V roce 1871 – 19. ledna – po smrti pana faráře POKORNÉHO, ujímá se farnosti P. Jakub KREJČÍ. Tento den je jmenován do tohoto úřadu. 12.9.1871 vychází královský reskript od císaře a krále Františka Josefa I, který nabádá k zpevnění pokoje, míru a jednoty, ve kterých se všechny, jím spravované země v současné době nalézají. Chce také podle toho císař učinit určitý výnos, založený na právech a povinnostech každého občana, která by si plně osvojil a také přijal. Jeho ušlechtilé záměry a počáteční plány se nakonec zvrhly.
Z 25. na 26. května 1872 strhla se nad okresy hořovickým, náchodským, berounským. královickým a žateckým kruté bouře až v průtrže mračen a z toho povstala velká povodeň. Podle vykázaných škod, které byly způsobeny, šlo o finanční částku
O život přišlo celkem 240 lidí. Byly proto konány sbírky na pomoc postiženým. V Mladé Vožici dělaly sbírky výnos přes 400 zlatých. Téhož roku byl v Praze ve slévárně Betlmanově přelit prostřední zvon filiálního kostela janovského, protože byl puklý. Přelití stálo 387 zlatých a bylo to zaplaceno z výnosů kostela janovského. Nový zvon byl 21.5.1872 od světícího pražského biskupa Dr. Karla Františka PRŮCHY posvěcen na jméno VÁCLAV. V tomto roce bylo také nutno přistoupit k opravě kostela Všech svatých v Janové, protože byl již zpustlý. Přifařené obce učinily sbírku na opravu a každý podle svých možností daroval peněžní obnos na tuto akci. Hrabě a patron pan Karel z KÜENBURKU věnoval potřebný materiál zdarma, takže oprava si vyžádala vcelku 1.000 zlatých. Oprava se udělala jak vně, tak i uvnitř včetně restaurování obrazů a soch – většinou zlacením.
27. října 1872 v neděli byl pak kostel při slavnostních bohoslužbách vysvěcen. Úkon provedl pan vikář, delegovaný od pana biskupa Jirsíka, P. Augustin HUGR, za asistence šebířovského pana faráře P. Františka SOUKUPA a P. Josefa ZÁKOSTELSKÉHO, místního kaplana. Ve stejné špatném stavu se nacházel i hřbitovní kostel sv. Mikuláše, na jehož opravu byla učiněna rovněž sbírka, pan patron dal potřebný materiál a odpoledne v tutéž neděli, t. 27. října 1872 byl i hřbitovní kostel opravený, při bohoslužbách posvěcen. Odtud se pak konal slavnostní průvod do děkanského kostela, kde byla celá slavnost zakončena adorací a požehnáním.
V roce 1873 byly ke konci roku pořízeny 2 nové zpovědnice z kostelního jmění a v kostele umístěny, opraveny oboje dveře spolu i s celou sákristií.
V lednu r. 1874 byla obnovena krizová cesta, stejně i 2 velké postranní obrazy u hlavního oltáře, představující svatou rodinu a nanebevzetí P. Marie. Oprava stála 107 zlatých a opět To byl dar od věřících na popud pana faráře. Při této opravě byly umístěny nové kříže na jednotlivá zastavení křížové cesty, které tam dříve nebyly. V r. 1874 byla také zevrubně opravena křížová cesta, která je postavena kolem chrámu P. Marie na Hradě. S tímto byla spojena i úprava celého okolí kolem chrámu, počínající úpravou přístupových cest a konče vysázením přes 2.000 stromků pro zkrášlení celého okolí. Některé obrazy zastavení křížové cesty už nebyly znát a znovu je obnovil pan LEHMAN z Prahy. Celý náklad na opravu si vyžádal téměř na 1.000 zlatých a byl pořízen obětavostí osadníků. Při té příležitosti byl také celý kostel P. Marie na hradě opraven a vybílen i zvenčí. Celou akci ocenil pochvalným listem otec biskup z českých Budějovic Jan Valerián JIRSÍK, který předal panu Fr. Lad. MATOUŠKOVI městskému radovi. 15. srpna o pouti k P. Marii na hradě bylo celé toto dílo slavnostně posvěceno D.p. kvadriánem z řádu sv. Fr. z Votic, veliká slavnost tato v celé farnosti byla zakončena ve farním chrámu Páně slavnou mší svatou. Nejdůležitější ale, co se v r. 1874 stalo bylo to, že farní chrám sv. Martina na děkanský a fara mladovožická s církevním schválením byla povýšena na děkanství na všechny časy. Biskup Jan Valerián JIRSÍK k tomu vydal potřebný dekret a pak 8. prosince o slavnosti Neposkvrněného početí P. Marie byl při slavnostních bohoslužbách dekret přečten všem věřícím. Poslední významnou akcí pro celé město toho roku, t 1874 bylo zřízení městského vodovodu, ke kterému přispěl pan děkan KREJČÍ. Stávající vodovod vedl přes zahradu a využíval jej majitel panství hrabě Karel KÜENBURG. Protože Vožice trpěla v té době nedostatkem užitkové vody, byla na souhlas pana děkana a se svolením hraběte udělána přípojka, která vedla přes děkanskou zahradu a dvůr do města, aby se mohli na ni napojovat další zájemci. Za jakých podmínek má toto vše proběhnout, na to byla učiněna písemná smlouva, pod kterou se podepsali František ŠTIBRAL – radní,
Ladislav Fr. MATOUŠEK – radní, Pavel DUŠEK za měšťanstvo a pan děkan KREJČÍ.