Kroniky – Římskokatolická farnost Mladá Vožice

Vrcholtovice

kostel Nejsvětější Trojice

Kostel zde stával již v polovině 14.století a patřil jako farní do rozsáhlého děkanátu Štěpanovského. Jeho kněžiště je sklenuto křížovou chodbou se žebry sbíhající se z pěti úhlů ve svorníku a ukazuje na úctyhodné stáří. Uvnitř vidíme obraz Krista Pána v hrobě vyřezaném ze dřeva, památku na Bohuslava Těmína z Těmic. Kostel sloužil v 15. Století jako středisko českobratrské sekty bratří vítanovských, později v roce 1897 byl opraven.

Převzato z knihy Mladá Vožice a okolí ve sbírkách starých pohlednic autor Jiří Kohout

Římskokatolická farnost Vrcholtovice
se sídlem Morávkovo náměstí 21
391 43 Mladá Vožice
IČO: 65942051 Číslo účtu:
0702134329/0800 Česká Spořitelna a.s.
Mgr.Jaroslav Karas, tel. 604214741

Z farní kroniky kostela Vrcholtovice

Ve farním archivu je uložena Stará kronika farnosti Vrcholtovické z roku 1876. Kronika začíná rokem 1740, kdy zde byla obnovena fara. Stará fara, která byla vedle kostela, zanikla totiž v dobách husitských. První zápis do staré kroniky učinil prvofarář Pavel Pratchaft. Píše mimo jiné, že patronem kostela je vznešený pán František hrabě Küenburg, majitel panství ve Vožici a v Miličíně. Poznamenává, že kostel ve Vrcholtovicích byl od nepaměti spravován z Nové Vsi. Kostel sloužil v 15. století jako středisko českobratrské sekty bratří vitanovských.

Druhou kronikou je Pamětní kniha Vrcholtovice, stručně popisující nejstarší události kolem kostela ve Vrcholtovicích a trochu obšírněji popisující události od roku 1894 do roku 1960.

V úvodu této farní kroniky stoji napsáno: Vrcholtovice, původně Rchútovice.

Farní kostel Nejsvětější Trojice je gotický a stával zde již v polovině 14. století a patřil jako farní do rozsáhlého děkanátu Štěpanovského. Presbytář má primitivní ráz stavby 14. věku, žebra z 5 úhlů sbíhají se v jediném svorníku. V kostele je barokový obraz svaté rodiny z 18. století a stříbrný barokový kalich asi z roku 1696. Dále jsou zde náhrobní kameny, např. mramorový malé MarianyVítové ze Rzavého z r. 1615 a dalších z roku 1678, 1695 a 1711. Vzácnou památkou je také votivní obraz (obraz darovaný Bohu) rodu Těmínův, polovypoukle na dřevě řezaný, daroval jej původně rytíř Bohuslav Těmín z Těmic s chotí Esterou z Vlčkovic pro hlavní oltář. Představuje 8 osob kolem Krista na hrobě položeného.

Na věži novějšího původu je zvon Marie z roku 1444, zvon Václav z roku 1566 a zvon Jan Křtitel z roku 1535, ten byl však zrekvírován za 1.světové války. Při opravě kostela nalezena pod omítkou freska a to nad gotickým obloukem dělícím presbytář od lodě. Freska znázorňuje poslední soud a je svým původem ze 14.století.

U kostela vrcholtovického dobili Švédové po porážce císařského vojska u Jankova v březnu 1645 část bránícího se lidu císařského.

Úvod farní kroniky pak vypisuje kněze na farnosti Vrcholtovice od roku 1816 do roku 1948 – celkem 16 kněží.

Nejstarším zmíněným farářem je František Král, který na faře působil od r. 1816 do roku 1823. Z dalších kněží bych se rád zmínil o dvou:

Páter Josef Myška se narodil 11. května 1856 ve Stadnici okres Hlinsko, hejtmanství Chrudim v Čechách. 18. července 1880 vysvěcen na kněze, 1. září 1880 ustanoven kaplanem v Miličíně, od června 1885 do června 1894 farářem ve Vrcholtovicích. R. 1894 odchází jako farář do Šebířova a 1902 – 1946 je děkanem v Mladé Vožici. Umírá 24.7.1946 v Mladé Vožici.

Po něm farnost převzal Páter Josef Mottl, o kostel se staral od roku 1894 až do své smrti do roku 1941.

Byl ve Vrcholtovicích velmi oblíben, civilní kronika obce Vrcholtovice se o kostele vůbec nezmiňuje, jediná zmínka je právě o panu Páteru Josefu Mottlovi z roku 1941 v souvislosti s jeho úmrtím. V obecní kronice se píše:

Dne 12 července 1941 zemřel vážený a oblíbený p. Josef Mottl, farář děkan z Vrcholtovic, který každodenně vykonával mše svaté. Přistěhoval se do Vrcholtovic dne 13. června 1894 z Miličína, kde byl na první faře, a odtud byl dosazen do Vrcholtovic, kde přesně zachovával své povinnosti. Při jeho příchodu byl starostou p. Vrtiška z Javora, který nařídil mu jet naproti. Hospodáři jeli na koních, obecenstvo a muzika šla při nich. Tak s velkým průvodem byl přivítán.

Za jeho úřadování dbal pečlivě na opravu vrcholtovického kostelíčka. Na jeho přímluvu s farářem Haškovým z Vyšetic, který byl na největší faře v Praze, byly zaslány 2 nové oltáře: hlavní oltář a oltář Panny Marie. Pak se postaral o nové dubové dveře, okna a dlažbu, lavice a jiné věci.

Byl to vzorný kazatel a dokončil svůj život 12. června 1941. Byl doprovozen velkým průvodem na vrcholtovský hřbitov, kde odpočívá u vchodu do sakristie pod vrbou. Na jeho pohřbu promluvil p.František Klíma z Vitanovic.

Pater Josef Mottl psal i do farní kroniky kostela ve Vrcholtovicích, ale většina jeho zápisů je psána latinsky.

Farnost Vrcholtovice byla po smrti pana děkana Mottla (posledního kněze ve farnosti) administrována z Neustupova, z Mladé Vožice, z Louňovic a v současnosti opět z Mladé Vožice.

Další zápisy ve farské kronice jsou až od roku 1948 do roku 1954. V té době farnost postupně spravovalo 6 kněží (Václav Hovorka, Rudolf Lazar, Antonín Šesták, Leopold Kryzánek, František Homolka), do farní kroniky prakticky nezapisovali…

Od 19. května roku 1954 do roku 1958 zdejší farnost spravoval Páter Antonín Odvárka, administrátor ve Šlapánově. Poctivě zapisoval do farní kroniky a z jeho zápisů vyjímám:

V roce 1954 nalezl Páter Antonín Odvárka duchovní život ve Vrcholtovicích celkem uspokojivý. Služby Boží navštěvovány v neděli ve značném počtu, věřící se v kostele chovají zbožné a liturgicky a pěkně zpívají. Je zde vžita úcta k Božskému Srdci Páně a navíc každý první pátek se koná večerní mše svatá. Skupina žen pečuje o čistotu a úpravu kostela, jež je vždy krásně vyzdoben květinami. Je zde také menší chrámový sbor, který občas nacvičuje zpěvní vložky. Na varhany kraje pan František Buriánek, rolník v Zahrádce.

Hmotný stav farnosti je také uspokojivý. Kostel je v interiéru velmi pěkný a také zevně nežádá žádných velkých oprav. Jen omítka na některých místech opadává.

Náboženství se vyučuje vždy v pátek odpoledne. K vyučování se přihlásily všechny děti až na nepatrné výjimky. V červnu 1954 udeřil blesk do věže kostelní, poškodil krytinu, rozbil žárovky a vytrhl kabel ze zdi. Žádné větší škody však nenastaly.

Na podzim 1954 byla farní stodola pronajata panu Novotnému, rolníku z Vitanovic, a farní kolna panu Svatkovi z Vitanovic. Nájem neplatí žádný, ale zavázali se, že o tyto budovy budou pečovat, opravovat a platit z nich poplatky. 25. července 1954 vykonali zdejší farníci pouť na Svatou Horu. Zúčastnilo se jich 40 a jeli autobusem ze Zvěstova společně s poutníky ze Šlapanova. Celkový počet účastníků byl asi 1.200 osob, bylo krásné počasí a pouť se vydařila.

O Vánocích půlnoční mše svatá byla již v 10 hodin večer. Padal sníh a byla závěje. Děti u jesliček říkaly básničky.

V roce 1956 byla fara kromě 1 místnosti a zahrady pronajata lesnímu závodu ve Vlašimi. Do fary se nastěhoval hajný pan Musil. Nájemné činilo 630 Kčs ročně.

V roce 1956 zaměstnanci kostela byli:

pan František Buriánek, zemědělec ze Zahrádky, je varhaníkem
pan Václav Šitler, zemědělec z Vrcholtovic, jest kostelníkem a hrobníkem
ministrantů bylo 6
o úklid kostela pečovalo několik žen, které letošního roku zakoupily pro kostel nový vysavač prachu ceně okolo 900 Kčs

Kladné a záporné stránky administrativy Vrcholtovic podle Pátera Antonína Odvárky:

Kladné stránky:
– krása interiéru kostela, zvláště triumfální oblouk u presbytáře je krásným gotickým dílem
– čistota a výzdoba kostela květinamí (několik žen mnohdy až do noci kostel v sobotu čistí a zdobí)
– kostel čistě vymalován a dobře osvětlen.
– farníci hojně kostel navštěvují a při bohoslužbách se vzorně chovají, chrámový sbor, skládající se hlavně z dívek z Jiřetic, velmi pěkně zpívá
-úcta k Bohu je mezi farníky velmi živá

Záporná stránka vlastně jen jediná – cesta ze Šlapánova do Vrcholtovic.
Cesta vlastně není ani cestou, protože nemá v některých úsecích tvrdého podkladu a většinu roku je pokryta hlubokým blátem. V zimě pak místy úplně mizí pod sněhem, neboť ji v té době nikdo nepoužívá
– ze Šlapánova se musí jít do velmi strmého kopce k obrázku sv. Marka u Hlohova
– z Hlohova se jde k lesu zvanému Okroužek a pak do Vyšetic
– z Vyšetic do Vrcholtovic je cesta bažinkami, kde žádné auto, ba ani traktor neprojede. Bláto je tam i za nejteplejšího počasi, kdy jinde je úplné sucho.
– zkratky od lesa Okroužku do Vrcholtovic mizí také v lučních bažinách a oranicích, i cesta kolem Čečkova je bažinatá
– cestu lze jeti jen na motocyklu, což je v zimě velmi nebezpečné pro zdraví, pěšky nelze cestu stihnout, neboť je nutno konati bohoslužby ještě v Libouni
“Když se někdy vydám na cestu pěšky, přijdu pozdě a ještě zpocený do studeného kostela. Musím si nositi v tašce ještě jedny boty, neboť se nedá jíti pouze v gumových holínkách. Jedinou posilou mi je, že tyto cesty jsou konány ke cti a slávě Boží, aby i v zapadlém místě byly konány bohoslužby ku chvále Boží.”

V roce 1957 se bohoslužby ve Vrcholtovicích konaly opět v 11 hodin dopoledne, jen o pouti byly dopoledne 2 mše svaté.

Na podzim roku 1957 se místní farníci společné s farníky šlapánovskými zúčastnili pouti do Staré Boleslavi.

V roce 1958 byl ustanoven duchovním správcem zdejší farnosti důstojný pán František Homolka z Neustupova.

Záznamy ve farní kronice jsou pak velmi stručné a rokem 1960 končí úplně.

V roce 1992 byly zvony na věži elektrifikovány a kostel vybaven novým obětním stolem zásluhou pana Jaroslava Vondrušky z Vrcholtovic.

V roce 1994 dochází ke stavbě lešení kolem kostela – věže a věž je otlučena a nově nahozena.

V roce 1995 byla položena na věži nová krytina z měděného plechu. Opravy v letech 1994-1995 prováděla stavební firma Hogh-eco z Mladé Vožice pod vedeni p. Karla Samce. Zednické práce na kostele vedl zednik Josef Cipl s vydatnými pomocníky pány Pošustou a Holánkem. Celou akci měl pod patronátem pan Jaroslav Vondruška z Vrcholtovic.

V roce 1995 byla podle duchovního správce P. Františka Říhy z Louňovic farnost poměrně dobrá po náboženské stránce. Děti však do kostela nechodí a mladých je poměrně málo.

V roce 2010 byla za pomoci grantového programu Jihočeského kraje opravena střešni krytina nad lodi kostela, kraj poskytl 60% nákladů, tj. 200.000 Kč, zbytek 40%, tj. 134.000 Kč, pokryt z darú farníků. Velkou zásluhu na realizaci tohoto grantového programu mimo jiných má vožický kněz Páter Jaroslav Karas.

Pro Noc otevřených kostelů ve Vrcholtovicích v pátek dne 25.5.2018
zpracoval Stanislav Balík

V roce 2018 – 2019 bude dokončena oprava zbývajících částí střechy kostela ve Vrcholtovicích

Z rozhodnutí biskupa Mons. Vlastimila Kročila došlo k 31.12. 2019 ke sloučení farnosti Vrcholtovice s farností Mladá Vožice 😟😢

Farní kronika 1985 – 1997

Rok 1986

Obětavostí farníků z Janova byla opravena Ústějovská kaplička. Konečně po 3 letech máme nové zvony. Zhotovili je zvonaři Manouškové ze Zbraslavi. Zvony

Maria – ladění C2 – váha 191 kg

Václav – ladění Dis2 – váha 145 kg

Martin – ladění F2 – váha 107 kg

se starým zvonem tvoří souzvuk Gloria. Celková suma činila 128.800,- Kčs a byly našetřeny během několika let dary v kostele, sbírka nebyla dovolena. Posvětil je kapitulní vikář Josef KAVALE 4.10.1986 za účasti 15 kněží. Byla to velká událost pro Vožici a okolí. Náměstí přeplněno auty, velká účast lidu. Ihned dokončena elektrifikace a odpoledne se již zvonilo. Maria vyzvání klekání, Martin zemřelým.

Roky 1988 – 1997

V srpnu 1988 při 20tém výročí vstupu vojsk varšavské smlouvy byly v Praze první nepokoje. Rovněž v říjnu 1988 dochází při oslavách 70tého výročí vzniku republiky k projevům nesouhlasu s režimem. Tvrdě zasahuje policie. V lednu 1989 v t.zv. Palachově týdnu nové demonstrace v Praze, tvrdě až brutálně opět zasahuje policie. To se opakuje v srpnu při 21. výročí vstupu vojsk. V okolních zemích dochází k převratu, v říjnu byl hromadný útěk z NDR do Spolkové republiky Německo přes naše území a Maďarsko. Při oslavách vzniku republiky opět demonstrace a zásah policie. Začátkem listopadu 1989 odjíždí p. děkan VESELÝ s věřícími do Říma, kde je 10.11.89 svatořečena blahoslavená Anežka česká. Byla to velká sláva. Podle pověsti se říkalo, že až bude Anežka česká svatořečena, bude opět český národ svobodný. Při 50. výročí hrdinské smrti studenta Jana OPLETALA 17.11.1989 došlo na Národní třídě ke střetu pokojně demonstrujících studentů a policie. Zásah byl brutální. Bylo mnoho zraněných, někteří těžce. Tyto události završily 40leté bezpráví, které komunistický režim v tomto státě prováděl. Rozhodnutím federálního shromáždění dochází koncem listopadu 1989 ke zrušení vedoucí úlohy strany, což přijal národ s velkým jásotem. Presidentem republiky byl zvolen Václav HAVEL, dramatik, spisovatel a několikaletý komunistický vězeň.

Dne 2.1.1990 odchází pan děkan VESELÝ do nemocnice v Pelhřimově, kde 2.2.1990 zemřel. Pohřben byl 12.2.1990 za velké účasti nejen kněží, ale věřících z celého okolí, na místním hřbitově do hrobu p. děkana MIŠKY. Pohřební řeč měl i rektor University Karlovy prof. PhDr. Radim PALOUŠ. Ve farnosti vypomáhal P. Cyril PETRŮ ze Smilových Hor. V dubnu dostává českobudějovická diecese nového biskupa ThDr. Miloslava VLKA. V tomto měsíci přijel na svou vůbec první návštěvu republiky svatý otec Jan Pavel II. V měsíci červnu přijíždí na návštěvu do Vožice biskup ThDr. Miloslav VLK.

V červnu 1990 došlo k prvním svobodným volbám po roce 1948. Volby vyhrálo s převahou Občanské fórum.

Dne 1.11.1990 přebírá farnost P. Stanislav ŠLAPÁK až do l.l.1992. Pouť v r. 1991 již byla konána na Hradě.

V roce 1991 je jmenován českobudějovický biskup ThDr. Miloslav VLK arcibiskupem pražským, kardinál František TOMÁŠEK odchází na odpočinek. Do čela budějovické dieceze je jmenován ThDr. Antonín LIŠKA.

Dne 1.1.1992 nastupuje do farnosti z Tábora P. Václav KRAUS. Poutě v r. 1992 se účastnil jako host světící biskup pražský generální vikář Dr. Jaroslav ŠKARVADA. 4. srpna ve věku 93 let umírá kardinál František TOMÁŠEK.

K 1.1.1993 dochází k rozdělení ČSFR na Českou republiku a Slovenskou republiku. Rozpad státu většinou lidí otřásl. Presidentem se stal opět Václav HAVEL, předsedou vlády Václav KLAUS.

Poutě v tomto roce – opět na Hradě na prostranství za kaplí – se účastnil president křesťanské akademie ThDr. Tomáš HALÍK.

V roce 1994 dochází ke generální opravě kostela, včetně nové krytiny. O tyto opravy se zasloužil p. děkan KRAUS ve spolupráci s městským úřadem. Poutě se účastní generální vikář českobudějovické diecese P. Václav DVOŘÁK. Oprava kostela ještě není dokončená. V roce 1995 a 1996 se poutě zúčastnil českobudějovický biskup ThDr. Antonín LIŠKA.

Dne 15.6.1997 náhle umírá p. děkan Václav KRAUS. Rozloučení ve farnosti se konalo 19.6.1997, mši celebrovat za účasti více jak 50 kněží biskup českobudějovický ThDr. Antonín LIŠKA a velké účasti věřících. Po vykonaných obřadech byl převezen k pohřbení do rodné Předslavi.

Počátkem července 1997 po několikadenních deštích se rozvodnily řeky na Moravě a došlo k velkým záplavám. Polovina Moravy pod vodou (asi třetina republiky), v půli července byly postiženy i východní čechy. Pod vodou města Ostrava. Bruntál, Přerov, Olomouc, Krnov, Uherské Hradiště, Otrokovice, okolí Hodonína, Hradec Králové, Ústí n. Orlicí a jiné. Předběžně odhadnuté škody jsou více jak 60 miliard korun, 47 mrtvých, téměř 2.500 pobořených domů. V celé republice dochází ke sbírkám finančním i materiálním, solidarita s postiženými je veliká. V naší farnosti sebráno přes 30.000,- Kč (Mladá Vožice, Šebířov, Nová Ves). Je to největší katastrofa. která republiku postihla, což ani pamětníci nepamatují.

Farní kronika 1975 – 1985

Rok 1975

Náboženský život upadá. Na náboženství přihlášeno jen 19 dětí. Farníci umírají bez zaopatření. Snažíme se udržovat kostelní budovy, pokud je to možné. Byly opraveny obrazy i kapličky křížové cesty na Hradě. Mnohé již hrozily zřícením. Pořízena železná mříž ke kapli sv. Barbory, protože je nebezpečí odcizení soch, cínových svícnů a snad i cínové kadidelnice. Mnoho kostelů již bylo vykradeno. Opraveny též jesličky, které se rozpadávaly. Dána nová krytina na hřbitovní kostel a protože se kostel nepoužívá, bude asi předán MěNV na pohřební síň. Hrobník zde není, dojíždí z Neustupova, hřbitov je neudržovaný.

Rok 1977

V tomto roce byla plánována oprava popraskané klenby kostela. Byla vyklizena půda – za 10 dní vyneseno 40 tun materiálu, byla to velká dřina, p. děkan to skoro odstonal. K opravě však nedošlo, snad v příštím roce. Kostelní lavice byly shnilé, neschopné opravy. Bylo pořízeno 27 nových – železná konstrukce + modřín. Protože žádný podnik takovouto práci nevzal, práce byla prováděna brigádnicky. Kovářskou práci p. Václav KUBÁLE ze Staniměřic, truhlářskou p. František MRÁZEK z Janova povoláním kovář. Modřín darovalo JZD. V tomto roce se přestěhoval do Vožice dp. František KROPÁČEK – farář v Neustupově – do penze. Pro srdeční chorobu nemůže vypomáhat dp. opat MACHALKA a provinciál ŠILHAN, žijící na Radvanově vypomáhat nesmí. Ve Vožici byl postaven obchodní dům za 12 mil. Kčs. Vožice se stává střediskovou obcí, duchovně však ne.

Rok 1978

Mladá Vožice má nyní 2.016 obyvatel a 556 domů. Vesnice a samoty se vylidňují, chalupy kupují Pražáci na víkend. Zemědělcům v JZD se dobře daří, staví svým dětem ve Vožici vily směrem k Janovu, kde vzniká celá nová čtvrt. Připravuje se oprava klenby kostela, byla vykonána sbírka v kostele do obálek – 13.000,- Kčs. Je snaha uchovat slavnostní ráz poutě na Hradě. Oltář sv. Barbory hrozil zřícením, byl restaurován a odborně polychromován. Kaple slouží jako Boží hrob a křestní kaple. V tomto roce zemřel svatý Otec PAVEL VI. 26.8. nastoupil JAN PAVEL I, ale již 28.9.1978 zemřel. Po něm byl zvolen JAN PAVEL II. – Karol Wojtyla, arcibiskup z Krakova – Slovan – Polák, znalý našich poměrů. Z jeho volby máme obrovskou radost. Jsou to všechno velké osobnosti, uznávané i nevěřícími.

Rok 1979

7.10.1979 byla na zdejším hřbitově uložena s církevním obřadem urna Bedřicha VÁŠKY, virtuosa na violloncello v Americe. Zdejší rodák, hrával i zde na varhany. Dožil se skoro 100 roků. 7.11. započato s opravou klenby. Kostel byl uzavřen, po 2 neděle mše svaté v Janově, potom v děkanském kostele na zodpovědnost p. děkana. Práce jde pomalu kupředu – počasí, chybí materiál, pracovní morálka. Na varhany hraje p. JAROŠOVÁ, účetní JZD, dobrá zpěvačka.

Rok 1980

V tomto roce byla dokončena oprava klenby kostela.

Rok 1981

Prodán farní pozemek za hřbitovem – na rozšíření hřbitova. Od 1.11. do 23.12.1981 byl p. děkan v nemocnici a zastupoval ho dp. PETRŮ ze Smilových Hor, v Šebířově dp. OKTÁBEC z Louňovic a v Neustupově dp. ŠŤASTNÝ z Votic. 11.11.1981 zemřela horlivá a zbožná kostelnice, sl. Františka KÁŠKOVÁ – 87 let, náhrada není. Vzhledem ke zdravotnímu stavu p. děkana. velké frekvenci na silnicích – budou pohřby přímo z kostelů. Farníci to přijali klidně. Rozšíření hřbitova nepokračuje, obřadní síň není.

Rok 1982 – 1983

V srpnu 1982 byl odstraněn oltář P. Marie. Byl bezcenný a již biskup Hlouch navrhl jeho zrušení. Socha P. Marie dána na podstavec a místo oltáře dány lavice. ONV dal souhlas k pořízení nových zvonů. Vybírá se na ně v kostele, veřejná sbírka není povolena. V Táboře zřízeno krematorium, je dosti kremací s rozloučením v Táboře. Varhanice p. JAROŠOVÁ zemřela. Občas hraje v neděli p. učitel RYTÍŘ, na funkcích p. KUČERA z Neustupova. Nyní hraje v neděli a o svatbách učitelka hudby. Vyučuje v Praze a tak to snad nebude vadit veřejným činitelům.

Rok 1984

Byly zhotoveny nové hlavní dveře děkanského kostela obložené měděným plechem. Nové zvony oddáleny pro havarijní stav zvonárny. Brigádnicky provedena téměř celá nová střecha kostela v Janově. Velkou zásluhu má rodina JECHOUTKOVA z Janova. V kostele v Blanici provedena oprava varhan. Zdravotní stav p. děkana není dobrý, potíže s ledvinami.

Rok 1985

Hřbitovní kostel sv. Mikuláše byl propůjčen MěNV za obřadní síň. Zůstává majetkem církve, opraven nákladem města. Při pohřbech je nejprve mše sv. v kostele, potom autobusem na hřbitov a rozloučení u sv. Mikuláše. Dp. František ŠILHAN – provinciál TJ, který byl 14 roků na Radvanově, zemřel v Kněžském domově na Moravici 13.2.1985 ve stáří 80 let. Mnoho vytrpěl, pohřeb královský.

Farní kronika 1968 – 1975

Vojska varšavské smlouvy vkročila z 20. na 21.8.1968 do ČSSR. Tato smutná kapitola bude zhodnocena dějinami a budou o ní mnohé doklady. Hlavním důvodem vstupu t.zv. bratrských socialistických států byla nespokojenost jejich vůdců s demokratickým humánním socialismem, který značně uvolnil náboženský život a vůbec svobodu.

Ve školním roce 1968-69 se přihlásilo na náboženství přes 400 dětí, v minulém školním roce 90. Rodiče se nebojí různých administrativních zákroků. Podařilo se sehnat laickou katechetu – Anežka PŘITASILOVÁ z Dolínku u Vlašimi. Katechetka je výborná, má kázeň a ke zbožnosti vede svým příkladem. Po 3 měsících končí, protože má špatné autobusové spojení. Dne 18.10.1968 nastoupil do Ml. Vožice administrátor P. Josef URBAN, nar. 19.4.1918 v Novém Rychnově, okr. Pelhřimov, naposledy působící jako ředitel kůru v Pelhřimově.

Dne 17.5.1969 zemřel v Římě nejdůst. pan kardinál Josef BERAN, arcibiskup pražský, který pobýval 2 roky v nedalekém Radvanově po propuštění z internace. Také v Radvanově zemřel nejdůst. otec biskup Stanislav ZELA, světící biskup olomoucký.

Byly prováděny další opravy v děkanském kostele. Při všech opravách pomáhali zdarma p. Karel VÁVRA – elektroinstalace, p. Josef KAZDA a jeho paní, p. Josef SVOBODA a jeho paní, p. Václav PACHTA – truhlář z Ml. Vožice, p. Josef JINDRA ze Staniměřic a jiní a sl. Františka KÁŠKOVÁ, t.č. kostelnice.

Rok 1970 se v celém státě vyznačoval jako ‚konsolidace‘ vládní KSČ a zbědovaného veřejného hospodaření. Konány prověrky příslušníků strany i nestraníků, zastávajících nějaké význačné místo. Ústřední otázkou při prověrkách byl vstup vojsk varšavského paktu v r. 1968. Straníci, kteří neprojevili ihned souhlas s ním (ač se všichni stavěli jako zastánci tzv. pražského jara) byli vyloučeni ze strany a zbaveni svých míst. Tím vznikla mezi nimi zášť a závist. U prověrek byli i všichni učitelé. Učitelovi Josefu ŘÍHOVI, který zastával též funkci varhaníka, bylo domlouváno, že se to nesrovnává s povoláním socialistického učitele a vychovatele a dáno mu na vědomí, že neuposlechnutí může mít za následek i sankce: přeložení, případně i propuštění ze školských služeb. Pro odpor veřejného mínění však věc utichla. Uvolnění, které nastalo v náboženské svobodě r. 1968 bylo zrušeno a v církevní politice nastoupily předpisy „stalinské éry‘ z r. 1949. Vyučování náboženství je omezeno jen na děti 2-7 třídy a přihlášky podepsané oběma rodiči musely být odevzdány na ONV – církevní oddělení. Státní úřady se snaží dát dohromady opět staré mírové hnutí katolického duchovenstva pod názvem „Pacem in terris“, do čela prosazování duchovní, kteří jsou nějak v opozici proti biskupovi. Kritika státní správy a nesouhlas lidí s politikou KSČ byl umlčen v tisku, rozhlasu i televizi.

Nezávažnější nábožensko-liturgickou akcí v r. 1971 bylo biřmování, které uděloval otec biskup Dr. Josef HLOUCH.

Poněvadž varhany v děkanském kostele nově započaté r. 1943 byly dosud nedostavěny, bylo rozhodnuto pro jejich rekonstrukci a dostavbu. Práci provedli bratři KUBÁTOVÉ, pracující pod komunálními službami města Kutná Hora. Před hlavní oltář byl pořízen v intencích nové liturgie obětní stůl, ambon, sedadla, podia.

V roce 1972 – 10.6. zemřel náhle českobudějovický biskup ThDr. Josef HLOUCH ve věku 70 let. Pohřeb v Čes. Budějovicích byl slavný a účastnil se ho též zástupce sv. Otce Msgre KELLY. Vedení českobudějovické diecese převzal po dohodě se státními úřady a schválením apoštolského stolce v Římě P. Miloslav TRDLA jako kapitulní vikář, do té doby kancléř biskupské konsistoře.

Dosavadní varhaník Josef ŘÍHA, učitel v Ml. Vožici byl přinucen v červnu složit funkci varhaníka a přeložen z trestu do Smilových Hor.

Dp. Josef URBAN byl přeložen do Třeboně a do Ml. Vožice byl od 1.7.1973 opět ustanoven bývalý zdejší kaplan a děkan František VESELÝ, který byl v r. 1951 povolán na vojnu, potom působil rok v Plané n.Lužnicí a ve Vodňanech přes 20 roků jako administrátor a po dvě období vikář. Z Vodňan spravoval též Skořice a částečně i Lomec. Přeložení obou se stalo proti jejich vůli. A tak téměř šedesátiletý se ujímá své bývalé farnosti a Šebířova.

V roce 1974 pořízeno elektrické automatické zvonění, zachráněna cínová křtitelnice. která se již rozpadávala, prováděny drobné opravy. Varhaník není a tak vypomáhá kde kdo, někdy se v neděli nehraje. Po úmrtí kapitulního vikáře Miloslava TRDLY byl zvolen kap. vikářem Josef KAVALE z Jindřichova Hradce. V dechách a na Moravě jsou jen 2 biskupové. Na náboženství přihlášeno jen 55 dětí, na některých farnostech (Neustupov) se již léta náboženství neučí.

Farní kronika 1962 – 1968

V roce 1962 se středem pozornosti světového dění stává otázka Německa a Berlína. Všechny země připravují obranná opatření. Jsou povolávání do vojenské služby hoši jak po základní vojenské službě. tak i záložníci. S obavami se hledí, vzhledem k moderním zbraním, k nejisté budoucnosti. Dne 12.8.1962 jsme byli svědky mimořádné slavnosti. Manželé BEDNÁŘOVI z Krchovy Lomné slavili v děkanském kostele zlatou svatbu. Dne 10.9.1962 zemřel v Ml. Vožici akademický malíř Ota BUBENÍČEK. Pohřben byl 16.9. na místním hřbitově.

Zima v r. 1963 byla krutá a dlouhá. Mrazy až -30°C. Jsou předpovídány záplavy. UNESCO na návrh Ukrajinské SSR zařadilo mezi světová výročí oslavy 1.100 výročí vytvoření slovanské abecedy Cyrilem a Metodějem. 3.6. v 19.45 hod. zemřel papež JAN XXIII. 6.6. byl Jan XIII. pohřben. 21.6. zvolen nový papež PAVEL VI. K 1.9.1963 odchází P. František LÁLA po 9letém působení v Ml. Vožici do Veselí n. Lužnicí. Jeho nástupcem se stává dp. Bohumil MRÁZ, bývalý administrátor ve Veselí n.L. Nastoupil 29.8.1963. Na podzim 1963 byla provedena vodovodní přípojka z hlavního vedení u kostela. Stará přes zahradu již nevyhovovala, často zamrzala. Od podzimu tohoto roku byla za státního dohledu zřízena v Radvanově Charita. S příchodem sester premonstrátek – většinou přestárlých a charitní domov je především pro ně – přišli i 2 biskupové a sice Dr. Štěpán TROCHTA, sídelní biskup litoměřický a Dr. ZELA, světící biskup z Olomouce. Oba tito biskupové z důvodů, které blíže vysvětlí historie, nemohou vykonávat své funkce.

Asi v květnu 1964 přišel do Radvanova z Mukařova arcibiskup pražský Dr. Josef BERAN. V Mukařově, i když za dozoru úřadů mohl přijímat návštěvy, předtím od r. 1949-1963 nikdo takřka kromě zasvěcených nejvyšších státních úřadů nevěděl, kde se zdržuje. Ale i to jednou zhodnotí historie. V Radvanově byl arcibiskup BERAN již pod dosti mírným dohledem a Češi, obyčejně po legitimování jej mohli navštívit. Cizincům se kladly veliké překážky, takže snad kromě jednoho italského novináře, nikoho z cizinců k němu nepustili. Jak biskupové i p. arcibiskup se mohli, ovšem po ohlášení, z ústavu vzdálit i na delší cestu, např. do Prahy. 16.2.1965 byl arcibiskup BERAN jmenován kardinálem. 19.2.1965 odlétá na přání sv. Otce Pavla VI. do Říma. Budiž zde poznamenáno, že v těchto dnech od 16.2.-19.2. na přání – zdá se, že to byla i podmínka – tedy jistě na přání kardinála Dr. Josefa BERANA byl jmenován apoštolským administrátorem pražským Dr. František TOMÁŠEK, který jako biskup do té doby vykonával obyčejné farářské funkce v Morav. Hůzové. Pan kardinál BERAN byl v Radvanově i okolí velmi oblíben. Na jeho přání byla opravena krásná barokní kaple u Ústějova, byla vymalována malířem pokojů p. BERÁNKEM z Ml. Vožice. Pan arcibiskup do této kaple rád chodíval a také úpravy kaple sám zaplatil, třebaže penězi neoplýval. Jeho penze činila 1.600,Kčs. V Radvanově dělal údržbáře a současně duchovního správce sestřiček bývalý opat z Nové Říše MACHALKA. Jinak je zámeček v Radvanově bývalé sídlo obrozeneckého vlastence Jana JENÍKA z Bratřic.

V roce 1965 byla provedena oprava kostela sv. Václava v Blanici. Práci udělali pokrývač KUPKA a jeho pomocník ČÁP, klempířské práce p. TÉGL. Opravu varhan provedl kaplan BONDAL z Českého Krumlova, který se vyučil varhanářství, když nemohl nějaký čas působit v duchovní správě. Hřbitovní kostel sv. Mikuláše – novější gotika – by potřeboval novou krytinu. V tomto kostele neznámý darebák prolomil okno za oltářem a odcizil několik obrázků křížové cesty – tištěný dřevoryt. Poškozené nechal na místě. Zloději tyto věci prodávají buď přímo nebo pomocí prostředníků cizincům, kteří stále ve větším počtu navštěvují naši vlast, ne proto, že je socialistická, ale že je krásná.

V únoru roku 1966 bylo započato s opravou střechy kaple P. Marie na Hradě. Práci prováděla odbočka táborského OSP pod řízením stavitele ZAPPEHO. Pokrývači dva SVATKOVÉ z Ml. Vožice, jeden nejmladší ze Staré Vožice. Propadající se schody bylo třeba zpevnit. Práci prováděl brigádnicky i když slušně honorovanou – zadarmo nikdo nedělal – p. HOLUB z Ml. Vožice, p. KNOTEK z Noskova, přidavače jim dělal p. HROMADA z Ml. Vožice. Dalo to dosti práce uvést vše do pořádku, zvláště když velké kameny ze schodů byly na stráni. Již dříve poškozený kámen nad hrobkou se propadl do hloubky 2,5 m. Naštěstí rakve s pozůstatky hraběnky a hraběte z Küenburgu nepoškodil. Jejich empírové náhrady jsou po stranách presbytáře kaple. Dalo dost práce kámen vyzvednout a upevnit.

Na jaře 1966 se dva pražští chuligáni – zakrátko byli usvědčeni – vloupali do kaple. Poničili dvířka svatostánku, velkou škodu udělali. Byli odsouzení jen podmínečně. Je proto snaha opatřit okna mřížemi. V květnu t.r. dp. BONDAL, kaplan z Českého Krumlova dokončil opravu varhan v Blanici i v Janově. 16.10.1966 přispěním p. KAZDY, nočního vrátného z pekáren, byla vysvěcena nová kalvarie u hradní kaple. Ta dřevěná byla časem poničená. Nová kalvarie byla zhotovena z vyřazených hřbit. křížů, která natřel p. BLAHUŠKA, šofér ČSAD. Odpoledne byla menší slavnost. I zastavení křížové cesty jsou ve špatném stavu.

V únoru 1967 byla zhoubná vichřice. Vymáhání škody od pojišťovny bylo obtížné. Byla škoda na hřbitovním kostele sv. Mikuláše, na děkanské kostele, na kostele v Janově, v Šebířově i na farní budově ve Smilových Horách. Na podzim 1967 byly dostavěny pavilony školy na bývalé části farské zahrady, kterou protiprávně – asi v r. 1959 – daroval bez souhlasu kapu. konsistoře býv. duchovní správce PhDr. Ignác BŘEZINA obci Ml. Vožice. Budiž poznamenáno, že na jaře 1967 prohlašoval předseda MěNV, že k účelům školy praskne – na hřiště – celá farská zahrada. Zatím se tak nestalo a doufáme, že se tak nestane, když už je u nás 5 měsíců demokratizační proces.

Jaro – začátek března 1968 byl pro ČSSR pozoruhodný. Vládnoucí KSČ uznala značné chyby vedení, ba i brutalitu a vraždy, způsobené deformacemi socialismu. Zatím je – i když to není ještě uzákoněno – zrušena cenzura tisku, rozhlasu i televize. To, co píší noviny, nemohly si dovolit od února 1948 až do nynějška. Tak zvané mírové hnutí katolického duchovenstva – na státních úřadech ateistických úplně závislé – bylo vyměněno. Vedení se ujal apoštolský administrátor ThDr. František TOMÁŠEK. Ovšem jako v ÚV KSČ je ještě mnoho nedobrých lidí, tak i do DKO – Dílo koncilové obnovy – přešlo z MHKD několik zbabělých a ze všech situací těžících, hlavně materialisticky založených duchovních. DKO se již leccos podařilo, jako návrat biskupa ThDr. Josefa HLOUCHA, který se dne 9.6.1968 slavně ujal diecese po více než 17 let trvajícímu odloučení. Květnová pout noskovská byla slavná. V rámci demokrat. socialismu přišlo veřejné procesí s hudbou, aniž bylo zakázáno okresními funkcionáři KSČ. Toto procesí přišlo do děkanského kostela a odtud ke kapli v Noskově. Účast lidu veliká.

V předjaří 1968 totiž začal československý pokus spojit socialismus se svobodou i náboženskou. V rámci demokratizace se odstěhoval biskup Dr. Štěpán TROCHTA z Radvanova do svého sídla Litoměřic, kde byl 1.9.1968 uvítán.

Štítek: Kroniky