Rubrika: Pěší poutě

Druhá stopa sv. Ludmily Levý Hradec

Svátek České státnosti jsme si v letošním roce připomněli netradičním způsobem. V rámci programu farnosti “ Po stopách sv. Ludmily“ jsme pokračovali na významná místa spojená s počátky křesťanství v naší vlasti. Historicky jsme se ponořili do doby, kdy se nerozděloval lid na věřící a nevěřící, na tradicionalisty a pokrokáře ani na konzervativce a progresivisty. Prvním cílem naší poutě byl nejstarší kostel v Čechách, který se nachází na katastru obce Roztoky u Prahy kostel sv. Klimenta. Tento chrám je podle nejnovějších archeologických průzkumů datován do let 882-884. V této době žil na již vybudovaném Hradišti kníže Bořivoj se svojí chotí Ludmilou. Kníže Bořivoj sehrál klíčovou roli příklonu českých zemí ke křesťanství a jejich zařazením po boku kulturní a civilizované národy Evropy. Po návratu z velehradského Hradiště, kde přijmul se svým doprovodem křest pravděpodobně od sv. Metoděje se rozhodl šířit křesťanství na svém panství. Začal nejprve tím, že založil první křesťanských chrám na území Čech na Levém Hradci. Tímto krokem bylo fakticky zahájeno pokřesťanštění českých zemí. Přestože byl chrám v dějinách několikrát přestavován a rozšiřován, dodnes jsou vidět pod chrámovou dlažbou základy původní rotundy zasvěcené třetímu nástupci sv. Petra na papežském stolci sv. Klimentovi. Tento světec a mučedník zemřel ve vyhnanství na Krymu a naši věrozvěstové  sv. Cyril a Metoděj nalezli jeho ostatky a přinesli je nejprve na Velkou Moravu ( dočasně spočívaly na hradišti kde se dodnes říká na Klimentku asi 15 km od Buchlovic) a odtud je přenesli do Říma, kde se nacházejí dodnes. Kostel na Levém Hradci je tedy propojením živé víry s křesťanstvím starověku. O této propojenosti svědčí i výzdoba kostela. Ta je jednoduchá a s pomocí fresek odkrývá život a skutky biblického Ježíše. Na zrestaurovaných freskách se setkáváme s dějinami křesťanství počínaje narozením, životem, zázraky, smrti a zmrtvýchvstání Božího Syna.

Druhým místem, které jsme navštívili a kde se odehrávaly zápasy o povahu českých zemí bylo Staroměstské náměstí v Praze, v jehož středu se nachází obnovený Mariánský sloup z dílny sochaře Petra Váni. Znovuvztyčení sloupu bylo vykoupeno téměř stoletým zápasem o jeho opětovné postavení. Okamžitě po jeho stržení byl v Praze v roce 1918 ustanoven spolek na „Obnovu Mariánského sloupu“, který  po celá dlouhá desetiletí mírnil křivdy a snažil se osvětou přispět k obnovení důvěry mezi českým národem a katolickou církví. Po sto letech se nakonec dobré dílo podařilo a monument, který byl postaven jako poděkování za pomoc shůry obráncům Prahy znovu postaven.

Posledním místem naší pouti byla katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, ke které jsme došli příjemnou procházkou po Karlově mostě.  Po skončení modlitby za „Český národ“ jsme dostali jedinečný dar. Sestoupit do nekropole ke hrobům českých králů především Karla IV zakladatele české státnosti, kultury a vzdělanosti. Karlova univerzita, Karlův most a řada dalších sakrálních míst nese stopy tohoto jedinečného a prozíravého muže, který byl českým králem a císařem římským.  Bazilika sv. Jiří, kde je pohřbena čeká kněžna sv. Ludmila umocnila jedinečný zážitek našeho dne, který neuvěřitelně rychle uběhl a museli jsme se vrátit zpět. Přesto ve mně zůstal silný pocit, že duchovní hodnoty, které vytvořili naši předkové mají v sobě po celá dlouhá staletí sílu ducha a děkuji za to, že je můžeme poznávat. P. JK

První stopa sv. Ludmily.

V pátek 15.10. 2021 jsme se vydali na společnou pouť „Po stopách sv. Ludmily“, která je spojena s posledními měsíci jejího života na starobylé místo Tetín. Toto hradiště se nachází v těsné blízkosti královského města Beroun. Tři desítky poutníků se vydaly autobusem ráno po osmé z Mladé Vožice okolo Benešova směrem na Beroun a následně Tetín. O dvě hodiny později jsme již v hlavním kostele sv. Ludmily slavili mši sv.. Po ní jsme měli možnost uctít ostatek této světice. V letošním roce je to 1100 let od její smrti a tato malá částečka (relikviář=ostatek) nás přenesl v čase do slovanského sídla, které je i po staletích snadno rozpoznatelné. Na toto hradiště se česká kněžna uchýlila v předtuše pomsty kněžny Drahomíry. Tato pomsta vyvrcholila 16. 9. 921 kdy dva najatí zločinci Tuna a Gomon pravděpodobně bývalí členové vojenské družiny Ludmilu zavraždili. Již po krátké době pochopila Drahomíra, že udělala chybu a pokáním se snažila odčinit zlý skutek. Přestože v lidském pohledu Drahomíra zvítězila v historickém je vítězkou kněžna Ludmila, která byla povýšena na oltář a získala nepomíjející věnec svatosti.

Po liturgii se nás ujala průvodkyně a přiblížila nám dobu, okolnosti i zlobu nepřátel ve kterých světice žila. V její době ženy neměly téměř žádná práva a o budoucnosti rozhodovali výlučně muži. Z tohoto důvodu je zcela evidentní, že sv. Ludmila musela být „silnou ženou“, která si dokázala vybudovat respekt k sobě i ke své rodině i mezi skutečnými válečníky. Na hradišti Tetín se v blízkosti nacházejí tři relativně malé chrámy, které mají velký význam pro naši Českou zem. Nejvýznamnější nese jméno naší světice. Na závěr naší prohlídky jsme měli možnost navštívit prostranství, kde se uskutečnila nedávná mše sv., při příležitosti Národní poutě ke sv. Ludmile. Tuto bohoslužbu celebroval český rodák žijící ve Vídni. Kardinál Schönborn. Po skončení prohlídky jsme pokračovali podle plánu do královského města Berouna, kde jsme měli plánovanou zastávku na oběd. Po obědě nás čekala prohlídka obce, která zanechala v dějinách naší země výraznou stopu. Obec sv. Jan pod skalou se zapsala do historie díky přítomnosti mnicha a poustevníka sv. Ivana. Ten žil v 8. století a zasloužil se o vybudování poutního místa, které nedokázalo zničit ani 20. století se svými hrůzami a katastrofálním vztahem k památkám. Jako bájný pták Fenix povstalo toto poutní místo a díky obětavým lidem dostalo znovu svojí krásu a vrátila se mu přitažlivost. Ročně navštíví toto místo přes 200 tisíc turistů a poutníků. Tak není divu, že nám čas rychle utekl a z místní útulné kavárny, kterou jsme navštívili se nám ani nechtělo zpět. Na závěr mé úvahy bych proto chtěl poděkovat všem účastníkům a vyjádřit přání, že v dohledné době budeme pokračovat v pražské katedrále „modlitbou za národ“. P. JK