küenburgem )e Jmenován správcem farnosti, tedy 17tým Václav RŮŽIČKA. V tomto roce hlavní patron Küenburg nechává zhotovit pro stávající kostel novou křtitelnici a Jeho nástupce Leopold opět nový zvon, který slouží především jako umíráček. Pečuje pak o rozšíření dalšího inventáře kostela. V r. 1752 je patronkou kostela Zuzana SVOBODOVÁ a v r,1753 Adalbert JENŠÍK.

28. srpna 1756 je uveden hlavním patronem farnosti hrabětem Františkem Küenburgem na úřad děkana mladovožického muž ‚značných duchovních a pastoračních kvalit‘ P, Daniel Volfgang PELIKÁN. Věřící lid jej přijal za četných ovací a s povděkem. Byla to slavnost pro celou farnost – ten den, kdy se konaly slavnostní bohoslužby spojené s oficielním obřadem uvedení, který byl spojen s přísahou z úst nové jmenovaného děkana, že jak kronika uvádí : ‚bude pečovat s otcovskou láskou podle Písma sv. o jemu svěřené duše a to ve ctnostech víry, lásky a věrnosti církvi svaté‘.

V roce 1758 Je přičleněno ke zdejšímu beneficiu další a to Bendovo Záhoří, r. 1762 dostává svého ochránce a patrona kostel sv. Mikuláše (dnes hřbitovní kaple). v R. 1765 dochází ke vzájemné dohodě mezi patronem a zdejším panem děkanem Pelikánem o vytěžování nákladů na potřeby ekonomického rázu udržování farnosti a to tak, že každý podle výnosů ze svých fundací se bude podílet vždy podle možností jemu daných – t. většinou z přebytků při hospodaření. Mělo to i pozitivní dopad, protože mohly být postupně pořizovány další věci do mobiliáře kostela i fary a tak rozšiřován majetek i vybavení kostela i fary.

9.3.1771 je jmenován patronem Küenburgem děkanem farnosti P. Václav Antonín VINAŘ. S otcovskou péčí se staral o svěřené duše, především je upevňoval v hluboké víře a lásce k Bohu. S děkanem Vinařem byl v Mladé Vožici také současné kaplanem jeho bratr František, který mu rovněž pomáhal jako kooperátor vožické fary. Ten zemřel 4.4.1781. Pan děkan Vinař zemřel 29.11.1988 a 2.12.1788 byl pochován na mladovožickém hřbitově u zdí kaple sv. Mikuláše. Spravoval také 13 roků farnost Šebířov.

V roce 1773 přesněji na základě rozhodnutí arcibiskupství pražského ze dne 8.4. dochází k rozšíření kolátory mladovožické o další místa a to obce Mostek o Blanice Jako filiálky se všemi majetky, které k těmto osadám patří. V Blanici pak posléze a to z rozhodnutí biskupství českobudějovického, se v tamním kostele sv. Václava začínají konat bohoslužby a to v předem označených nedělích a svátcích významného charakteru. V tomto roce je jmenován pro toto území také hlavním patronem Jeho pomocník, tedy tzv. kolátor a to pro zabezpečování po stránce ekonomické František ADDA. Funkcí je pověřen na 4 roky. Pamětní kniha pak podrobné zaznamenává jména těch, kteří jsou povinnováni odváděním dávek pro děkanský úřad z pronajatých pozemků buď formou naturální, t. obilí a jiné zemědělské plodiny, nebo peněžní a rovněž nám kniha zachovala mapku pozemků, které patří do vlastnictví děkanského úřadu.