Druhá stopa sv. Ludmily Levý Hradec
Svátek České státnosti jsme si v letošním roce připomněli netradičním způsobem. V rámci programu farnosti “ Po stopách sv. Ludmily“ jsme pokračovali na významná místa spojená s počátky křesťanství v naší vlasti. Historicky jsme se ponořili do doby, kdy se nerozděloval lid na věřící a nevěřící, na tradicionalisty a pokrokáře ani na konzervativce a progresivisty. Prvním cílem naší poutě byl nejstarší kostel v Čechách, který se nachází na katastru obce Roztoky u Prahy kostel sv. Klimenta. Tento chrám je podle nejnovějších archeologických průzkumů datován do let 882-884. V této době žil na již vybudovaném Hradišti kníže Bořivoj se svojí chotí Ludmilou. Kníže Bořivoj sehrál klíčovou roli příklonu českých zemí ke křesťanství a jejich zařazením po boku kulturní a civilizované národy Evropy. Po návratu z velehradského Hradiště, kde přijmul se svým doprovodem křest pravděpodobně od sv. Metoděje se rozhodl šířit křesťanství na svém panství. Začal nejprve tím, že založil první křesťanských chrám na území Čech na Levém Hradci. Tímto krokem bylo fakticky zahájeno pokřesťanštění českých zemí. Přestože byl chrám v dějinách několikrát přestavován a rozšiřován, dodnes jsou vidět pod chrámovou dlažbou základy původní rotundy zasvěcené třetímu nástupci sv. Petra na papežském stolci sv. Klimentovi. Tento světec a mučedník zemřel ve vyhnanství na Krymu a naši věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj nalezli jeho ostatky a přinesli je nejprve na Velkou Moravu ( dočasně spočívaly na hradišti kde se dodnes říká na Klimentku asi 15 km od Buchlovic) a odtud je přenesli do Říma, kde se nacházejí dodnes. Kostel na Levém Hradci je tedy propojením živé víry s křesťanstvím starověku. O této propojenosti svědčí i výzdoba kostela. Ta je jednoduchá a s pomocí fresek odkrývá život a skutky biblického Ježíše. Na zrestaurovaných freskách se setkáváme s dějinami křesťanství počínaje narozením, životem, zázraky, smrti a zmrtvýchvstání Božího Syna.
Druhým místem, které jsme navštívili a kde se odehrávaly zápasy o povahu českých zemí bylo Staroměstské náměstí v Praze, v jehož středu se nachází obnovený Mariánský sloup z dílny sochaře Petra Váni. Znovuvztyčení sloupu bylo vykoupeno téměř stoletým zápasem o jeho opětovné postavení. Okamžitě po jeho stržení byl v Praze v roce 1918 ustanoven spolek na „Obnovu Mariánského sloupu“, který po celá dlouhá desetiletí mírnil křivdy a snažil se osvětou přispět k obnovení důvěry mezi českým národem a katolickou církví. Po sto letech se nakonec dobré dílo podařilo a monument, který byl postaven jako poděkování za pomoc shůry obráncům Prahy znovu postaven.
Posledním místem naší pouti byla katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, ke které jsme došli příjemnou procházkou po Karlově mostě. Po skončení modlitby za „Český národ“ jsme dostali jedinečný dar. Sestoupit do nekropole ke hrobům českých králů především Karla IV zakladatele české státnosti, kultury a vzdělanosti. Karlova univerzita, Karlův most a řada dalších sakrálních míst nese stopy tohoto jedinečného a prozíravého muže, který byl českým králem a císařem římským. Bazilika sv. Jiří, kde je pohřbena čeká kněžna sv. Ludmila umocnila jedinečný zážitek našeho dne, který neuvěřitelně rychle uběhl a museli jsme se vrátit zpět. Přesto ve mně zůstal silný pocit, že duchovní hodnoty, které vytvořili naši předkové mají v sobě po celá dlouhá staletí sílu ducha a děkuji za to, že je můžeme poznávat. P. JK