Farní kronika 1600 – 1700


Rok 1624:

Je výnosem královským ustaveno celé území mladovožické za ryze katolické se všemi právy a povinnostmi k tomu patřícími a zákazem náboženské činnosti pro jiná vyznání, t učení viklefické, husiiské, luterské, kalvinistické. Tato učení jsou prohlášena za učení rázu fanatického. V r. 1626 se farní kronika zmiňuje o 30ti leté válce, kterou autor nazývá válkou ‚luteránskou‘. Až do r. 1648 – do uzavření vestfálského míru – píše kronikář o častém střídání vládců nebo přesněji řečeno správců mladovožicka, kteří podle toho, jakého jsou vyznání. také dosazují tomu odpovídající duchovní správce, takže zdejší i přilehlé farnosti jsou víceméně zmítány v nejistotě, co se týče pravosti vyznání. Jednou převládají evangelíci. jednou katolíci, zkrátka je to období plné rozporů a někdy i zmatků. V r 1646, na místě tehdy poničené pevnosti – hradu nad městem – dochází k vybudování kaple. Hrad byl zdevastován v období jak husitských válek, tak i války 30ti leté. Za velkého přičinění Kryštofa PŘEHOŘOVSKÉHO dochází k této akcí a kaple je zasvěcena Panně Marii, Matce Boží, nanebevzaté.

1648 – zmínka o kapli sv. Mikuláše na hřbitově – a také od tohoto roku se začínají připojovat po právní stránce k farnosti další obce v okolí Mladé Vožice, rovněž i filiální (menší kostely, Janov, Oldřichov. Toto zcelování kolatury vožické je skončeno v r. 1650, kdy k Vožici patří 7 větších míst a 92 menších – kronika dokonce vypisuje jména připojovaných osad a má je v pořadí podle velikostí očíslovány. Rovněž duchovní správce vede veškerou administrativní práci a kronikář se zmiňuje, že v této době je zapisováno např. do knihy (matriky) v průměru 130 pokřtěných za rok. R. 1651 je jmenován řádným duchovním správcem Vít Ludvík HORÁK. který v tomto – cituji -‚období pokoje a míru pečuje v duchu pastýřském o duchovní rozvoj a blaho jemu svěřených duši . Svůj úřad vykonává 3 roky, kdy na jeho místo – t. 1654 přichází Mikuláš MOSTECKÝ. Ten především svým dobrým, kněžským přístupem ke všem lidem a samozřejmé i svojí pastorační činností dokázal za 2 roky svého působení ve farnosti přivést jednak k pravému pokoji, ale také i k pravé víře mnohé z těch, kteří dosud inklinovali k víře husitské, viklefické a luteránské. Bylo to především dokázáno jeho obdivuhodnou tolerancí ke všem bez rozdílu. Ve farnosti to bylo víceméně období jednoty mezi všemi lidmi bez rozdílu vyznání.

1656 – v Mladé Vožici je 40 židovských rodin, pro které, jak píše kronika, jako pro vyhnance ze své domoviny je dáno právo k tomu, aby se scházeli ke společným bohuslužebným obřadům.

1661 je jmenován správcem farnosti Kašpar KLIMEŠ, který farnost spravuje do roku 1667. Po něm přichází Jan KOŘÁNEK, kněz, který se zasloužil o rozkvět farnosti, protože především svou obětavostí a zbožností upevnil mnohé ve víře a především ke smíření a sjednocení ve farnosti. R. 1670 přichází nakrátko jmenovaný administrátor Václav MERKLÍNSKÝ. protože je počítáno s dalším nově jmenovaným duchovním správcem Je jím v r. 1671 konsistoří jmenovaný Matouš SEKERA – jak kronika říká – „vir venerabilis“ muž vážený. vznešený. Pro jeho dobré schopnosti především pastorační, dostává do správy v r. 1674 další farnosti a to Šebířov a Kamberk, které spravuje až do své smrti v r. 1675. Aby farnost nebyla opuštěna, je jmenován nový duchovní Jiří ČENĚK, kněz, který navazuje na dílo svého předchůdce a snaží se je upevňovat. Svoji pastorační práci vykonává 4 roky do r. 1679 do příchodu nově jmenovaného kněze Jiřího MARŠÍČKA. Po 3 roky vykonává svůj svěřený úkol péče o farnost, kdy na jeho místo nastupuje v r. 1682 opět kněz velmi dobrých vlastností a schopností, jak kronika říká „vir venerabilis“ Matouš WIRTH, svou péči zahrnuje farnost po 1 rok. V r. 1683 přichází nové jmenovaný duchovní P. Šebestián PRÁŠEK, kněz, který se zaměřuje na generální duchovní obnovu celé farnosti. Chce vést věřící lid k hlubšímu pojetí víry o duchovního života, především intenzívnější účastí na mši svaté a přijímání svátostí Přes četné nepochopení a také překážky, které jsou mu vystavovány, se mu podaří přivést lid k hlubší jednotě pramenící z tohoto duchovního života.

V r. 1684 dostává kostel sv. Martina svého patrona, který je ustanoven konsistoří k péči a ochraně kostela. Kostel jako kolátora (fundace) dostává postupné další majetek v podobě polí a lesů, z jejichž výtěžků je fundace udržována co do potřebných výdajů na činnost. Jsou to většinou dary od věřících, kteří svůj majetek odkazují na tento účel. Ve farní kronice jsou i jména těch, kteří odkazují např. značnou část svého majetku na tento účel, jehož záměrem je rozšíření dosavadního kostela co do velikosti stavby a také i potřebnosti, protože kostel stávající není dostačující svou velikostí potřebám farnosti pro pastorační účely.

V r. 1683 dostává farnost také pomocného kněze Jana Václava LHOTSKÉHO, protože kněží se starají o 5.702 věřících. Kněz Lhotský je dobrým pomocníkem pana děkana Práška a pomáhá věrně svému nadřízenému v pastorační práci, která má za úkol přivést všechny bez rozdílu k jedné pravé vire – vire v Ježíše Krista.

K základní farnosti mladovožické jsou přičleňovány v letech 1685-b další obce. jako např. Vrcholtovice, Zhoř, Smilovy Hory, Hoštice, Neustupov k tomu, aby v nich byla prováděna především pastorační práce. Na práci v pastoraci a především na záměr p. děkana Práška navazuje jeho nástupce, který je jmenován do úřadu r. 1702 a je jím P. Daniel SLAVÍK. Stará se o farnost spolu s P. Lhotským a z výnosů fundace obohacují kostelní depozitář o potřebná roucha ke slavnostním bohoslužbám a jiné potřebné věci.

Farní kronika 1300 – 1600

Úvod

Toto historické pojednání čerpalo z dochovaných pramenů z katalogu diecéze českobudějovické.

Vikariát a okres Tábor – historický přehled

Původně královské zboží s hradem, od r. 1378 v zástavě a později v majetku šlechty z Plebanic (tzv. nižší farnost) od r. 1355, matriky zavedeny od r. 1650 – písemné zápisy pokřtěných, oddaných, zemřelých. Farnost byla povýšena na děkanství r. 1874. Hlavní kostel sv. Martina byl založen r. 1581 na místě staršího kostela, r. 1764 přestavěn, dokončen 1797. Obnoven r. 1900 a 1929. Vnitřek obnoven 1987. V r. 1997 byla dokončena vnější generální oprava. Hřbitovní kostel sv. Mikuláše je raně barokní z r. 1648. Dále se v Mladé Vožici nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie na místě zbořeného hradu nad městem. Loď je zbytek stavby z r. 1646, k níž byl r. 1827 přistavěn presbytář. K farnosti patří i Blanice – kostel P. Marie a sv. Václava, gotický, přestavěn barokně a upraven r. 1906 a Janov – kostel Všech svatých z r 1726.

Do farnosti patří obce : Běleč, Bendovo Záhoří, Blanice, Buková, Dolní a Horní Kouty, Janov, Krchova Lomná, Nahořany, Noskov, Pavlov, Radvanov, Řemíčov, Staniměřice, Ústějov.

Pamětní kniha založena a vedena od r. 1803, s chronologickým seznamem farářů, pořízená péčí Jana Antonína MORÁVKA, místního děkana. Děkan Morávek začíná psát kroniku, jak říká, na základě různých písemných hodnověrných dokladů, a to již cituje roky 845, 1102, 1211 atd. Bohužel necituje tyto prameny. Z této kroniky čerpal také historik August SEDLÁČEK. Děkan Morávek byl pro svoje schopnosti jmenován kanovníkem u sv. Víta v Praze. Na Mladou Vožici nezapomínal a byl velkým mecenášem zdejšího kostela. Proto jej město Mladá Vožice jmenovalo ‚čestným občanem‘ a po něm prostor před děkanstvím nazvalo Morávkovo náměstí.

Ze zajímavostí farní kroniky

Dle dochovaných pramenů, zmínky o místě osídleném jsou z let 711-796. To se již zde usazují první obyvatelé, kteří posléze přecházejí do tzv. majetku ‚královského zboží‘, které odkoupil majitel. O tom se zmiňuje kronikář a historik Balbín. Zboží odkoupil hrabě Šenberg a vybudoval zde sídlo ‚hrad‘. Obyvatel postupně přibývá, r. 845 v období vlády knížete Spytihněva se začíná uvažovat o potřebě založit zde i farnost – tehdy tzv. plebánii – t.j.  nižší farnost. Ta je zde založena v r. 1102.

V r. 1039 farní kronika hovoří o 5.039 obyvatel na celém tehdy spravovaném území. Farnost spravují nižší kněží tzv. plebáni, jejichž jména farní kronika nezaznamenala. Významným mezníkem pro farnost mladovožickou byl rok 1384, kdy plebanie, t.j. nižší farnost, je povýšena na děkanství a to tehdejším pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimě. V souvislosti s tím je také zdejší duchovní v r. 1390 povýšen z tzv. plebána, t.j. nižšího duchovního, na děkana, opět pražským arcibiskupstvím.

20. dubna r. 1410 je poslán do farnosti také kaplan, aby pomáhal při výkonech duchovní správy děkanovi, protože jak uvádí farní kronika, přibývá křtů, svateb, pohřbů a jiných duchovních úkonů. Děkan sám na vše nestačí. Jsou ve farní kronice i čísla. Jako např. 630 křtů, 520 pohřbů, 126 svateb.

Po smrti děkana, pro svoji oblíbenost a především kvality, nastupuje na místo zemřelého děkana kaplan a to v r. 1413. To se již blíží období husitských válek a to má dopad samozřejmě i na utváření celkového rázu zdejšího obyvatelstva i farnosti.

Jak říká farní kronika : v té době přichází do Prahy z Oxfordu jako biskup Jeroným, který si dává přízvisko pražský, muž velmi vzdělaný, ale kněz špatný, vyučený v pravdách – bludech ­Viklefových, ze kterých čerpá také i Jan Hus, kalvinista, luterán. Jan Hus, český doktor teologie, začíná hlásat svoje učení v Praze – Betlémské kapli. Jeho pozdější osudy známe.

Učení Husovo zachvátilo samozřejmě i pražskou universitu a tak dochází k četným rozporům i mezi těmi, kteří přednášejí, tzv. doktory teologie a proto z fakulty vycházejí jak dobře teologicky vzdělaní kněží, tak i naopak špatně.

Pan děkan Morávek popisuje i stav zdejší farnosti a to v tom smyslu, jak dochází k rozdělování mezi věřícími, kteří zůstávají věrni katolické víře a těmi, kteří přijímají učení Jana Husa. V Praze se pak objevuje v r. 1418 Jan Žižka, který se ujímá husitů a autor farní kroniky zaznamenává i událost pražské defenestrace, kdy v podstatě začíná období husitských válek.

Po dobu husitských válek spravuje farnost Mistr Mikuláš, který dostává pod správu také Ratibořické Hory. Je zde hlásáno učení Husovo. Stoupenci husitství se usazují na zdejším hradě. Katolíci jsou pronásledování, děkanství neobsazeno. Mnoho katolíků v období husitských válek je pobito. Po smrti Žižkově za nějaký čas – kronika uvádí r. 1426 – se objevuje opět nový majitel panství jménem Bohuslav ŠENBERG, který se snaží o oživení katolického ducha ve farnosti. Má ovšem před sebou těžký úkol. protože z Vožice jako takové zůstaly pouze trosky.

Město je poničené. Začíná je postupně obnovovat Pro katolíky je postaven kostelík, dnes kaple sv. Mikuláše – hřbitovní kaple, kde se opět obnovují katolické obřady.

Rok 1432

Kronika se zmiňuje o basilejském sněmu a zavržení husitského učení v Čechách. Nastává mír v Čechách a přichází do Prahy arcibiskup Jan Rokycanský spolu s Prokopem Holým, tzv. ‚velkým‘, kteří jsou ustanoveni k tomu, aby v Čechách nastolili potřebný pokoj a mír. Úkol, se kterým přichází je rozdělen do 4. bodů. V co nejkratší době vykonat

a) obnovit společenství věřících křesťanů

b) odpouštění hříchů u věřících (t.j.  obnovení sv. zpovědi)

c) knihy špatné po stránce věroučné a neschválené aby byly odstraněny

d) kněží pravověrní, tedy katoličtí, se ujímali svých úřadů

V roce 1440 začínají vznikat ve větších obcích dvojí komunity věřících, jedni podobojí a druzí katolíci. R. 1500 dochází k velké obnově území, obcí a měst, dosti poničených během husitských válek. Je pořízen také zvon pro vožické věřící, aby je svolával k bohoslužbám. R. 1522 začíná prosazovat husitské a luterské učení magistr ZACHERA, který je jmenován i pro záležitosti personální, t.j. dosazování husitských a luteránských kněží na místa potřebná k tomu účelu.

V r. 1564 se přidávají ještě čeští bratři, kteří dostávají určitá, ale také omezená územní práva pro svoji činnost. Po magistru Zacherovi přichází farnost spravovat kněz PIKARD, který dostal titul děkan pro své téměř katolické věroučné názory a postoje, i když v něčem se ještě přiklání k učení víry husitské.

V r.1581 dochází k hlubšímu oživení katolického ducha ve farnosti a to především zásluhou obětavé činnosti nově ustanoveného duchovního pro vožicko a přilehlé oblasti Michaela ŠPANOVSKÉHO. Zároveň se začíná s výstavbou nového kostela na nynějším místě, kde zůstaly pouze zbytky z původního a v té době z velké části poničeného kostelíka. Stavba je dotována četnými dary od věřících, jejichž jména jsou také ve farní kronice uvedena a největší pomocí ze strany patrona hraběte SCHÖNBORGA a začíná se kostel rozšiřovat.

Farní kronika intro

pro zpracování byly použity údaje z farní kroniky Děkanského úřadu v Mladé Vožici
Toto historické pojednání o městě Mladá Vožice a okolí je věnováno památce mladovožického p. děkana

Pátera Václava KRAUSE,

který zápisy ve farní kronice přeložil z latiny do češtiny
Tuto publikaci vydalo Sdružení občanů Mladovožicka na záchranu kulturní památky kaple Panny Marie ve spolupráci s Městským úřadem v Mladé Vožici.

Citáty Děti Fara Fatima Kroniky Modlitby Novény Panna Maria Papež František Postní doba Růženec Svatí Uzdravení Vrcholtovice Znamení doby

Archivy