Římskokatolická farnost Mladá Vožice

V dalších letech má farní kronika zmínku o tom, jak se mění jednotliví fundátoři ­r. 1777 – Tomáš ZDEBORSKÝ z Bendova Záhoří, r. 1779 Jan ROZKOŠNÝ, r. 1781 František KUBEC. Rovněž i o tolerančním dekretu od císaře Josefa II, který umožňuje shromažďování se k bohoslužbám i ostatním církvím kromě církve katolické. Ostatní církve mají k tomu stanoveny přesné pokyny – kdy a za jakých podmínek a samozřejmé i kde. Dekret vybízí k toleranci se všemi, kteří nejsou katolíky.

Rok 1782 – kdy se stává patronkou farnosti Marie Anna z ADDY, dochází k četným obratům ve farnosti a to proto, že tato žena zasahuje zdejšímu duchovnímu i do jeho práce a to především pastorační. Dochází k četným přestupkům (vypsání) z církve římskokatolické a přepsání k církvi jiné-např. jak kronika uvádí k 23. 3. 30 mužů, 36 žen, posléze 24 mužů, 36 žen a tak to pokračuje po 4 roky jejího působení. V témže roce vchází v platnost také nové nařízení v odměňování duchovních za jejich práci a pastorační úkony. Výše je stanovena podle velikosti spravovaného území hodnosti duchovního a také podle počtu pomocných duchovních, t. kaplanů. Dělení příjmu provádí sám duchovní a je také jeho povinností podle zdravého uvážení část prostředků získaných přenechat ve prospěch a potřeby farnosti. Pan děkan Vinař vypisuje ve farní kronice i jména těch, kteří jakýmkoliv způsobem – podporou ­danou ve prospěch farnosti se připravují na ještě lepší zdokonalení a obohacení především kostela, jeho depositáře i vnitřku.

V r. 1784 příkazem nejvyššího vládce a císaře jsou ke zdejší kolatuře (farnosti) připojena další obročí, spočívající v obcích Frant. Ves, Záhoří se vším k tomu náležejícím majetkem.

1785 opět příkazem zrušena komunita řeholního společenství zasvěceného Nejbl. P. Marii – jejího navštívení, která měla ve své především charitativní péči všechny potřebné ­nemocné, opuštěné, strádající, o které s mateřskou láskou pečovala. Na základě dekretu vydaného v Praze dne 28.7.792 byla tato komunita založena a své úkoly jí svěřené vykonávala.

Rok 1785 je velmi významný, protože na základě rozhodnutí nejvyšší hlavy církve, t. papeže a po poradě s pražským arcibiskupem jsou založena nová biskupství v čechách – je jich 5 – a rozhodnuto o jejich přesných územních hranicích. Tak např. o pražském arcibiskupství, jako o hlavním v království českém hovoří farní kronika o územích, která k němu patří : jsou to samozřejmé Praha a k ní příslušející území, jako berounsko, kuřimsko, plzeňsko, rakovnicko s příslušnými územními celky. Litoměřické biskupství a k němu příslušná území litoměřicko, boleslavsko, žatecko. Dieceze hradecká a příslušná území : hradecko, bydžovsko, chrudimsko, čáslavsko. Nové zřízena dieceze budějovická a k ní táborsko, budějovicko, prachaticko, plzeňsko, klatovsko.

Významnou událostí bylo také nejen pro farnost, ale i pro celou Mladou Vožici v r. 1788 vybudování nové školy. Stará škola byla již nedostačující a nevyhovovala a proto za přispění především patrona obce i všech ostatních občanů byla, jak kronika ř&á, vybudována nová škola jako perfektní dílo. 13. října bylo slavnostní otevření školy, kterého se zúčastnila Marie, Tereza, komtesa Küenburgová, pan děkan Vinoř, který byl pověřen slavnostním proslovem a posvěcením dokončeného dílá a rovněž i pan kaplan Jan Antonín Morávek. Jsou v kronice i jména nově příchozích učitelů spolu s nové jmenovaným panem řídícím Karlem ŠAURKEM, pak např. učitelé Josef ČECH, Josef LIVERING, František HERŠMAN, Josef ČERNÝ, Václav ROSOL, Tomáš STRNAD, Václav VOLE. V r. 1788 také umírá v Pánu pan děkan Vinoř, který se velice zasloužil o duchovní, ale i o materielní rozkvět farnosti a byl s velkou úctou od všech lidí pochován. Úřadu děkana se ujímá v r. 1789 kaplan Jan Antonín MORÁVEK, kterému je svěřena do péče celá spravovaná kolátora, zahrnující podle práva určeného duchovní péči o všechny přidělené obce k děkanství mladovožickému. Úřadu se ujímá dne 6. ledna 1789.

4. října téhož roku je slavnostně při bohoslužbách posvěcena nová kazatelna, kterou nechal pořídit pan děkan spolu s patronem a také souhlasem biskupství. Tohoto obřadu se zúčastnil samozřejmé patron Küenburg, děkan a slavnostní obřad sloužil generální vikář František HYNEK. V témže roce se stává již v pořadí 33tým fundátorem (starostou) farnosti pan Jiří VAŠINA z Mostku.

V r. 1707 je jmenován mladovožickým děkanem P. František MÁJ. Svůj úřad spravuje 10 roků, 1716 dostává dalšího fundátora Pavla DOLEŽALA, který podporuje i svým majetkem potřeby farnosti. Děkan Máj zakládá farní archiv, který obohacuje o četné vzácné knihy a rovněž i potřebný inventář k bohoslužebným účelům. K významné změně ve farnosti dochází v r. 1717, kdy přichází nový patron farnosti, kterým je hrabě Ferdinand KÜENBURG, Z výtěžku fundace je pamatováno dílem na potřeby farnosti, rovněž i méně majetných podporou a také i podporou chudým.

V dalších letech se pak farní kronika zabývá výší dodávek odváděných jednotlivými jí svěřenými kolátorami a to buď v naturální formě nebo i peněžní

V těchto letech dochází i k závažné změně ve farnosti Janovské, jak píše farní kronika, kdy dostává svého duchovního správce na přání patrona Küenburga P. Pavla KLÁŠTERSKÉHO. V té době celá kolatura mladovožická nabývá značného územního rozmachu co do počtu spravovaných obcí a farnosti.

Významným podílem na rozšíření a obnovení děkanského kostela se zasloužil p. děkan Ondřej JUNGR, ktery‘ v r. 1756 začíná vykonávat svůj úřad a také buduje kapli sv. Barbory zpočátku jako hrobku. Zasloužil se i o rozvoj dalších farností, Jako Oldňchov, Neustupov, Šebířov. Mezitím se mění také fundace, tzv. patroni farnosti jako např. v r. 1729 Jan LHOTSKÝ, r. 1730 Václav VÍTEK, 1737 Maxmilián LHOTKA, 1737 Anna MALOVECKÁ.

1741 – za četného přispění všech věřících je pořízen menší zvon k účelům bohoslužebným a k větší slávě Boží.

V roce 1745 dostává farnost nového patrona – v pořadí 12tého, aby se staral o její potřeby co do materielní stránky a je jím jmenován Václav LUKAVECKÝ. Na Jeho místo po krátké době nastupuje v pořadí 13. patron se svým obnosem Václav MALOVESKÝ. Stará se o farnost do r. 1747, kdy Je jmenována Kateřina MÜLLEROVÁ. Po ní je jmenován 15. patron Jiří VOLF opět na 1 rok, kdy jej nahrazuje lótý patron a správce Adam BURIAN, to je v r.1748. V r. 1751 hlavním patronem Küenburgem )e Jmenován správcem farnosti, tedy 17tým Václav RŮŽIČKA. V tomto roce hlavní patron Küenburg nechává zhotovit pro stávající kostel novou křtitelnici a Jeho nástupce Leopold opět nový zvon, který slouží především jako umíráček. Pečuje pak o rozšíření dalšího inventáře kostela. V r. 1752 je patronkou kostela Zuzana SVOBODOVÁ a v r,1753 Adalbert JENŠÍK.

28. srpna 1756 je uveden hlavním patronem farnosti hrabětem Františkem Küenburgem na úřad děkana mladovožického muž ‚značných duchovních a pastoračních kvalit‘ P, Daniel Volfgang PELIKÁN. Věřící lid jej přijal za četných ovací a s povděkem. Byla to slavnost pro celou farnost – ten den, kdy se konaly slavnostní bohoslužby spojené s oficielním obřadem uvedení, který byl spojen s přísahou z úst nové jmenovaného děkana, že jak kronika uvádí : ‚bude pečovat s otcovskou láskou podle Písma sv. o jemu svěřené duše a to ve ctnostech víry, lásky a věrnosti církvi svaté‘.

V roce 1758 Je přičleněno ke zdejšímu beneficiu další a to Bendovo Záhoří, r. 1762 dostává svého ochránce a patrona kostel sv. Mikuláše (dnes hřbitovní kaple). v R. 1765 dochází ke vzájemné dohodě mezi patronem a zdejším panem děkanem Pelikánem o vytěžování nákladů na potřeby ekonomického rázu udržování farnosti a to tak, že každý podle výnosů ze svých fundací se bude podílet vždy podle možností jemu daných – t. většinou z přebytků při hospodaření. Mělo to i pozitivní dopad, protože mohly být postupně pořizovány další věci do mobiliáře kostela i fary a tak rozšiřován majetek i vybavení kostela i fary.

9.3.1771 je jmenován patronem Küenburgem děkanem farnosti P. Václav Antonín VINAŘ. S otcovskou péčí se staral o svěřené duše, především je upevňoval v hluboké víře a lásce k Bohu. S děkanem Vinařem byl v Mladé Vožici také současné kaplanem jeho bratr František, který mu rovněž pomáhal jako kooperátor vožické fary. Ten zemřel 4.4.1781. Pan děkan Vinař zemřel 29.11.1988 a 2.12.1788 byl pochován na mladovožickém hřbitově u zdí kaple sv. Mikuláše. Spravoval také 13 roků farnost Šebířov.

V roce 1773 přesněji na základě rozhodnutí arcibiskupství pražského ze dne 8.4. dochází k rozšíření kolátory mladovožické o další místa a to obce Mostek o Blanice Jako filiálky se všemi majetky, které k těmto osadám patří. V Blanici pak posléze a to z rozhodnutí biskupství českobudějovického, se v tamním kostele sv. Václava začínají konat bohoslužby a to v předem označených nedělích a svátcích významného charakteru. V tomto roce je jmenován pro toto území také hlavním patronem Jeho pomocník, tedy tzv. kolátor a to pro zabezpečování po stránce ekonomické František ADDA. Funkcí je pověřen na 4 roky. Pamětní kniha pak podrobné zaznamenává jména těch, kteří jsou povinnováni odváděním dávek pro děkanský úřad z pronajatých pozemků buď formou naturální, t. obilí a jiné zemědělské plodiny, nebo peněžní a rovněž nám kniha zachovala mapku pozemků, které patří do vlastnictví děkanského úřadu.

Rok 1624:

Je výnosem královským ustaveno celé území mladovožické za ryze katolické se všemi právy a povinnostmi k tomu patřícími a zákazem náboženské činnosti pro jiná vyznání, t učení viklefické, husiiské, luterské, kalvinistické. Tato učení jsou prohlášena za učení rázu fanatického. V r. 1626 se farní kronika zmiňuje o 30ti leté válce, kterou autor nazývá válkou ‚luteránskou‘. Až do r. 1648 – do uzavření vestfálského míru – píše kronikář o častém střídání vládců nebo přesněji řečeno správců mladovožicka, kteří podle toho, jakého jsou vyznání. také dosazují tomu odpovídající duchovní správce, takže zdejší i přilehlé farnosti jsou víceméně zmítány v nejistotě, co se týče pravosti vyznání. Jednou převládají evangelíci. jednou katolíci, zkrátka je to období plné rozporů a někdy i zmatků. V r 1646, na místě tehdy poničené pevnosti – hradu nad městem – dochází k vybudování kaple. Hrad byl zdevastován v období jak husitských válek, tak i války 30ti leté. Za velkého přičinění Kryštofa PŘEHOŘOVSKÉHO dochází k této akcí a kaple je zasvěcena Panně Marii, Matce Boží, nanebevzaté.

1648 – zmínka o kapli sv. Mikuláše na hřbitově – a také od tohoto roku se začínají připojovat po právní stránce k farnosti další obce v okolí Mladé Vožice, rovněž i filiální (menší kostely, Janov, Oldřichov. Toto zcelování kolatury vožické je skončeno v r. 1650, kdy k Vožici patří 7 větších míst a 92 menších – kronika dokonce vypisuje jména připojovaných osad a má je v pořadí podle velikostí očíslovány. Rovněž duchovní správce vede veškerou administrativní práci a kronikář se zmiňuje, že v této době je zapisováno např. do knihy (matriky) v průměru 130 pokřtěných za rok. R. 1651 je jmenován řádným duchovním správcem Vít Ludvík HORÁK. který v tomto – cituji -‚období pokoje a míru pečuje v duchu pastýřském o duchovní rozvoj a blaho jemu svěřených duši . Svůj úřad vykonává 3 roky, kdy na jeho místo – t. 1654 přichází Mikuláš MOSTECKÝ. Ten především svým dobrým, kněžským přístupem ke všem lidem a samozřejmé i svojí pastorační činností dokázal za 2 roky svého působení ve farnosti přivést jednak k pravému pokoji, ale také i k pravé víře mnohé z těch, kteří dosud inklinovali k víře husitské, viklefické a luteránské. Bylo to především dokázáno jeho obdivuhodnou tolerancí ke všem bez rozdílu. Ve farnosti to bylo víceméně období jednoty mezi všemi lidmi bez rozdílu vyznání.

1656 – v Mladé Vožici je 40 židovských rodin, pro které, jak píše kronika, jako pro vyhnance ze své domoviny je dáno právo k tomu, aby se scházeli ke společným bohuslužebným obřadům.

1661 je jmenován správcem farnosti Kašpar KLIMEŠ, který farnost spravuje do roku 1667. Po něm přichází Jan KOŘÁNEK, kněz, který se zasloužil o rozkvět farnosti, protože především svou obětavostí a zbožností upevnil mnohé ve víře a především ke smíření a sjednocení ve farnosti. R. 1670 přichází nakrátko jmenovaný administrátor Václav MERKLÍNSKÝ. protože je počítáno s dalším nově jmenovaným duchovním správcem Je jím v r. 1671 konsistoří jmenovaný Matouš SEKERA – jak kronika říká – „vir venerabilis“ muž vážený. vznešený. Pro jeho dobré schopnosti především pastorační, dostává do správy v r. 1674 další farnosti a to Šebířov a Kamberk, které spravuje až do své smrti v r. 1675. Aby farnost nebyla opuštěna, je jmenován nový duchovní Jiří ČENĚK, kněz, který navazuje na dílo svého předchůdce a snaží se je upevňovat. Svoji pastorační práci vykonává 4 roky do r. 1679 do příchodu nově jmenovaného kněze Jiřího MARŠÍČKA. Po 3 roky vykonává svůj svěřený úkol péče o farnost, kdy na jeho místo nastupuje v r. 1682 opět kněz velmi dobrých vlastností a schopností, jak kronika říká „vir venerabilis“ Matouš WIRTH, svou péči zahrnuje farnost po 1 rok. V r. 1683 přichází nové jmenovaný duchovní P. Šebestián PRÁŠEK, kněz, který se zaměřuje na generální duchovní obnovu celé farnosti. Chce vést věřící lid k hlubšímu pojetí víry o duchovního života, především intenzívnější účastí na mši svaté a přijímání svátostí Přes četné nepochopení a také překážky, které jsou mu vystavovány, se mu podaří přivést lid k hlubší jednotě pramenící z tohoto duchovního života.

V r. 1684 dostává kostel sv. Martina svého patrona, který je ustanoven konsistoří k péči a ochraně kostela. Kostel jako kolátora (fundace) dostává postupné další majetek v podobě polí a lesů, z jejichž výtěžků je fundace udržována co do potřebných výdajů na činnost. Jsou to většinou dary od věřících, kteří svůj majetek odkazují na tento účel. Ve farní kronice jsou i jména těch, kteří odkazují např. značnou část svého majetku na tento účel, jehož záměrem je rozšíření dosavadního kostela co do velikosti stavby a také i potřebnosti, protože kostel stávající není dostačující svou velikostí potřebám farnosti pro pastorační účely.

V r. 1683 dostává farnost také pomocného kněze Jana Václava LHOTSKÉHO, protože kněží se starají o 5.702 věřících. Kněz Lhotský je dobrým pomocníkem pana děkana Práška a pomáhá věrně svému nadřízenému v pastorační práci, která má za úkol přivést všechny bez rozdílu k jedné pravé vire – vire v Ježíše Krista.

K základní farnosti mladovožické jsou přičleňovány v letech 1685-b další obce. jako např. Vrcholtovice, Zhoř, Smilovy Hory, Hoštice, Neustupov k tomu, aby v nich byla prováděna především pastorační práce. Na práci v pastoraci a především na záměr p. děkana Práška navazuje jeho nástupce, který je jmenován do úřadu r. 1702 a je jím P. Daniel SLAVÍK. Stará se o farnost spolu s P. Lhotským a z výnosů fundace obohacují kostelní depozitář o potřebná roucha ke slavnostním bohoslužbám a jiné potřebné věci.

Úvod

Toto historické pojednání čerpalo z dochovaných pramenů z katalogu diecéze českobudějovické.

Vikariát a okres Tábor – historický přehled

Původně královské zboží s hradem, od r. 1378 v zástavě a později v majetku šlechty z Plebanic (tzv. nižší farnost) od r. 1355, matriky zavedeny od r. 1650 – písemné zápisy pokřtěných, oddaných, zemřelých. Farnost byla povýšena na děkanství r. 1874. Hlavní kostel sv. Martina byl založen r. 1581 na místě staršího kostela, r. 1764 přestavěn, dokončen 1797. Obnoven r. 1900 a 1929. Vnitřek obnoven 1987. V r. 1997 byla dokončena vnější generální oprava. Hřbitovní kostel sv. Mikuláše je raně barokní z r. 1648. Dále se v Mladé Vožici nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie na místě zbořeného hradu nad městem. Loď je zbytek stavby z r. 1646, k níž byl r. 1827 přistavěn presbytář. K farnosti patří i Blanice – kostel P. Marie a sv. Václava, gotický, přestavěn barokně a upraven r. 1906 a Janov – kostel Všech svatých z r 1726.

Do farnosti patří obce : Běleč, Bendovo Záhoří, Blanice, Buková, Dolní a Horní Kouty, Janov, Krchova Lomná, Nahořany, Noskov, Pavlov, Radvanov, Řemíčov, Staniměřice, Ústějov.

Pamětní kniha založena a vedena od r. 1803, s chronologickým seznamem farářů, pořízená péčí Jana Antonína MORÁVKA, místního děkana. Děkan Morávek začíná psát kroniku, jak říká, na základě různých písemných hodnověrných dokladů, a to již cituje roky 845, 1102, 1211 atd. Bohužel necituje tyto prameny. Z této kroniky čerpal také historik August SEDLÁČEK. Děkan Morávek byl pro svoje schopnosti jmenován kanovníkem u sv. Víta v Praze. Na Mladou Vožici nezapomínal a byl velkým mecenášem zdejšího kostela. Proto jej město Mladá Vožice jmenovalo ‚čestným občanem‘ a po něm prostor před děkanstvím nazvalo Morávkovo náměstí.

Ze zajímavostí farní kroniky

Dle dochovaných pramenů, zmínky o místě osídleném jsou z let 711-796. To se již zde usazují první obyvatelé, kteří posléze přecházejí do tzv. majetku ‚královského zboží‘, které odkoupil majitel. O tom se zmiňuje kronikář a historik Balbín. Zboží odkoupil hrabě Šenberg a vybudoval zde sídlo ‚hrad‘. Obyvatel postupně přibývá, r. 845 v období vlády knížete Spytihněva se začíná uvažovat o potřebě založit zde i farnost – tehdy tzv. plebánii – t.j.  nižší farnost. Ta je zde založena v r. 1102.

V r. 1039 farní kronika hovoří o 5.039 obyvatel na celém tehdy spravovaném území. Farnost spravují nižší kněží tzv. plebáni, jejichž jména farní kronika nezaznamenala. Významným mezníkem pro farnost mladovožickou byl rok 1384, kdy plebanie, t.j. nižší farnost, je povýšena na děkanství a to tehdejším pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimě. V souvislosti s tím je také zdejší duchovní v r. 1390 povýšen z tzv. plebána, t.j. nižšího duchovního, na děkana, opět pražským arcibiskupstvím.

20. dubna r. 1410 je poslán do farnosti také kaplan, aby pomáhal při výkonech duchovní správy děkanovi, protože jak uvádí farní kronika, přibývá křtů, svateb, pohřbů a jiných duchovních úkonů. Děkan sám na vše nestačí. Jsou ve farní kronice i čísla. Jako např. 630 křtů, 520 pohřbů, 126 svateb.

Po smrti děkana, pro svoji oblíbenost a především kvality, nastupuje na místo zemřelého děkana kaplan a to v r. 1413. To se již blíží období husitských válek a to má dopad samozřejmě i na utváření celkového rázu zdejšího obyvatelstva i farnosti.

Jak říká farní kronika : v té době přichází do Prahy z Oxfordu jako biskup Jeroným, který si dává přízvisko pražský, muž velmi vzdělaný, ale kněz špatný, vyučený v pravdách – bludech ­Viklefových, ze kterých čerpá také i Jan Hus, kalvinista, luterán. Jan Hus, český doktor teologie, začíná hlásat svoje učení v Praze – Betlémské kapli. Jeho pozdější osudy známe.

Učení Husovo zachvátilo samozřejmě i pražskou universitu a tak dochází k četným rozporům i mezi těmi, kteří přednášejí, tzv. doktory teologie a proto z fakulty vycházejí jak dobře teologicky vzdělaní kněží, tak i naopak špatně.

Pan děkan Morávek popisuje i stav zdejší farnosti a to v tom smyslu, jak dochází k rozdělování mezi věřícími, kteří zůstávají věrni katolické víře a těmi, kteří přijímají učení Jana Husa. V Praze se pak objevuje v r. 1418 Jan Žižka, který se ujímá husitů a autor farní kroniky zaznamenává i událost pražské defenestrace, kdy v podstatě začíná období husitských válek.

Po dobu husitských válek spravuje farnost Mistr Mikuláš, který dostává pod správu také Ratibořické Hory. Je zde hlásáno učení Husovo. Stoupenci husitství se usazují na zdejším hradě. Katolíci jsou pronásledování, děkanství neobsazeno. Mnoho katolíků v období husitských válek je pobito. Po smrti Žižkově za nějaký čas – kronika uvádí r. 1426 – se objevuje opět nový majitel panství jménem Bohuslav ŠENBERG, který se snaží o oživení katolického ducha ve farnosti. Má ovšem před sebou těžký úkol. protože z Vožice jako takové zůstaly pouze trosky.

Město je poničené. Začíná je postupně obnovovat Pro katolíky je postaven kostelík, dnes kaple sv. Mikuláše – hřbitovní kaple, kde se opět obnovují katolické obřady.

Rok 1432

Kronika se zmiňuje o basilejském sněmu a zavržení husitského učení v Čechách. Nastává mír v Čechách a přichází do Prahy arcibiskup Jan Rokycanský spolu s Prokopem Holým, tzv. ‚velkým‘, kteří jsou ustanoveni k tomu, aby v Čechách nastolili potřebný pokoj a mír. Úkol, se kterým přichází je rozdělen do 4. bodů. V co nejkratší době vykonat

a) obnovit společenství věřících křesťanů

b) odpouštění hříchů u věřících (t.j.  obnovení sv. zpovědi)

c) knihy špatné po stránce věroučné a neschválené aby byly odstraněny

d) kněží pravověrní, tedy katoličtí, se ujímali svých úřadů

V roce 1440 začínají vznikat ve větších obcích dvojí komunity věřících, jedni podobojí a druzí katolíci. R. 1500 dochází k velké obnově území, obcí a měst, dosti poničených během husitských válek. Je pořízen také zvon pro vožické věřící, aby je svolával k bohoslužbám. R. 1522 začíná prosazovat husitské a luterské učení magistr ZACHERA, který je jmenován i pro záležitosti personální, t.j. dosazování husitských a luteránských kněží na místa potřebná k tomu účelu.

V r. 1564 se přidávají ještě čeští bratři, kteří dostávají určitá, ale také omezená územní práva pro svoji činnost. Po magistru Zacherovi přichází farnost spravovat kněz PIKARD, který dostal titul děkan pro své téměř katolické věroučné názory a postoje, i když v něčem se ještě přiklání k učení víry husitské.

V r.1581 dochází k hlubšímu oživení katolického ducha ve farnosti a to především zásluhou obětavé činnosti nově ustanoveného duchovního pro vožicko a přilehlé oblasti Michaela ŠPANOVSKÉHO. Zároveň se začíná s výstavbou nového kostela na nynějším místě, kde zůstaly pouze zbytky z původního a v té době z velké části poničeného kostelíka. Stavba je dotována četnými dary od věřících, jejichž jména jsou také ve farní kronice uvedena a největší pomocí ze strany patrona hraběte SCHÖNBORGA a začíná se kostel rozšiřovat.