Římskokatolická farnost Mladá Vožice

Kontakt

Římskokatolická farnost Mladá Vožice
P. Mgr. Jaroslav Karas
Morávkovo náměstí 21
Mladá Vožice

Statutární zástupce farností Mladá Vožice, Hlasivo, Smilovy Hory, Šebířov, Nová Ves a Vrcholtovice.

Z Mladé Vožice jsou spravovány tyto farnosti, účty farností a identifikační údaje na internetových stránkách www.farnostmladavozice.cz, pod seznamem farností.

Telefon +420604214741
www.farnostmladavozice.cz

e-mail : faravozice@seznam.cz

Číslo účtu hlavní farnosti Mladá Vožice 702134329/0800 Česká Spořitelna a.s.,

IČ : 65942396 (Mladá Vožice)

Duchovní správu zajišťují :

P. Mgr. Jaroslav Karas mobil : 604214741

P. Jiří Cihelna výpomocný duchovní mobil : 731402941

Ostatní zaměstnanci biskupství:

Ing. Jana Kášková, pastorační asistentka mobil : 731402948

Radek Malotín, pověřen mimořádnou službou slova, vedení liturgických modliteb a donášení eucharistie nemocným lidem mobil 731173389

Shlédnuto: 161

Na těchto stránkách se budeme věnovat významné skupině žijící v naší farnosti a to jsou senioři. Záměrem je nejen vejít s dříve narozenými v osobnější kontakt, ale také ukázat, že farnosti jim má co nabídnout. Jedním z úkolů bude prohlubovat vztahy mezi „Zapomenutými ovečkami“ a farností.

Jsou-li dva nebo tři shromážděni v mém jménu, jsem já uprostřed nich. Dovoluji si uvést své řádky slovy našeho Pána Ježíše Krista. Vracím se k článku který jsem psala již v jarních měsících a představila vám program skupinky lidí , kteří jsou připraveni pomoci našim seniorům a nemocným farníkům. Cílem této skupiny je návštěva, společná modlitba růžence, četba Písma sv., eventuálně návštěva společně s knězem. Naše představa je zcela prostá “ aby nikdo nezůstal sám “ . Připravujeme i setkávání pro ty, kteří jsou ještě schopni přijít mezi své vrstevníky a strávit s námi společné chvíle. Nastanou nám dlouhé podzimní a zimní večery. A tak proč si je nezkrátit účastí ve společenství, které nejen že má duchovní náplň, ale svými prosbami a modlitbami bude pomáhat “ otevírat nebe „i pro ty za které budeme své prosby pronášet. Spoléháme na Vás, především osvědčené členy živého růžence, že nám v této akci pomůžete.Případné zájemce o tyto návštěvy prosíme o nahlášení na farním úřadě, kde budou domluveny další podrobnosti. Akce je určena pro všechny, kteří chtějí otevřít své srdce slovům Ježíše Krista. M. Marešová

Proroctví nemoci. Ježíš zajásal v duchu svatém a řekl: „Velebím Tě otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého otce. A nikdo neví, kdo je Syn než Otec ani kdo je Otec než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli.“ (Lk10,21-24)

Milí přátelé, hovoříme-li k nemocným, chceme k nim hovořit jako Ježíš. Kážeme-li nemocným, chceme jim kázat jako Ježíš Kristus Žádné jiné myšlenky Ho nemohou nahradit.Nemocný je člověk, který je velkou výzvou. Nemocný narušuje naše plány. A to je dobře. Můžeme být šťastni, že nejde všechno podle našich plánů. Naše plány chtějí uspokojit naše sobectví, ale nemoc nás vyzývá k obětavosti. Nemoc narušuje náš klid. A to je dobře. Náš klid není klid Boží. Místo našeho klidu potřebujeme Boží pokoj, a ten se vydáváme v nemoci hledat. Nemoc znemožňuje naši aktivitu. A to je dobře, neboť naši aktivitou nemůžeme zachránit ani sebe, ani svět. Ale bůh nás zachraňuje tehdy, jestliže jsme slabí.Nemocí jsme privilegovaní. A to je dobře. Ne proto, že bychom měli sebe litovat nebo že bychom měli vyděračsky začít vyžadovat od druhých nemístné úsluhy. Ale je dobře vědět, že Ježíš nás pozval do svého království, Ježíšovo království, to jsou nemocní a chudí. Na první pohled se to nezdá: Ježíš přece přináší sílu a zdraví! Ježíš uzdravuje! Ano, ale nejprve na sebe bere kříž. Nebudeme-li mít společný s Ježíšem Jeho kříž, nebudeme s ním mít společné ani jeho vítězství. Nemocný ukazuje svému okolí pravdu o světě. Tento svět není ráj. Tento svět je slzavé údolí. Lidé nechtějí tuto pravdu přijmout. S Ježíšem je ale možné přijmout i tuto pravdu. Nemoc je radost. Je to vůbec možné? Nelibujeme si ve zlu, kterým nemoc je ale v Bohu, který se nad ní sklání. Asi jako když musíme vynaložit v životě veliké úsilí na nějaký nádherný cíl. Také za nemocí tušíme tento cíl. Bůh vybral nemoc jako způsob své přítomnosti ve světě. Za zkřivenou tváří bolesti se dere na světlo laskavá tvář Boží. Ježíšova zsinalá na kříži je milosrdnou tváří našeho Boha. Nechme se jí milovat. Pravda o kříži je světu nepřijatelná. Svět nikdy nepřijme bolest a smrt jako radost. A ani my se nedobereme velkým přemýšlením k přijetí bolesti. Musíme být malí, jako to doporučuje Ježíš v evangeliu. Objevme za naším trápením laskavou Otcovu ruku.

převzato z internetu (z Kázaní pro nemocné od Leo Zerhau )

Svědectví – „Korunka Božího milosrdenství.“ Byla jsem pověřena k vydání svědectví. Moje kamarádka Květa onemocněla v březnu roku 2011 rakovinou jícnu. Za mlada na studiích jsme spolu trávily hodně času, byly jsme spolu každý den. Potom jsme se každá vdala,a tak jsme na jistý čas přerušily svoje návštěvy. Když nám oběma odrostly děti, obnovily jsme náš vztah. Rády jsme chodily do kavárny nebo jely společně na dovolenou. Tak jsem o prázdninách volala Květě, kam pojedeme letos ? Ještě než-li jsem pronesla otázku, řekla mi, že je v nemocnici a čeká na čtvrtou chemoterapii. Svou nemoc mi tajila. Rozhodla jsem se ihned ji jet navštívit do nemocnice. Byla plná rozhořčení, že jí chemoterapii nechtějí dát, že se vyskytl problém s plícemi a že musí nejprve na vyšetření plic. Při ozařování jedla jen řídkou stravu, protože se jí špatně polykalo, jinak byla vyživována přímo stravou do střev. Byly svátky sv. Cyrila a Metoda, pak Jana Husa a tím se vyšetření posunulo. Květu z nemocnice domů nepustili, v nemocnici se o volných dnech svátků nic nedělo, ale musela tam zůstat ! Následně se jí za to omluvili. Domluvila jsem se s Květou, aby mi zavolala, jak vyšetření plic dopadne. Po vyšetření pak volala, že má vodu na plicích, že se chemoterapie přerušuje, protože se musí odstranit voda z plic. Chemoterapie nezabrala, nádor se zvětšil. Říkala, „volám Ti, protože jsi mi řekla, až mi bude těžko, ať zavolám. Tak volám.“ V pondělí nastoupila Květa léčení na plicním oddělení v Brně Bohunicích. Hned jsem se za ní zastavila. Měla trubičku zavedenou do plic, aby voda s krví mohla odtékat do sáčku. Měla příznaky metastáze, ale obě jsme doufaly, že se z toho dostane. Přesto jsem řekla Květě, možná že se z toho dostaneš, ale pokud ne, máš před sebou 2-3 měsíce života. Udělej všechno, co je potřeba udělat. To jsme netušila, že má Květa před sebou jen 5 dnů života ! Vzpomínaly jsme společně na průšvihy, co jsme spolu na studiích prožily, nadávaly jsme na zdravotnictví, že Květu neoperovali a ani neudělali kontrolní vyšetření., jestli chemoterapie zabírá ? Květě nevypadaly ani vlasy. Ukazovala mi fotky prvního vnoučete . Slíbila jsem jí návštěvy každý druhý den a tak se střídat s její rodinou. Květa byla silně nevěřící člověk, dalo by se říct, že církev nenáviděla.. Bylo to díky fanatismu jejího bratra, který v domnění, že dělá dobro, Květě cestu k Bohu zablokoval. Věděla jsem, že jí nestačí jen navštěvovat, ale že je potřebná modlitba. Šla jsem na mši do kostela sv. Janů – u minoritů a obětovala jsem mši za uzdravení Květy. Po mši jsme šla za otcem Robertem, zda-li by nemohl sloužit mši svatou za mou nevěřící kamarádku ? Otec mi poradil, že se mám modlit za Květu Korunku Božího milosrdenství . Já moc na tyhle modlitby nejsem, a ani jsem nevěřila, že bych modlitbou mohla něco změnit. Ale věřila jsem otci Robertovi a také jsem si vzpomněla na bratrovu tchyni, že nemohla umřít, ale až se nad ní pomodlili Korunku Božího milosrdenství, tak smířena s Bohem stařenka odešla. Našla jsem si na internetu modlitbu Božího milosrdenství, vytiskla jsem si ji a dala do kabelky. Při další návštěvě mne Květa poprosila, abych jí přinesla šampon a druhý den jí umyla vlasy. Chodila normálně po pokoji, ale s tyčí, kde měla navěšeny různé pytlíky s léky. Přinesla jsem Květě šampon druhý den, ale to už nemohla vstát, jak se jí motala hlava. Řekla jsem jí: „Nevím, kdy se to stane, ale pamatuj si, Bůh je jiný, než-li my lidé, je dobrý, já to vím. Kdybys umřela, neboj se Ho a jdi za Ním.“ Nemělo cenu jí říkat něco více, nechtěla jsem, aby měla výčitky svědomí a v okamžiku smrti se Boha bála. Květa byla moc hodný člověk, ochotná každému nezištně pomáhat. Bylo vidět, že mně naslouchá. Když jsem přišla do nemocnice druhý den, byla n a tom Květa hůř. Trubička zavedená do plic praskla a vody odtékala volně z rány a vsákla se do polštáře a pyžama. Vody bylo hodně, a tak Květa ležela v mokru. Sestra říkala, že trubičku musí vyměnit až druhý den doktor na chirurgii. Lístek s modlitbou stále ležel v mé kabelce. Druhý den ráno jsem volala Květě, zda jí trubičku vyměnili. Řekla že ano, ale mluvila špatně, přerývaně. Slíbila jsem jí na zítřek odpolední návštěvu. Když jsem večer mluvila se svým manželem, údajně jsem mu řekla, že Květa zítra do odpoledne umře. Já si na tu větu nepamatuji. Večer jsem vytáhla modlitbu Božího milosrdenství, ale byla jsem již tak unavená, že jsem usnula. Ráno jsem se rozhodla jet do nemocnice. Nečekat na odpoledne. Jak jsem seděla v autobuse, vytáhla jsem modlitbu a po celou cestu jsem se i pak pěšky do nemocnice, modlila. Když jsem dorazila, byl pokoj Květy prázdný a uklizený. Ptala jsem se sestry, kde je Květa. Ta mi řekla, že mě zavede za paní doktorkou. Doktorka řekla, že Květa právě umřela a už tady není. Ptala jsem se, zda to ví její manžel ? „ Ne, tomu jsme to nestačili ještě zavolat.“ Chtěla jsem po doktorce, aby mne zavedla za Květou, ale ona nechtěla. „Prý proč, vždyť už nežije ?“ Když jsem řekla, že se chci u ní modlit, tak mne k ní odvedla. Byla hned u vchodu v nevlídném pokoji, přikrytá plachtou . Neodhrnula jsem ji, ale nějak jsem vnímala, že mě Květa slyší. Položila jsem ruku na její ještě teplé čelo a druhou ruku na její sepnuté ruce. Krev z boku jí pomalu prosakovala plachtou. Ještě dvě hodiny jsem byla s Květou a modlila jsem se Korunku Božího milosrdenství. Uvědomila jsem si nyní, že během mé cesty autobusem do nemocnice Květa umírala. Připomínala jsem Bohu všechny dobré skutky, které Květa v životě udělala a děkovala Květě za vše, co udělala pro mne. Potom jsem z nemocnice odešla. Když byl pohřeb – kremace, šla jsem se jako jedna z mála, podívat na Květu do rakve. Její maminka (86) a ani bratr s manželem nechtěli. Stály tam i její dvě děti. Květa měla strhanou tvář, musela projít bojem. Ve svých 60 letech vypadala na 90 let. Pořád jsem ji viděla, obraz mi naháněl hrůzu a vyčerpával mne. Napadlo mne jít za knězem, aby se nade mnou modlil za vnitřní uzdravení a osvobození. Bylo mi jasné, že ta hrůza pramení ze zlého ducha, že se mně chce mstít za modlitbu Korunky Božího milosrdenství . Jako by říkal: „Květa už byla moje a Tys mi ji vytrhla modlitbou a já se Ti budu mstít.“ V říjnu jsem byla v kostele sv. Tomáše na první pátek na večerních modlitbách chval ve společenství Emanuel. Tento den byl svátek sv. Faustiny . Při adoraci, skrze vystavenou Svátost oltářní jsem dostala poznání. Slyšela jsem Květin hlas: „Děkuji Ti za Tvou službu. Dnes jsem byla spasena, chtěla jsem žít, ale už nebyly dny. Vydej o tom svědectví. “Takže zde tak činím. Měla jsem slzy v očích, byla jsem též osvobozena od hrůz, kterými mne zlý duch trápil. Amen. (Převzato z Nového Polygonu – autor P. Josef Koláček, Vatikán 2012)

Malý dík za velký dárek Na závěr letošní pouťové bohoslužby na Hradě jsme dostali mariánský obrázek. Tak jako snad všichni jsem jej vzala a navyklým způsobem uložila do zpěvníku a zapomněla na něj. Až nyní se mi opět dostal do rukou. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na zadní straně dočetla , že tento obrázek Panny Marie je stará rytina z našeho Hradu. Obrázek nám věnoval náš bývalý duchovní správce P.PhDr Vladimír Teťhal. Všichni si na něj pamatujeme, na jeho krásná kázání a hezký přístup k nám farníkům.Otče Vladimíre, děkujeme Vám za to, že na naše farnosti nezapomínáte. Rádí Vás mezi sebou uvidíme, budete vždy vítaným hostem. Obrázek mi připomněl text jedné staré mariánské písně, kterou jsem jako dítě slýchávala. : “ Znám obraz nevýslovné krásy, to Maria, je obraz tvůj, on provázel jak hvězda spásná, svým kouzlem celý život můj. M. Marešová

Krásná sobota A ještě se musím s Vámi podělit o krásný zážitek. Ten se týká soboty 4. srpna, kdy jsme společně s farníky z Louňovic navštívili nedaleké poutní místo Křemešník. Počasí nám přálo. Společná mše sv. prožitá s našimi duchovními P. Františkem Říhou a Otcem Jaroslavem byla taková, jaká má být mše sv. Zbožná, milostivá, vnímaná srdcem. Křížová cesta byla též velmi emotivní, každý jsme si uvědomoval bolestné utrpení Krista, vroucně se modlil, pronášel své prosby i díky na tomto milostivém místě.Nakonec bylo dost času i pro naše potřeby. Odpočinek, jídlo , povídání se známými. Prostě pouť, jaká má být. Pro uspokojení duše i těla. Ikdyž jsme nebyli daleko, vrátili jsme se spokojeni. Protože se poutě na Křemešník zúčastnili převážně starší lidé, byla to pro ně ideální cesta spojená s návštěvou a bohoslužbou na krásném místě našeho kraje. Marcela

Shlédnuto: 159

Adorace

Modlitební skupina pro farnost Mladá Vožice a ostatní farnosti. Odpovědnými za tuto skupinu jsou Radek Malotín, Antonie Petříková a Milada Vášová. Skupiny se scházejí 2-3 x v měsíci ke společným modlitbám. Během večera prosíme za aktuální potřeby našich farností.

Chceme se také radovat ze společenství a chválit Boha Otce, jeho Syna a Ducha svatého za mnohé milosti, které se nám dostávají. Všichni jsou co nejsrdečněji zváni na pravidelné modlitby za naše farnosti.

Na první neděli po Velikonocích se slaví Svátek Božího milosrdenství.

Neděli Božího milosrdenství stanovil papež Jan Pavel II. v den svatořečení polské řeholnice Faustyny Kowalské – 30. dubna 2000. Právě sestra Faustyna se stala šiřitelkou poselství o milosrdenství určeném celému světu. „V tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti:“ Ať' se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat“. Přípravou na svátek může být novéna která spočívá v modlitbě korunky k Božímu milosrdenství. „V té novéně,“ slíbil Ježíš, „udělím duším veškeré milosti“. A věřte mi, že to je pravda. Já jsem se tuto novénu modlila minulý rok a bylo to nádherné. A opravdu o co jsem v té novéně prosila, to se postupem času splnilo. Ano, jinak ale přesto nádherně. Bílá neděle "Dominica in albis". Slavnost Božího milosrdenství (Benedikt XVI.) Podle staré tradice se první neděle po Velikonocích – "druhá neděle velikonoční" nazývá Bílá neděle – "Dominica in albis". Tento den neofyté (ti, kteří byli pokřtěni na Velikonoční vigilii) odložili svůj bílý šat – symbol světla. Bílý oděv měli odložit, ale novou zář, která jim byla udělena, měli uvádět do své každodennosti. Plamen pravdy a dobra, který v nich Pán zažehnul, měli pečlivě střežit, aby tak do našeho světa vnášeli něco ze zářivosti a dobroty Boží. Svatý otec Jan Pavel II. si přál, aby tato neděle byla slavena jako slavnost Božího milosrdenství: ve slovu "milosrdenství" spatřoval shrnuté a pro naši dobu nově interpretované celé tajemství Vykoupení. Žil pod dvěma diktátorskými režimy a byl ve styku s chudobou, nouzí a násilím, zakusil moc temnot, jimiž je sváděn svět i v této naší době. Zakusil však také, a to neméně silně, přítomnost Boha, který proti těmto silám staví svou naprosto odlišnou a božskou moc: moc milosrdenství. Milosrdenství klade meze zlu. Milosrdenstvím se vyjadřuje celá specifická přirozenost Boha, jeho svatost, moc pravdy a lásky. Stávejte se den po dni muži a ženami Božího milosrdenství! Milosrdenství je šatem světla, které nám Pán daroval křtem. Nesmíme dopustit, aby toto světlo zhaslo; naopak, musí v nás růst každým Milosrdenství je jádrem evangelního poselství (Benedikt XVI.). Během Jubilea 2000 ustanovil Jan Pavel II., aby se v celé církvi 1. neděli po Velikonocích ( zvané také Bílá neděle), nazývala také nedělí Božího milosrdenství. Stalo se to v souvislosti s kanonizací Faustyny Kowalské, skromné polské sestry, která se narodila v roce 1905 a zemřela v roce 1938 a byla horlivou hlasatelkou Milosrdného Ježíše. Milosrdenství je skutečně jádrem evangelního poselství, je to vlastní jméno Boha, jeho tvář, kterou zjevil ve Starém zákoně a plně v Ježíši Kristu, vtělená Láska stvořitele a vykupitele. Tato milosrdná láska také ozařuje tvář církve a zjevuje se jednak prostřednictvím svátostí, především prostřednictvím svátosti Smíření, jednak prostřednictvím skutků milosrdné lásky, jak společnými tak i individuálními. Všechno, co církev hlásá a koná, zjevuje milosrdenství, které Bůh člověku dává. Když církev znovu hlásá zapíranou pravdu nebo zrazené dobro, činí tak vždy na podnět milosrdné lásky, aby lidé měli život a měli jej v plnosti (Jan. 10,10). Z Božského milosrdenství, které smiřuje srdce, prýští opravdový mír ve světě, mír mezi národy, kulturami a různými náboženstvími. Tak jako sestra Faustyna i Jan Pavel II. byl apoštolem Božího milosrdenství. … Jeho dlouhý a mnohotvárný pontifikát má právě zde své jádro; celé jeho poslání v službě pravdě o Bohu a člověku a o míru ve světě se rekapituluje v tom, co sám řekl v roce 2002, při slavnostním otevření svatyně Božího milosrdenství: "Mimo Boží milosrdenství není jiného pramene naděje pro lidské bytosti." Jeho poselství, stejně jako poselství svaté Faustyny, přivádí ke Kristově tváři, nejplnějšímu zjevení Božího milosrdenství.“ Ježíš daroval svým učedníkům nepřemožitelnou jednotu, která je založená nikoli na lidských zdrojích, ale na Božím milosrdenství (Benedikt XVI.) My katolíci tvoříme a máme se vnímat jako jedna rodina, jež oživována stejným cítěním jako prvotní křesťanské společenství, o kterém se tuto neděli ve Skutcích apoštolů čte: "Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši" (Sk 4,32). Pravým středem a základem společenství prvních křesťanů byl Zmrtvýchvstalý Kristus. Evangelium totiž vypráví, že ve chvíli utrpení, kdy byl božský Mistr uvězněn a odsouzen k smrti, se učedníci rozutekli. Pouze Maria a ženy spolu s apoštolem Janem zůstali spolu a následovali ho až na Kalvárii. Zmrtvýchvstáním daroval Ježíš svým učedníkům novou jednotu, silnější než ta předchozí, nepřemožitelnou, protože založenou nikoli na lidských zdrojích, ale na Božím milosrdenství, které jim všem dalo pocítit, že jsou Od Něho milováni a že jim odpustil. Je to tedy milosrdná láska Boží, která pevně sjednocuje církev dnes jako včera a činí z lidstva jednu rodinu; božská láska, která prostřednictvím ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše odpouští hříchy a vnitřně ji obnovuje. Můj milovaný předchůdce Jan Pavel II., inspirovaný tímto niterným přesvědčením, nazval tuto druhou neděli velikonoční, nedělí Božího Milosrdenství, a ukázal na vzkříšeného Krista jako na zdroj důvěry a naděje, když přijal duchovní poselství, které Pán předal svaté Faustyně Kowalské, shrnuté do invokace: "Ježíši, důvěřuji Ti!" Ano Ježíši důvěřuji Ti! Je to prostá věta, a přesto tak nádherná. Přesto je to věta plná lásky. Stačí použít tuto střelnou modlitbu, když se cítíme sami. Když jsme v nebezpečí. Na začátku mé konverze tedy obrácení k Pánu mě jeden kamarád doporučil tuto neděli Božího milosrdenství. Zjistila jsem, že je to opravdu nádherný svátek! Že v ten den opravdu od Pána proudí Boží milosrdenství. A tak jsem se rozhodla to využít! Co jsem prožila to se nelze popsat. Spoustu lásky! Poprvé jsem si uvědomila, že jsem hříšná a že opravdu potřebuji neděli Božího milosrdenství. A tak jsem si slíbila, že o tomto svátku, a o této novéně řeknu co nejvíce lidem. Ať můžete zažívat to samé co já! A přitom stačí udělat tak málo otevřít srdce Pánu. A v neděli Božího Milosrdenství jít na Mši Svatou. Přijmout Tělo Páně. Jít ke Svátosti Smíření a udělat skutek lásky! Pomodlit se Korunku k Božímu Milosrdenství! A kdo může tak se účastní Adorace. 9 dní před tímto svátkem se modlí novéna k Božímu Milosrdenství. Ta nás má připravit na tento nádherný svátek. A právě na tuto Novénu vás chci pozvat! Začneme se modlit na Velký Pátek a skončíme v neděli Božího Milosrdenství v 15hod. adorací. Bude možnost přistoupit ke svátosti smíření. Vše bude probíhat v kostele nebo na faře v Mladé Vožici. Kdo můžete přijďte se s námi modlit. Přijďte si vyprosit pro sebe a pro své blízké milosti. Vyprosíme milosti pro naši farnost. Kdo nemůže každý den jezdit do Vožice, je možnost si Novénu vyzvednout na faře. A pomodlit se jí doma. Pak jen přijít v neděli na Adoraci. Nebo se přijďte jen podívat jak se Novéna modlí. A v neděli se všichni sejdeme v kostele na Adoraci. Řekněme všichni společně Ježíši důvěřuji TI!

Vyhledala, seřadila, dopsala. Dana B.

Novéna k Božímu milosrdenství

Boží milosrdenství

JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI!

„Lidstvo nenalezne pokoje, dokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství“, řekl Spasitel svaté Faustyně Kowalské († 1938 v Krakově). V řadě zjevení pověřil tuto řeholnici (pokračovatelku sv. Markéty Alacoque v šíření úcty a důvěry k Božskému Srdci a Božímu milosrdenství), aby vybízela lidstvo k hluboké, neochvějné důvěře v Boží milosrdenství, v Boží lásku. Pokusili jsme se už někdy trochu pochopit propastnou lásku nebeského Otce, o které zpívá velikonoční chvalozpěv Exsultet – „abys vykoupil otroka, svého SYNA jsi vydal“? Těm, kdo mají tuto hlubokou důvěru a spojují ji s napodobováním Boží lásky – praktikováním milosrdenství vůči bližním denními projevy (modlitbou, slovem, skutkem), přislíbil Ježíš úžasné milosti. „Kdo důvěřuje mému milosrdenství, nezahyne, neboť všechny jeho věci jsou mými.“ „Duše, která vložila důvěru v mé milosrdenství, je nejšťastnější, neboť já sám ji mám ve své starostlivosti.“ Za obzvláštní zdroj milosti určil „Svátek Božího milosrdenství“ (první neděli po Velikonocích). „Duše, která (v tomto dni) přistoupí ke zpovědi a sv. Přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů.“ Novénu před tímto svátkem (od Velkého pátku do soboty před svátkem Božího milosrdenství) obdařil příslibem: „Skrze tuto novénu k Božímu milosrdenství obdařím duše všemi milostmi.“ Slovo „všemi“ znamená dosažení všech dobrodiní, o která bude duše prosit, bez ohledu na to, zda se bude modlit o milosti pro sebe nebo pro druhé. Jak informuje oběžník olomouckého arcibiskupství č. 3/1986, spočívá novéna v (denní) modlitbě Korunky k Božímu milosrdenství.

„Korunka k Božímu milosrdenství“ jako projev důvěry se doporučuje ovšem i mimo novénu a Pán slibuje, že „kdokoliv se ji bude modlit, dosáhne v hodině smrti velkého milosrdenství“. Když se modlíme Korunku, sjednocujeme se s obětí na Kříži a spojujeme se s oběťmi mší sv. Na celém světě. Odvoláváme se na lásku věčného Otce, která našla svůj největší projev v bolestném utrpení Ježíše pro naši spásu. Téměř tatáž slova („Věčný Otče…“) nacházíme v modlitbě diktované andělem Lucii a jejím malým druhům ve Fatimě v r. 1916.

Bible je plná výroků o Božím milosrdenství. A přece důvěra v toto Boží milosrdenství nám nepřešla do krve, a proto nám ji Bůh na začátku temného dvacátého století připomenul. Zvolil si prostou polskou řeholnici FAUSTYNU KOWALSKOU. Ta svěřila svá vidění svým duchovním vůdcům a úcta k Božímu milosrdenství se jako oheň rozšířila rychle do celého světa. Ale Odpůrce nespal a vzbudil nepřátele této důvěry, dokonce nepochopením došlo i v Římě k zákazu úcty. Spasitel to sestře Faustyně předpověděl, ale také řekl, že přijde doba, kdy bude zákaz odvolán, úcta k Božímu milosrdenství se znovu rozhoří, ona sama že bude povýšena na oltář, bude zaveden zvláštní svátek Božího milosrdenství (první neděle po Velikonocích) a z Polska vzejde jiskra, která připraví lidstvo na Kristův druhý příchod.

Pobožnosti k Božímu milosrdenství Základem všech pobožností k Božímu milosrdenství je hluboká důvěra v Boží milosrdenství. Tato důvěra je otevřením se duše k přijetí Boži milosti a voláním po ní, a tím postojem neustálé a nejúčinnější modlitby. Důvěra v Boží milosrdenství musí být spojena s uskutečňováním milosrdenství vůči bližním v denním životě: modlitbou, slovem, skutky (viz v katechismu: skutky duchovního a tělesného milosrdenství). V řadě zjevení pověřil Pán Ježíš sv. Faustynu Kowalskou (+1938 v Krakově), aby vybízela lidstvo k hluboké a neochvějné důvěře v Boží milosrdenství. Novéna k Božímu milosrdenství, kterou ji Ježíš přikázal napsat a konat před svátkem Milosrdenství, začíná na Velký pátek a končí v sobotu před 2. nedělí velikonoční. Tato neděle je svátek Božího milosrdenství. Novéna uvedená v deníčku sv. Faustyny byla poprvé vytištěna v Krakově v r. 1937, rok před smrtí světice. Pán Ježíš řekl sv. Faustyně: „Toužím, abys během těchto devíti dní přiváděla duše k prameni mého milosrdenství, aby načerpaly síly a osvěžení i všechnu milost, kterou potřebují v těžkostech života, a zvláště v hodině smrti. Každého dne přivedeš do mého Srdce jinou skupinu duší a ponoříš je do toho moře mého milosrdenství. A já všechny tyto duše uvedu do domu mého Otce. Budeš to dělat v tomto i v budoucím životě. A žádné duši, kterou uvedeš do zdroje mého milosrdenství, nic neodmítnu. Každého dne budeš prosit mého Otce o milosti pro tyto duše pro mé bolestné utrpení.“Novéna spočívá v prosté modlitbě korunky k Božímu milosrdenství. V Deníčku sestry Faustyny je však zaznamenána ještě rozšířenější novéna, kterou jí Pán Ježíš nadiktoval pro ni samotnou.

1. den: Modleme se o milosrdenství Boží pro celé lidstvo, zvláště pro hříšníky.

„Dnes mi přiveď celé lidstvo, zvláště všechny hříšníky, a ponoř je do moře mého milosrdenství. Tím mě utěšíš v hořkém zármutku, do něhož mě vrhá ztráta duší.“ Nejmilosrdnější Ježíši, je ti vlastní slitovávat se nad námi a odpouštět nám, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou klademe ve tvou nekonečnou dobrotu, a všechny nás přijmi do příbytku svého nejslitovnějšího srdce a nepropouštěj nás z něj navěky. Prosíme tě o to pro lásku, jež tě pojí s Otcem a Duchem svatým. Věčný Otče, shlédni milosrdně na celé lidstvo a zvláště na ubohé hříšníky, vždyť celé lidstvo je uzavřeno v nejslitovnějším Ježíšově srdci, a pro Jeho bolestné utrpení prokaž nám své milosrdenství, abychom všemohoucnost tvého milosrdenství oslavovali na věky věků. Amen.