Rubrika: Farní kronika

V roce 1871 – 19. ledna – po smrti pana faráře POKORNÉHO, ujímá se farnosti P. Jakub KREJČÍ. Tento den je jmenován do tohoto úřadu. 12.9.1871 vychází královský reskript od císaře a krále Františka Josefa I, který nabádá k zpevnění pokoje, míru a jednoty, ve kterých se všechny, jím spravované země v současné době nalézají. Chce také podle toho císař učinit určitý výnos, založený na právech a povinnostech každého občana, která by si plně osvojil a také přijal. Jeho ušlechtilé záměry a počáteční plány se nakonec zvrhly.

Z 25. na 26. května 1872 strhla se nad okresy hořovickým, náchodským, berounským. královickým a žateckým kruté bouře až v průtrže mračen a z toho povstala velká povodeň. Podle vykázaných škod, které byly způsobeny, šlo o finanční částku

8 mil. 885.450 rakouských zlatých.

O život přišlo celkem 240 lidí. Byly proto konány sbírky na pomoc postiženým. V Mladé Vožici dělaly sbírky výnos přes 400 zlatých. Téhož roku byl v Praze ve slévárně Betlmanově přelit prostřední zvon filiálního kostela janovského, protože byl puklý. Přelití stálo 387 zlatých a bylo to zaplaceno z výnosů kostela janovského. Nový zvon byl 21.5.1872 od světícího pražského biskupa Dr. Karla Františka PRŮCHY posvěcen na jméno VÁCLAV. V tomto roce bylo také nutno přistoupit k opravě kostela Všech svatých v Janové, protože byl již zpustlý. Přifařené obce učinily sbírku na opravu a každý podle svých možností daroval peněžní obnos na tuto akci. Hrabě a patron pan Karel z KÜENBURKU věnoval potřebný materiál zdarma, takže oprava si vyžádala vcelku 1.000 zlatých. Oprava se udělala jak vně, tak i uvnitř včetně restaurování obrazů a soch – většinou zlacením.

27. října 1872 v neděli byl pak kostel při slavnostních bohoslužbách vysvěcen. Úkon provedl pan vikář, delegovaný od pana biskupa Jirsíka, P. Augustin HUGR, za asistence šebířovského pana faráře P. Františka SOUKUPA a P. Josefa ZÁKOSTELSKÉHO, místního kaplana. Ve stejné špatném stavu se nacházel i hřbitovní kostel sv. Mikuláše, na jehož opravu byla učiněna rovněž sbírka, pan patron dal potřebný materiál a odpoledne v tutéž neděli, t. 27. října 1872 byl i hřbitovní kostel opravený, při bohoslužbách posvěcen. Odtud se pak konal slavnostní průvod do děkanského kostela, kde byla celá slavnost zakončena adorací a požehnáním.

V roce 1873 byly ke konci roku pořízeny 2 nové zpovědnice z kostelního jmění a v kostele umístěny, opraveny oboje dveře spolu i s celou sákristií.

V lednu r. 1874 byla obnovena krizová cesta, stejně i 2 velké postranní obrazy u hlavního oltáře, představující svatou rodinu a nanebevzetí P. Marie. Oprava stála 107 zlatých a opět To byl dar od věřících na popud pana faráře. Při této opravě byly umístěny nové kříže na jednotlivá zastavení křížové cesty, které tam dříve nebyly. V r. 1874 byla také zevrubně opravena křížová cesta, která je postavena kolem chrámu P. Marie na Hradě. S tímto byla spojena i úprava celého okolí kolem chrámu, počínající úpravou přístupových cest a konče vysázením přes 2.000 stromků pro zkrášlení celého okolí. Některé obrazy zastavení křížové cesty už nebyly znát a znovu je obnovil pan LEHMAN z Prahy. Celý náklad na opravu si vyžádal téměř na 1.000 zlatých a byl pořízen obětavostí osadníků. Při té příležitosti byl také celý kostel P. Marie na hradě opraven a vybílen i zvenčí. Celou akci ocenil pochvalným listem otec biskup z českých Budějovic Jan Valerián JIRSÍK, který předal panu Fr. Lad. MATOUŠKOVI ­městskému radovi. 15. srpna o pouti k P. Marii na hradě bylo celé toto dílo slavnostně posvěceno D.p. kvadriánem z řádu sv. Fr. z Votic, veliká slavnost tato v celé farnosti byla zakončena ve farním chrámu Páně slavnou mší svatou. Nejdůležitější ale, co se v r. 1874 stalo bylo to, že farní chrám sv. Martina na děkanský a fara mladovožická s církevním schválením byla povýšena na děkanství na všechny časy. Biskup Jan Valerián JIRSÍK k tomu vydal potřebný dekret a pak 8. prosince o slavnosti Neposkvrněného početí P. Marie byl při slavnostních bohoslužbách dekret přečten všem věřícím. Poslední významnou akcí pro celé město toho roku, t 1874 bylo zřízení městského vodovodu, ke kterému přispěl pan děkan KREJČÍ. Stávající vodovod vedl přes zahradu a využíval jej majitel panství hrabě Karel KÜENBURG. Protože Vožice trpěla v té době nedostatkem užitkové vody, byla na souhlas pana děkana a se svolením hraběte udělána přípojka, která vedla přes děkanskou zahradu a dvůr do města, aby se mohli na ni napojovat další zájemci. Za jakých podmínek má toto vše proběhnout, na to byla učiněna písemná smlouva, pod kterou se podepsali František ŠTIBRAL – radní,

Ladislav Fr. MATOUŠEK – radní, Pavel DUŠEK za měšťanstvo a pan děkan KREJČÍ.

1790 opět za přispění a aktivity pana děkana a všech ostatních, především věřících, dochází k obnově kostela. Ten je rozšířen a v některých částech také obnoven. Akce si vyžádala značných výdajů, ale vše bylo vykonáno, jak kronika říká ‚k větší cti a slávě Boží, tak jako i ve SZ začal budovat král David stánek Boží pro lid a především pro duchovní povznesení mladovožické farnosti‘. Výdaje, které byly vynaloženy na obnovu a rozšíření kostela se odrazily i na majetku farnosti, která byla zchudlá, ale v krátké době se opět za přispění všech věřících mohly pořídit nové bohoslužebné knihy (misály), které měly sloužit především pro větší slavnosti, konané ve farnosti.

V roce 1791 za přispění patronky kostela Terezy komtesy z Küenburka je rozšířen další potřebný mobiliář kostela a to především – jak kronika říká – ornát, 2 dalmatily, pluviál pro bohoslužebné účely. Není zapomenuto ani na filiální kostel v Janově, kde se vyměňuje v témže roce stará a již nevyhovující dlažba za dlažbu novou.

O roce 1789 se zmiňuje farní kronika jako o neblahém vlivu na víru lidstva tzv. ateistickou rebelií galskou, která měla na svědomí mnoho lidských životů. Především to byli kněží, kteří umírali pro obvinění z fanatismu a také i mnoho věřících. Nejčastější smrt byla buď ohněm nebo mečem. Popravy byly konány hromadně. Po skončení tohoto fanatického hnutí a povstání přichází opět období klidu, především pro farnosti a věřící.

V roce 1792 za četného přispění věřících v podobě darů, rovněž i děkanství byla v kostele zbudována nová kazatelna pro hlásání a výklad Božího slova při významných církevních příležitostech – slavnostních bohoslužbách. Stejné tak o rok později, t. 1793 dochází k doplnění a rozšíření inventáře o nová potřebná bohoslužebná roucha, která jsou rovněž určena pro používání při slavnostních bohoslužbách.

V roce 1794 dokončena přestavba kostela. Dílo učiněno k větší cti a slávě Boží ve prospěch lidu věřícího a za dobré kvality. Téhož roku zvolen v pořadí 34tý patron ve farnosti, pan Jakub ZEDNÍK. Pečuje o farnost a její majetek krátký čas (asi 1/2 roku) a po něm 35tý patron Bartoloměj KUČERA z Bendova Záhoří. Na vnitřku kostela je pořád pracováno v různých formách vylepšování – např. vylepšení presbytáře, rozšíření kůru, obohacení o další potřebné věci (lavice apod.), sochy. Na tomto dle se velkou měrou podílel pan Matyáš HORKÝ. Je povolán k provedení této práce z Prahy od řádu Pavlánů. Je mu zde poskytnuto vše potřebné, počínaje ubytováním, materiálem potřebným k vykonání práce a všemi ostatními potřebnými věcmi. K větší cti a slávě Boží a ku prospěchu celé farnosti – všech věřících je slavnostně dokončeno a předáno dílo 21. září. Byl to slavnostní den pro celou farnost. Obřadu se zúčastnil i hlavní patron pan hrabě František KÜENBURG.

V roce 1796 jmenován pomocným patronem (správcem) v pořadí 36tým pan Václav VOLF, v té době senátor, jemuž je do správy svěřen opět veškerý majetek, který vlastní zdejší děkanství. Ten je rozdělen po částech dalším dvěma pomocným správcům p. Františku VOBOŘILOVI a Františku STRNADOVI, kteří mají povinnost z výtěžku získaného z majetku pronajatého odvádět určitý podíl ve prospěch děkanství.

V roce 1797 jsou v kostele pořízeny také malé postranní pokladničky pro dobročinné příspěvky a dary od věřících, které mají sloužit svým výtěžkem pro potřeby kostela, především v záležitostech doplňování a obnovování potřebného inventáře. Bylo zapotřebí také obnovit střechu kostela v Janové, která byla rovněž vykonána a na nákladech na obnovu se podílel patron, děkanský úřad a věřící, kteří přispěli svými dary.

V roce 1798 je jmenován do farnosti kaplan Václav PERNET, který je pověřen duchovní správou podle přesně stanovené smlouvy, která jej pověřuje určenými úkony v duchovní činnosti. Smlouva je učiněna na popud zdejšího pana děkana a potvrzena oběma stranami.

Rok 1800 – když kostel opatřen byl uvnitř vším podle představ zdejšího duchovního k větší cti a slávě Boží, a také podle přání věřících k větší kráse celého kostela a dokončeno obnovou a doplněním hlavního oltáře o některé prvky, uzavřel zdejší duchovní pan děkan Morávek smlouvu o pořízení lepších varhan pro kostel a to s miličínskou farností. To bylo také učiněno r. 1800 a stávající varhany byly zaměněny, protože zdejší už nevyhovovaly potřebám chrámu. Za nové pořízené varhany musel být také zaplacen potřebný finanční vyrovnávací obnos 1.500, na kterém se podílela jak farnost, tak i patron. Varhany byly převezeny a Instalovány, rovněž i rozšířeny, aby vyhovovaly pro kapacitu zdejšího kostela, o jeden celý manuál a o další rejstříky.

Krátce poté se konaly v kostele sv. Martina dvě významné události. Jednak oslavy výročí svateb – čestného občana města MLÁDKA a jeho choti Terezie a patrona kostela Leopolda KÜENBURGA s kněžnou Zdislavou, rozenou Valdštejnovou. Posléze pak kněžská svěcení. 2. února to byl novosvěcenec P. Jan VOBOŘIL, který byl také ustanoven kaplanem v Mladé Vožici a posléze 22. listopadu novosvěcenec P. Antonín KRÁL, který byl ustanoven kaplanem v Miličíně. Slavnost proběhla za velké účasti věřících, především patrona a jeho manželky, od kterých také novosvěcenci přijali četné dary, bohoslužebná roucha a také i četné dary v podobě peněz a jiných potřebných věcí.

V roce 1802 byly stávající varhany zcela předělány generální opravou a byly jako nové. Proto kronika zaznamenává tuto akci jako pořízení nových varhan.

V roce 1803 pro větší slavnosti a akce ve farnosti pořizují se nová bohoslužebná roucha, především dokonalejšího a svátečnějšího rázu, aby se mohla používat k větší cti a slávě Boží. Je to vlastně taková poslední akce zdejšího pana děkana Morávka, který se o to zasloužil, protože se dostavuje se stářím i nemoc a pan děkan odchází na zasloužený odpočinek – je přitom jmenován čestným občanem mladovožickým na podnět zdejšího patrona a také kanovníkem u sv. Víta v Praze a to v r. 1805 – 22. srpna. Zároveň je jmenován novým správcem a děkanem farnosti P. Jan Václav BOUKAL. Uveden do tohoto úřadu je při slavnostních bohoslužbách za hojné účasti věřících patronem farnosti hrabětem Leopoldem Küenburgem. Pan děkan nové jmenovaný, má velké zásluhy, především při zvelebování interiéru kostela a rozšiřování bohoslužebných rouch a dalších potřebných věcí. Např. v r. 1809 jsou obnoveny obrazy na postranních oltářích, v r. 1810 pořízena nová monstrance, 12. srpna téhož roku pořízeny obrazy nové křížové cesty, nový kalich. 11. srpna 1812 umírá hlavní patron chrámu a farnosti hrabě Leopold KÜENBURG. Jeho tělo při velkolepém pohřbu je uloženo do kaple sv. Mikuláše.

V roce 1827 je pořízen nový obraz P. Marie do kaple na hradě, v r. 1832 podle kroniky. umírá pan děkan BOUKAL, v tomto roce je také ve Vožici zřízena pošta. V roce 1833 a 1836 opět učiněny určité vnitřní úpravy vnitřku kostela (přemísťování různých věcí na jiná místa v kostele). Na tom mají zásluhu Jak noví patroni, tak i kněží.

V dalších letech má farní kronika zmínku o tom, jak se mění jednotliví fundátoři ­r. 1777 – Tomáš ZDEBORSKÝ z Bendova Záhoří, r. 1779 Jan ROZKOŠNÝ, r. 1781 František KUBEC. Rovněž i o tolerančním dekretu od císaře Josefa II, který umožňuje shromažďování se k bohoslužbám i ostatním církvím kromě církve katolické. Ostatní církve mají k tomu stanoveny přesné pokyny – kdy a za jakých podmínek a samozřejmé i kde. Dekret vybízí k toleranci se všemi, kteří nejsou katolíky.

Rok 1782 – kdy se stává patronkou farnosti Marie Anna z ADDY, dochází k četným obratům ve farnosti a to proto, že tato žena zasahuje zdejšímu duchovnímu i do jeho práce a to především pastorační. Dochází k četným přestupkům (vypsání) z církve římskokatolické a přepsání k církvi jiné-např. jak kronika uvádí k 23. 3. 30 mužů, 36 žen, posléze 24 mužů, 36 žen a tak to pokračuje po 4 roky jejího působení. V témže roce vchází v platnost také nové nařízení v odměňování duchovních za jejich práci a pastorační úkony. Výše je stanovena podle velikosti spravovaného území hodnosti duchovního a také podle počtu pomocných duchovních, t. kaplanů. Dělení příjmu provádí sám duchovní a je také jeho povinností podle zdravého uvážení část prostředků získaných přenechat ve prospěch a potřeby farnosti. Pan děkan Vinař vypisuje ve farní kronice i jména těch, kteří jakýmkoliv způsobem – podporou ­danou ve prospěch farnosti se připravují na ještě lepší zdokonalení a obohacení především kostela, jeho depositáře i vnitřku.

V r. 1784 příkazem nejvyššího vládce a císaře jsou ke zdejší kolatuře (farnosti) připojena další obročí, spočívající v obcích Frant. Ves, Záhoří se vším k tomu náležejícím majetkem.

1785 opět příkazem zrušena komunita řeholního společenství zasvěceného Nejbl. P. Marii – jejího navštívení, která měla ve své především charitativní péči všechny potřebné ­nemocné, opuštěné, strádající, o které s mateřskou láskou pečovala. Na základě dekretu vydaného v Praze dne 28.7.792 byla tato komunita založena a své úkoly jí svěřené vykonávala.

Rok 1785 je velmi významný, protože na základě rozhodnutí nejvyšší hlavy církve, t. papeže a po poradě s pražským arcibiskupem jsou založena nová biskupství v čechách – je jich 5 – a rozhodnuto o jejich přesných územních hranicích. Tak např. o pražském arcibiskupství, jako o hlavním v království českém hovoří farní kronika o územích, která k němu patří : jsou to samozřejmé Praha a k ní příslušející území, jako berounsko, kuřimsko, plzeňsko, rakovnicko s příslušnými územními celky. Litoměřické biskupství a k němu příslušná území litoměřicko, boleslavsko, žatecko. Dieceze hradecká a příslušná území : hradecko, bydžovsko, chrudimsko, čáslavsko. Nové zřízena dieceze budějovická a k ní táborsko, budějovicko, prachaticko, plzeňsko, klatovsko.

Významnou událostí bylo také nejen pro farnost, ale i pro celou Mladou Vožici v r. 1788 vybudování nové školy. Stará škola byla již nedostačující a nevyhovovala a proto za přispění především patrona obce i všech ostatních občanů byla, jak kronika ř&á, vybudována nová škola jako perfektní dílo. 13. října bylo slavnostní otevření školy, kterého se zúčastnila Marie, Tereza, komtesa Küenburgová, pan děkan Vinoř, který byl pověřen slavnostním proslovem a posvěcením dokončeného dílá a rovněž i pan kaplan Jan Antonín Morávek. Jsou v kronice i jména nově příchozích učitelů spolu s nové jmenovaným panem řídícím Karlem ŠAURKEM, pak např. učitelé Josef ČECH, Josef LIVERING, František HERŠMAN, Josef ČERNÝ, Václav ROSOL, Tomáš STRNAD, Václav VOLE. V r. 1788 také umírá v Pánu pan děkan Vinoř, který se velice zasloužil o duchovní, ale i o materielní rozkvět farnosti a byl s velkou úctou od všech lidí pochován. Úřadu děkana se ujímá v r. 1789 kaplan Jan Antonín MORÁVEK, kterému je svěřena do péče celá spravovaná kolátora, zahrnující podle práva určeného duchovní péči o všechny přidělené obce k děkanství mladovožickému. Úřadu se ujímá dne 6. ledna 1789.

4. října téhož roku je slavnostně při bohoslužbách posvěcena nová kazatelna, kterou nechal pořídit pan děkan spolu s patronem a také souhlasem biskupství. Tohoto obřadu se zúčastnil samozřejmé patron Küenburg, děkan a slavnostní obřad sloužil generální vikář František HYNEK. V témže roce se stává již v pořadí 33tým fundátorem (starostou) farnosti pan Jiří VAŠINA z Mostku.

V r. 1707 je jmenován mladovožickým děkanem P. František MÁJ. Svůj úřad spravuje 10 roků, 1716 dostává dalšího fundátora Pavla DOLEŽALA, který podporuje i svým majetkem potřeby farnosti. Děkan Máj zakládá farní archiv, který obohacuje o četné vzácné knihy a rovněž i potřebný inventář k bohoslužebným účelům. K významné změně ve farnosti dochází v r. 1717, kdy přichází nový patron farnosti, kterým je hrabě Ferdinand KÜENBURG, Z výtěžku fundace je pamatováno dílem na potřeby farnosti, rovněž i méně majetných podporou a také i podporou chudým.

V dalších letech se pak farní kronika zabývá výší dodávek odváděných jednotlivými jí svěřenými kolátorami a to buď v naturální formě nebo i peněžní

V těchto letech dochází i k závažné změně ve farnosti Janovské, jak píše farní kronika, kdy dostává svého duchovního správce na přání patrona Küenburga P. Pavla KLÁŠTERSKÉHO. V té době celá kolatura mladovožická nabývá značného územního rozmachu co do počtu spravovaných obcí a farnosti.

Významným podílem na rozšíření a obnovení děkanského kostela se zasloužil p. děkan Ondřej JUNGR, ktery‘ v r. 1756 začíná vykonávat svůj úřad a také buduje kapli sv. Barbory zpočátku jako hrobku. Zasloužil se i o rozvoj dalších farností, Jako Oldňchov, Neustupov, Šebířov. Mezitím se mění také fundace, tzv. patroni farnosti jako např. v r. 1729 Jan LHOTSKÝ, r. 1730 Václav VÍTEK, 1737 Maxmilián LHOTKA, 1737 Anna MALOVECKÁ.

1741 – za četného přispění všech věřících je pořízen menší zvon k účelům bohoslužebným a k větší slávě Boží.

V roce 1745 dostává farnost nového patrona – v pořadí 12tého, aby se staral o její potřeby co do materielní stránky a je jím jmenován Václav LUKAVECKÝ. Na Jeho místo po krátké době nastupuje v pořadí 13. patron se svým obnosem Václav MALOVESKÝ. Stará se o farnost do r. 1747, kdy Je jmenována Kateřina MÜLLEROVÁ. Po ní je jmenován 15. patron Jiří VOLF opět na 1 rok, kdy jej nahrazuje lótý patron a správce Adam BURIAN, to je v r.1748. V r. 1751 hlavním patronem Küenburgem )e Jmenován správcem farnosti, tedy 17tým Václav RŮŽIČKA. V tomto roce hlavní patron Küenburg nechává zhotovit pro stávající kostel novou křtitelnici a Jeho nástupce Leopold opět nový zvon, který slouží především jako umíráček. Pečuje pak o rozšíření dalšího inventáře kostela. V r. 1752 je patronkou kostela Zuzana SVOBODOVÁ a v r,1753 Adalbert JENŠÍK.

28. srpna 1756 je uveden hlavním patronem farnosti hrabětem Františkem Küenburgem na úřad děkana mladovožického muž ‚značných duchovních a pastoračních kvalit‘ P, Daniel Volfgang PELIKÁN. Věřící lid jej přijal za četných ovací a s povděkem. Byla to slavnost pro celou farnost – ten den, kdy se konaly slavnostní bohoslužby spojené s oficielním obřadem uvedení, který byl spojen s přísahou z úst nové jmenovaného děkana, že jak kronika uvádí : ‚bude pečovat s otcovskou láskou podle Písma sv. o jemu svěřené duše a to ve ctnostech víry, lásky a věrnosti církvi svaté‘.

V roce 1758 Je přičleněno ke zdejšímu beneficiu další a to Bendovo Záhoří, r. 1762 dostává svého ochránce a patrona kostel sv. Mikuláše (dnes hřbitovní kaple). v R. 1765 dochází ke vzájemné dohodě mezi patronem a zdejším panem děkanem Pelikánem o vytěžování nákladů na potřeby ekonomického rázu udržování farnosti a to tak, že každý podle výnosů ze svých fundací se bude podílet vždy podle možností jemu daných – t. většinou z přebytků při hospodaření. Mělo to i pozitivní dopad, protože mohly být postupně pořizovány další věci do mobiliáře kostela i fary a tak rozšiřován majetek i vybavení kostela i fary.

9.3.1771 je jmenován patronem Küenburgem děkanem farnosti P. Václav Antonín VINAŘ. S otcovskou péčí se staral o svěřené duše, především je upevňoval v hluboké víře a lásce k Bohu. S děkanem Vinařem byl v Mladé Vožici také současné kaplanem jeho bratr František, který mu rovněž pomáhal jako kooperátor vožické fary. Ten zemřel 4.4.1781. Pan děkan Vinař zemřel 29.11.1988 a 2.12.1788 byl pochován na mladovožickém hřbitově u zdí kaple sv. Mikuláše. Spravoval také 13 roků farnost Šebířov.

V roce 1773 přesněji na základě rozhodnutí arcibiskupství pražského ze dne 8.4. dochází k rozšíření kolátory mladovožické o další místa a to obce Mostek o Blanice Jako filiálky se všemi majetky, které k těmto osadám patří. V Blanici pak posléze a to z rozhodnutí biskupství českobudějovického, se v tamním kostele sv. Václava začínají konat bohoslužby a to v předem označených nedělích a svátcích významného charakteru. V tomto roce je jmenován pro toto území také hlavním patronem Jeho pomocník, tedy tzv. kolátor a to pro zabezpečování po stránce ekonomické František ADDA. Funkcí je pověřen na 4 roky. Pamětní kniha pak podrobné zaznamenává jména těch, kteří jsou povinnováni odváděním dávek pro děkanský úřad z pronajatých pozemků buď formou naturální, t. obilí a jiné zemědělské plodiny, nebo peněžní a rovněž nám kniha zachovala mapku pozemků, které patří do vlastnictví děkanského úřadu.

Rok 1624:

Je výnosem královským ustaveno celé území mladovožické za ryze katolické se všemi právy a povinnostmi k tomu patřícími a zákazem náboženské činnosti pro jiná vyznání, t učení viklefické, husiiské, luterské, kalvinistické. Tato učení jsou prohlášena za učení rázu fanatického. V r. 1626 se farní kronika zmiňuje o 30ti leté válce, kterou autor nazývá válkou ‚luteránskou‘. Až do r. 1648 – do uzavření vestfálského míru – píše kronikář o častém střídání vládců nebo přesněji řečeno správců mladovožicka, kteří podle toho, jakého jsou vyznání. také dosazují tomu odpovídající duchovní správce, takže zdejší i přilehlé farnosti jsou víceméně zmítány v nejistotě, co se týče pravosti vyznání. Jednou převládají evangelíci. jednou katolíci, zkrátka je to období plné rozporů a někdy i zmatků. V r 1646, na místě tehdy poničené pevnosti – hradu nad městem – dochází k vybudování kaple. Hrad byl zdevastován v období jak husitských válek, tak i války 30ti leté. Za velkého přičinění Kryštofa PŘEHOŘOVSKÉHO dochází k této akcí a kaple je zasvěcena Panně Marii, Matce Boží, nanebevzaté.

1648 – zmínka o kapli sv. Mikuláše na hřbitově – a také od tohoto roku se začínají připojovat po právní stránce k farnosti další obce v okolí Mladé Vožice, rovněž i filiální (menší kostely, Janov, Oldřichov. Toto zcelování kolatury vožické je skončeno v r. 1650, kdy k Vožici patří 7 větších míst a 92 menších – kronika dokonce vypisuje jména připojovaných osad a má je v pořadí podle velikostí očíslovány. Rovněž duchovní správce vede veškerou administrativní práci a kronikář se zmiňuje, že v této době je zapisováno např. do knihy (matriky) v průměru 130 pokřtěných za rok. R. 1651 je jmenován řádným duchovním správcem Vít Ludvík HORÁK. který v tomto – cituji -‚období pokoje a míru pečuje v duchu pastýřském o duchovní rozvoj a blaho jemu svěřených duši . Svůj úřad vykonává 3 roky, kdy na jeho místo – t. 1654 přichází Mikuláš MOSTECKÝ. Ten především svým dobrým, kněžským přístupem ke všem lidem a samozřejmé i svojí pastorační činností dokázal za 2 roky svého působení ve farnosti přivést jednak k pravému pokoji, ale také i k pravé víře mnohé z těch, kteří dosud inklinovali k víře husitské, viklefické a luteránské. Bylo to především dokázáno jeho obdivuhodnou tolerancí ke všem bez rozdílu. Ve farnosti to bylo víceméně období jednoty mezi všemi lidmi bez rozdílu vyznání.

1656 – v Mladé Vožici je 40 židovských rodin, pro které, jak píše kronika, jako pro vyhnance ze své domoviny je dáno právo k tomu, aby se scházeli ke společným bohuslužebným obřadům.

1661 je jmenován správcem farnosti Kašpar KLIMEŠ, který farnost spravuje do roku 1667. Po něm přichází Jan KOŘÁNEK, kněz, který se zasloužil o rozkvět farnosti, protože především svou obětavostí a zbožností upevnil mnohé ve víře a především ke smíření a sjednocení ve farnosti. R. 1670 přichází nakrátko jmenovaný administrátor Václav MERKLÍNSKÝ. protože je počítáno s dalším nově jmenovaným duchovním správcem Je jím v r. 1671 konsistoří jmenovaný Matouš SEKERA – jak kronika říká – „vir venerabilis“ muž vážený. vznešený. Pro jeho dobré schopnosti především pastorační, dostává do správy v r. 1674 další farnosti a to Šebířov a Kamberk, které spravuje až do své smrti v r. 1675. Aby farnost nebyla opuštěna, je jmenován nový duchovní Jiří ČENĚK, kněz, který navazuje na dílo svého předchůdce a snaží se je upevňovat. Svoji pastorační práci vykonává 4 roky do r. 1679 do příchodu nově jmenovaného kněze Jiřího MARŠÍČKA. Po 3 roky vykonává svůj svěřený úkol péče o farnost, kdy na jeho místo nastupuje v r. 1682 opět kněz velmi dobrých vlastností a schopností, jak kronika říká „vir venerabilis“ Matouš WIRTH, svou péči zahrnuje farnost po 1 rok. V r. 1683 přichází nové jmenovaný duchovní P. Šebestián PRÁŠEK, kněz, který se zaměřuje na generální duchovní obnovu celé farnosti. Chce vést věřící lid k hlubšímu pojetí víry o duchovního života, především intenzívnější účastí na mši svaté a přijímání svátostí Přes četné nepochopení a také překážky, které jsou mu vystavovány, se mu podaří přivést lid k hlubší jednotě pramenící z tohoto duchovního života.

V r. 1684 dostává kostel sv. Martina svého patrona, který je ustanoven konsistoří k péči a ochraně kostela. Kostel jako kolátora (fundace) dostává postupné další majetek v podobě polí a lesů, z jejichž výtěžků je fundace udržována co do potřebných výdajů na činnost. Jsou to většinou dary od věřících, kteří svůj majetek odkazují na tento účel. Ve farní kronice jsou i jména těch, kteří odkazují např. značnou část svého majetku na tento účel, jehož záměrem je rozšíření dosavadního kostela co do velikosti stavby a také i potřebnosti, protože kostel stávající není dostačující svou velikostí potřebám farnosti pro pastorační účely.

V r. 1683 dostává farnost také pomocného kněze Jana Václava LHOTSKÉHO, protože kněží se starají o 5.702 věřících. Kněz Lhotský je dobrým pomocníkem pana děkana Práška a pomáhá věrně svému nadřízenému v pastorační práci, která má za úkol přivést všechny bez rozdílu k jedné pravé vire – vire v Ježíše Krista.

K základní farnosti mladovožické jsou přičleňovány v letech 1685-b další obce. jako např. Vrcholtovice, Zhoř, Smilovy Hory, Hoštice, Neustupov k tomu, aby v nich byla prováděna především pastorační práce. Na práci v pastoraci a především na záměr p. děkana Práška navazuje jeho nástupce, který je jmenován do úřadu r. 1702 a je jím P. Daniel SLAVÍK. Stará se o farnost spolu s P. Lhotským a z výnosů fundace obohacují kostelní depozitář o potřebná roucha ke slavnostním bohoslužbám a jiné potřebné věci.