Rubrika: Farnost

Farní kronika 1968 – 1975

Vojska varšavské smlouvy vkročila z 20. na 21.8.1968 do ČSSR. Tato smutná kapitola bude zhodnocena dějinami a budou o ní mnohé doklady. Hlavním důvodem vstupu t.zv. bratrských socialistických států byla nespokojenost jejich vůdců s demokratickým humánním socialismem, který značně uvolnil náboženský život a vůbec svobodu.

Ve školním roce 1968-69 se přihlásilo na náboženství přes 400 dětí, v minulém školním roce 90. Rodiče se nebojí různých administrativních zákroků. Podařilo se sehnat laickou katechetu – Anežka PŘITASILOVÁ z Dolínku u Vlašimi. Katechetka je výborná, má kázeň a ke zbožnosti vede svým příkladem. Po 3 měsících končí, protože má špatné autobusové spojení. Dne 18.10.1968 nastoupil do Ml. Vožice administrátor P. Josef URBAN, nar. 19.4.1918 v Novém Rychnově, okr. Pelhřimov, naposledy působící jako ředitel kůru v Pelhřimově.

Dne 17.5.1969 zemřel v Římě nejdůst. pan kardinál Josef BERAN, arcibiskup pražský, který pobýval 2 roky v nedalekém Radvanově po propuštění z internace. Také v Radvanově zemřel nejdůst. otec biskup Stanislav ZELA, světící biskup olomoucký.

Byly prováděny další opravy v děkanském kostele. Při všech opravách pomáhali zdarma p. Karel VÁVRA – elektroinstalace, p. Josef KAZDA a jeho paní, p. Josef SVOBODA a jeho paní, p. Václav PACHTA – truhlář z Ml. Vožice, p. Josef JINDRA ze Staniměřic a jiní a sl. Františka KÁŠKOVÁ, t.č. kostelnice.

Rok 1970 se v celém státě vyznačoval jako ‚konsolidace‘ vládní KSČ a zbědovaného veřejného hospodaření. Konány prověrky příslušníků strany i nestraníků, zastávajících nějaké význačné místo. Ústřední otázkou při prověrkách byl vstup vojsk varšavského paktu v r. 1968. Straníci, kteří neprojevili ihned souhlas s ním (ač se všichni stavěli jako zastánci tzv. pražského jara) byli vyloučeni ze strany a zbaveni svých míst. Tím vznikla mezi nimi zášť a závist. U prověrek byli i všichni učitelé. Učitelovi Josefu ŘÍHOVI, který zastával též funkci varhaníka, bylo domlouváno, že se to nesrovnává s povoláním socialistického učitele a vychovatele a dáno mu na vědomí, že neuposlechnutí může mít za následek i sankce: přeložení, případně i propuštění ze školských služeb. Pro odpor veřejného mínění však věc utichla. Uvolnění, které nastalo v náboženské svobodě r. 1968 bylo zrušeno a v církevní politice nastoupily předpisy „stalinské éry‘ z r. 1949. Vyučování náboženství je omezeno jen na děti 2-7 třídy a přihlášky podepsané oběma rodiči musely být odevzdány na ONV – církevní oddělení. Státní úřady se snaží dát dohromady opět staré mírové hnutí katolického duchovenstva pod názvem „Pacem in terris“, do čela prosazování duchovní, kteří jsou nějak v opozici proti biskupovi. Kritika státní správy a nesouhlas lidí s politikou KSČ byl umlčen v tisku, rozhlasu i televizi.

Nezávažnější nábožensko-liturgickou akcí v r. 1971 bylo biřmování, které uděloval otec biskup Dr. Josef HLOUCH.

Poněvadž varhany v děkanském kostele nově započaté r. 1943 byly dosud nedostavěny, bylo rozhodnuto pro jejich rekonstrukci a dostavbu. Práci provedli bratři KUBÁTOVÉ, pracující pod komunálními službami města Kutná Hora. Před hlavní oltář byl pořízen v intencích nové liturgie obětní stůl, ambon, sedadla, podia.

V roce 1972 – 10.6. zemřel náhle českobudějovický biskup ThDr. Josef HLOUCH ve věku 70 let. Pohřeb v Čes. Budějovicích byl slavný a účastnil se ho též zástupce sv. Otce Msgre KELLY. Vedení českobudějovické diecese převzal po dohodě se státními úřady a schválením apoštolského stolce v Římě P. Miloslav TRDLA jako kapitulní vikář, do té doby kancléř biskupské konsistoře.

Dosavadní varhaník Josef ŘÍHA, učitel v Ml. Vožici byl přinucen v červnu složit funkci varhaníka a přeložen z trestu do Smilových Hor.

Dp. Josef URBAN byl přeložen do Třeboně a do Ml. Vožice byl od 1.7.1973 opět ustanoven bývalý zdejší kaplan a děkan František VESELÝ, který byl v r. 1951 povolán na vojnu, potom působil rok v Plané n.Lužnicí a ve Vodňanech přes 20 roků jako administrátor a po dvě období vikář. Z Vodňan spravoval též Skořice a částečně i Lomec. Přeložení obou se stalo proti jejich vůli. A tak téměř šedesátiletý se ujímá své bývalé farnosti a Šebířova.

V roce 1974 pořízeno elektrické automatické zvonění, zachráněna cínová křtitelnice. která se již rozpadávala, prováděny drobné opravy. Varhaník není a tak vypomáhá kde kdo, někdy se v neděli nehraje. Po úmrtí kapitulního vikáře Miloslava TRDLY byl zvolen kap. vikářem Josef KAVALE z Jindřichova Hradce. V dechách a na Moravě jsou jen 2 biskupové. Na náboženství přihlášeno jen 55 dětí, na některých farnostech (Neustupov) se již léta náboženství neučí.

Farní kronika 1962 – 1968


V roce 1962 se středem pozornosti světového dění stává otázka Německa a Berlína. Všechny země připravují obranná opatření. Jsou povolávání do vojenské služby hoši jak po základní vojenské službě. tak i záložníci. S obavami se hledí, vzhledem k moderním zbraním, k nejisté budoucnosti. Dne 12.8.1962 jsme byli svědky mimořádné slavnosti. Manželé BEDNÁŘOVI z Krchovy Lomné slavili v děkanském kostele zlatou svatbu. Dne 10.9.1962 zemřel v Ml. Vožici akademický malíř Ota BUBENÍČEK. Pohřben byl 16.9. na místním hřbitově.

Zima v r. 1963 byla krutá a dlouhá. Mrazy až -30°C. Jsou předpovídány záplavy. UNESCO na návrh Ukrajinské SSR zařadilo mezi světová výročí oslavy 1.100 výročí vytvoření slovanské abecedy Cyrilem a Metodějem. 3.6. v 19.45 hod. zemřel papež JAN XXIII. 6.6. byl Jan XIII. pohřben. 21.6. zvolen nový papež PAVEL VI. K 1.9.1963 odchází P. František LÁLA po 9letém působení v Ml. Vožici do Veselí n. Lužnicí. Jeho nástupcem se stává dp. Bohumil MRÁZ, bývalý administrátor ve Veselí n.L. Nastoupil 29.8.1963. Na podzim 1963 byla provedena vodovodní přípojka z hlavního vedení u kostela. Stará přes zahradu již nevyhovovala, často zamrzala. Od podzimu tohoto roku byla za státního dohledu zřízena v Radvanově Charita. S příchodem sester premonstrátek – většinou přestárlých a charitní domov je především pro ně – přišli i 2 biskupové a sice Dr. Štěpán TROCHTA, sídelní biskup litoměřický a Dr. ZELA, světící biskup z Olomouce. Oba tito biskupové z důvodů, které blíže vysvětlí historie, nemohou vykonávat své funkce.

Asi v květnu 1964 přišel do Radvanova z Mukařova arcibiskup pražský Dr. Josef BERAN. V Mukařově, i když za dozoru úřadů mohl přijímat návštěvy, předtím od r. 1949-1963 nikdo takřka kromě zasvěcených nejvyšších státních úřadů nevěděl, kde se zdržuje. Ale i to jednou zhodnotí historie. V Radvanově byl arcibiskup BERAN již pod dosti mírným dohledem a Češi, obyčejně po legitimování jej mohli navštívit. Cizincům se kladly veliké překážky, takže snad kromě jednoho italského novináře, nikoho z cizinců k němu nepustili. Jak biskupové i p. arcibiskup se mohli, ovšem po ohlášení, z ústavu vzdálit i na delší cestu, např. do Prahy. 16.2.1965 byl arcibiskup BERAN jmenován kardinálem. 19.2.1965 odlétá na přání sv. Otce Pavla VI. do Říma. Budiž zde poznamenáno, že v těchto dnech od 16.2.-19.2. na přání – zdá se, že to byla i podmínka – tedy jistě na přání kardinála Dr. Josefa BERANA byl jmenován apoštolským administrátorem pražským Dr. František TOMÁŠEK, který jako biskup do té doby vykonával obyčejné farářské funkce v Morav. Hůzové. Pan kardinál BERAN byl v Radvanově i okolí velmi oblíben. Na jeho přání byla opravena krásná barokní kaple u Ústějova, byla vymalována malířem pokojů p. BERÁNKEM z Ml. Vožice. Pan arcibiskup do této kaple rád chodíval a také úpravy kaple sám zaplatil, třebaže penězi neoplýval. Jeho penze činila 1.600,­Kčs. V Radvanově dělal údržbáře a současně duchovního správce sestřiček bývalý opat z Nové Říše MACHALKA. Jinak je zámeček v Radvanově bývalé sídlo obrozeneckého vlastence Jana JENÍKA z Bratřic.

V roce 1965 byla provedena oprava kostela sv. Václava v Blanici. Práci udělali pokrývač KUPKA a jeho pomocník ČÁP, klempířské práce p. TÉGL. Opravu varhan provedl kaplan BONDAL z Českého Krumlova, který se vyučil varhanářství, když nemohl nějaký čas působit v duchovní správě. Hřbitovní kostel sv. Mikuláše – novější gotika – by potřeboval novou krytinu. V tomto kostele neznámý darebák prolomil okno za oltářem a odcizil několik obrázků křížové cesty – tištěný dřevoryt. Poškozené nechal na místě. Zloději tyto věci prodávají buď přímo nebo pomocí prostředníků cizincům, kteří stále ve větším počtu navštěvují naši vlast, ne proto, že je socialistická, ale že je krásná.

V únoru roku 1966 bylo započato s opravou střechy kaple P. Marie na Hradě. Práci prováděla odbočka táborského OSP pod řízením stavitele ZAPPEHO. Pokrývači dva SVATKOVÉ z Ml. Vožice, jeden nejmladší ze Staré Vožice. Propadající se schody bylo třeba zpevnit. Práci prováděl brigádnicky i když slušně honorovanou – zadarmo nikdo nedělal – p. HOLUB z Ml. Vožice, p. KNOTEK z Noskova, přidavače jim dělal p. HROMADA z Ml. Vožice. Dalo to dosti práce uvést vše do pořádku, zvláště když velké kameny ze schodů byly na stráni. Již dříve poškozený kámen nad hrobkou se propadl do hloubky 2,5 m. Naštěstí rakve s pozůstatky hraběnky a hraběte z Küenburgu nepoškodil. Jejich empírové náhrady jsou po stranách presbytáře kaple. Dalo dost práce kámen vyzvednout a upevnit.

Na jaře 1966 se dva pražští chuligáni – zakrátko byli usvědčeni – vloupali do kaple. Poničili dvířka svatostánku, velkou škodu udělali. Byli odsouzení jen podmínečně. Je proto snaha opatřit okna mřížemi. V květnu t.r. dp. BONDAL, kaplan z Českého Krumlova dokončil opravu varhan v Blanici i v Janově. 16.10.1966 přispěním p. KAZDY, nočního vrátného z pekáren, byla vysvěcena nová kalvarie u hradní kaple. Ta dřevěná byla časem poničená. Nová kalvarie byla zhotovena z vyřazených hřbit. křížů, která natřel p. BLAHUŠKA, šofér ČSAD. Odpoledne byla menší slavnost. I zastavení křížové cesty jsou ve špatném stavu.

V únoru 1967 byla zhoubná vichřice. Vymáhání škody od pojišťovny bylo obtížné. Byla škoda na hřbitovním kostele sv. Mikuláše, na děkanské kostele, na kostele v Janově, v Šebířově i na farní budově ve Smilových Horách. Na podzim 1967 byly dostavěny pavilony školy na bývalé části farské zahrady, kterou protiprávně – asi v r. 1959 – daroval bez souhlasu kapu. konsistoře býv. duchovní správce PhDr. Ignác BŘEZINA obci Ml. Vožice. Budiž poznamenáno, že na jaře 1967 prohlašoval předseda MěNV, že k účelům školy praskne – na hřiště – celá farská zahrada. Zatím se tak nestalo a doufáme, že se tak nestane, když už je u nás 5 měsíců demokratizační proces.

Jaro – začátek března 1968 byl pro ČSSR pozoruhodný. Vládnoucí KSČ uznala značné chyby vedení, ba i brutalitu a vraždy, způsobené deformacemi socialismu. Zatím je – i když to není ještě uzákoněno – zrušena cenzura tisku, rozhlasu i televize. To, co píší noviny, nemohly si dovolit od února 1948 až do nynějška. Tak zvané mírové hnutí katolického duchovenstva – na státních úřadech ateistických úplně závislé – bylo vyměněno. Vedení se ujal apoštolský administrátor ThDr. František TOMÁŠEK. Ovšem jako v ÚV KSČ je ještě mnoho nedobrých lidí, tak i do DKO – Dílo koncilové obnovy – přešlo z MHKD několik zbabělých a ze všech situací těžících, hlavně materialisticky založených duchovních. DKO se již leccos podařilo, jako návrat biskupa ThDr. Josefa HLOUCHA, který se dne 9.6.1968 slavně ujal diecese po více než 17 let trvajícímu odloučení. Květnová pout noskovská byla slavná. V rámci demokrat. socialismu přišlo veřejné procesí s hudbou, aniž bylo zakázáno okresními funkcionáři KSČ. Toto procesí přišlo do děkanského kostela a odtud ke kapli v Noskově. Účast lidu veliká.

V předjaří 1968 totiž začal československý pokus spojit socialismus se svobodou i náboženskou. V rámci demokratizace se odstěhoval biskup Dr. Štěpán TROCHTA z Radvanova do svého sídla Litoměřic, kde byl 1.9.1968 uvítán.

Farní kronika 1948 – 1962


V únoru 1948 podala část ministru tehdejší vlády demisi, došlo ke komunistickému převratu a vlády se chopili komunisté.

Od 1.1.1949 přestává fungovat Zemský národní výbor a stejně i Okresní národní výbory. Jsou nyní krajské národní výbory (my patříme ke Praze) a okresní národní výbory (k Voticům). Protože dosavadní hlavní oltář a socha sv. Martina, umístěná vedle něho stylově v našem barokním kostele nevynikaly, rozhodl se dp. děkan VESELÝ o vyřešení této otázky. Dozvěděl se, že Chrámové družstvo v Pelhřimově má k dispozici velký barokní oltář sv. Jana Nepomuckého z třeboňského kostela. Po ověření na místě oltář koupil. Je velmi pěkný a slohově odpovídá stavbě kostela a velikostí, jakoby by byl pro kostel zvlášť zhotoven.

Hospodářské budovy užívá ve farním dvoře od r. 1952 JZD. Podle nájemní smlouvy užívá je bezplatně. Celá léta se však nic neopravuje a budovy chátrají.

V roce 1951 je p. děkan VESELÝ povolán na vojnu a duchovní správy se v květnu 1952 ujímá dosavadní správce Šebířova ThDr. Ignác BŘEZINA. Dne 29.6. byla slavnost svěcení zvonu a umístění na věži. Zvon je těžký 669 kg a má jméno sv. Jan.

V červenci 1954 byl přeložen Dr. Ig. BŘEZINA do Novosedel n. Nežárkou. Novým administrátorem byl jmenován František LÁLA. Duchovní správu započal poutní slavností na Hradě, za účasti okolních duchovních. Letní vydatné deště pronikly na několika místech děravou střechou hradního kostela a na několika místech promáčely klenbu. Podobně natekla voda i do stropu hřbitovního kostela sv. Mikuláše a do střechy hřbitovní márnice. Byly provedeny neodkladné opravy. V letním období tohoto roku byly v děkanském kostele konány jednou týdně koncerty duchovní hudby a zpěvu. Učinkovali: prof. M. MRÁZKOVÁ-Plačková, JUDr Antonín DRÁB, prof. KŘÍŽEK (housle) a prof. Vl. SVATOŠ (varhany). Na pořadu byla díla světových skladatelů. Koncerty se těšily zvláštní pozornosti posluchačů a byly přínosem kulturního života města.

V r. 1955 prudká jarní vichřice znovu otevřela střechu hřbitovního kostela. Současně byla poškozena střecha v Janově a v Blanici.

V r. 1956 došlo k opravě střechy kostelíka na hřbitově. 22.7. zdější dp. katecheta Karel SMETANA slavil 50 let kněžského vysvěcení. Krátce na to 4.8, ve věku 74 let zemřel. V říjnu převzala státní správa do svého vedení všechny církevní hřbitovy. Hřbitov v Mladé Vožici, Janově a Blanici spravují tamější národní výbory.

V r. 1957 bylo započato s generální opravou báně věže děk. kostela. Pořízen nový hrotní křiž. Při rozebrání starého hrotního kříže byly v makovici zápisy a různé pamětihodnosti z r. 1890, kdy se konala poslední oprava věže : obsáhlý zápis o místních poměrech a veřejném životě tehdejší doby, zápis o panství patrona, pamětní zápis o vožické škole, o místních spolcích, zpráva o epidemické chřipce toho roku. K těmto všem spisům byly přidány historické doklady současné naší doby, popis provedené opravy a opět se vše uložilo do nové makovice nového hrotního kříže, k zachování na další paměť.

Při jarní vichřici roku 1958 spadla krytina střechy na hřbitově. Opravu provedl p. KUPKA z Ml. Vožice. 9.10.1958 ve 3.52 hod. zemřel svatý otec – PIUS XII. Papežem byl zvolen v roce 1939 v den svých 63tých narozenin a pontifikát trval 19 roků, 7 měsíců a 7 dní. 28.10.1958 byl zvolen nový papež – JAN XXIII. Korunovace byla 4.1 1.1958.

V roce 1959 prudká vichřice rozbila několik tabulí v kostele. Již se také v naší farnosti uplatňuje smutný jev- rozbíjení křížů, stojících při silnicích.

V roce 1960 byla provedena generální oprava kaple sv. Jana Nepomuckého. I v tomto roce je zaznamenáno vandalské chování mládeže. Obětí se stala kaple P. Marie na Hradě. Mladíci vytloukli okna, vyšplhali se na střechu, odkud schazovali po stráni krytinu. Zničili i bleskosvodné vedení v r. 1957 obnovené. Vedení vytrhali ze zdi a přelámali, Současně bylo zdemolováno schodiště kaple. Dne 26.6.1960 byl pohřeb zdejšního dlouholetého varhaníka p. Jana TICHÉHO. Byl zdejším obchodníkem a varhaníkem byl od r. 1933, tedy celých 27 let. Předtím byl 8 roků v Šebířově. Pohřbu se zúčastnilo mimořádně mnoho občanů z celé farnosti i z farností okolních.

I v r. 1961 se vloupala mládež do kaple na Hradě a násilím se dobývali do patronátní hrobky. Dřevěný svícen, jinak věc uměleckou poškodili a po jeho odstranění se pokoušeli zdvihnout kamenný poklop hrobky. Práci si ulehčovali tím, že okraj elipsovitého poklopu kladivem zuráželi a tuto cennou desku znehodnotili. Do hrobky se asi nedostali, neboť zbylý kámen byl jen zčásti odsunutý. Událost byla oznámena policii, nic se však nevyšetřilo.

Farní kronika 1945 – 1948


Konečně je po válce. Telegram, oznamující konec války nebyl úřední. Vožice slavila mír, zatímco v okolí Tábora, Pacova, Vlašimi atd. byl klid pod německými bodáky. V Nové Vsi zadrželi německé vojáky, odzbrojili je i šaty jim dali a pustili je. Ti došli do Votic a radostná nálada 5.5.1945 se proměnila v bolest. V Nové Vsi byli zastřeleni 3 muži a ostatní muži odvezeni do Votic a tam celou noc a den strašně týráni. Někteří mladíci z Noskova byli zvědaví, co se děje v Nové Vsi a proto se přiblížili k silnici. vedoucí z Nové Vsi do Mladé Vožice. Tam je zastihli esesmani, zastřelili je a co měli u sebe, vše jim sebrali. Byli to : Bohumil CHOTĚTICKÝ, dělník z Ml. Vožice č. 242 – 44 let. Karel NOVOTNÝ, zednický učeň z Noskova č.4 – 1 b let, František ROSOL, kovářský učeň z Noskova č. 7 – 14 let. Rudolf KUBÍK, zeměd. dělník z Noskova č. 28 – 16 let, Jaroslav ŠŤÁSTKA, soukromý úředník v Nové Vsi č. 23. Tento mladík byl přítelem p. děkana, prožil několik let ve Vídni v ohni náletů a bomb. Zdravý se vrátil domů a zde padl. Zatímco tito mladíci zemřeli v polích, na náměstí před zraky všech mužů byl zastřelen Alois MAREŠ, protože prý u něho našli revolver. Zavřeným oknem byl zastřelen František MIMRÁČEK, závozník z Ml. Vožice č. 233 – 19 let. Před radnicí nastupovalo 20 mužů na nákladní auto, nevěděli kam je vezou a co s nimi bude. Václav VANIŠ byl bestiálně umučen a pověšen na lípě před kostelem. Když konečně došlo k úplnému vítězství, národ jásal, jen ve Vožici byl hluboký smutek. Nenávistné pohledy provázely nekonečné proudy odzbrojeného německého vojska. které Vožicí procházelo. Mnozí ozbrojení esesmani uprchli do lesů a v noci přepadali samoty i vesnice a vynucovali si jídlo. Proto naši muži spolu s ruskou armádou. která byla slavnostně ve Vožici uvítána, museli prohledávat lesy a chytat je. Jeden z těchto lotrů postřelil p. Antonína VRTIŠKU, rolníka z Řemíčova č. 1, který brzy zemřel. Všude bylo plno odhozených zbraní. Teprve 17.5. se Vožice loučila se svými mrtvými mučedníky. Obřady v kostele, pohřební průvod i rozloučení na hřbitově bylo důstojné. Tyto události zfilmoval p. DINTAR, obchodník v Ml. Vožici. Jaká zvěrstva páchali Němci na ostatním lidstvu zaznamená a odsoudí světová historie. Zásluhou Msgra Dr. ŠRÁMKA, který byl předsedou naší vlády v Anglii a byl pravou rukou p. presidenta BENEŠE, zásluhou čestných kněží, z nichž mnoho bylo umučeno, není ani u nás, ani jinde ve světě náboženský boj. I oslavy Husovy vyzněly ve smyslu vlasteneckém a sociálním. Hitler a jeho režim umučil 8.000 kněží. Z naší diecese bylo zavřeno v koncentračních táborech 10% kněží a zahynulo jich 9.

Po této válce se naskýtá příležitost zbavit se všech Němců a Maďarů z naší republiky. Za okupace „Protektorát Böhmen und Mähren“ a zkonfiskování jejich majetku. Proto když tušil konec války a pád Německa, zdejší patron hrabě Jiří KÜENBURG odejel do Solnohradu do Rakouska. kde také má majetek. Za války se sice jako Němec neexponoval, naopak mnoho lidí, kteří měli jít do Říše na práci zaměstnal ve svých podnicích, které se očividně zmáhaly. Byl ale členem NSDAP a proto i jeho majetek byl zkonfiskován. Dvory rozparcelovány deputátníkům a drobným zemědělcům, lesy zestátněny, rybníky také převzal stát. Cihelnu převzal asi okres Tábor.

Při revoluci však mnoho neodpovědných živlů rozkrádalo movitý majetek jak v zámku, tak i v podnicích. Zařízení zámecké kaple bylo proto přestěhováno do kostela i děkanství. Kdo převezme budovu zámku ještě není známo, Podle konfiskačního dekretu se ruší na těchto panstvích patronát. Byla snaha, aby z majetku hraběte Küenburga byl přidělen nějaký les do vlastnictví kostela. Zásluhou několika dobrých občanů v Blanici, místo do Tábora, byly odvezeny 2 zvony z Blanice a malé zvonky z Bendova Záhoří a Krchové Lomné do lesa, tam zakopány a zachráněny před Němci. Na Svatodušní pondělí 21.5.1945 opět byly slavnostně zavěšeny.

Dne 25.5.1946 byly konány volby do Ústavodárného národního shromáždění. Dne 24.7.1946 zemřel ve věku 90 let zdejší dlouholetý p. děkan Josef MIŠKA. Z děkanství, kde žil na odpočinku jej doprovodilo okolní kněžstvo a velké množství osadníků i z okolních farností, kde p. děkan působil. Byl pohřben 27.7.1946 na hřbitově u sv. Mikuláše. V srpnu 1946 instalovala varhanářská firma Skopek v Táboře 6 pedálových rejstříků v ceně 75.600 korun. Motor k měchu, přípojka a instalace stály 19.500 korun. Vše bylo uhraženo ze sbírek a z uvolněných vkladů. V roce 1947 byla provedena oprava kostela v Blanici, která stála cca 60.000 korun, část hražena ze sbírek. V tomto roce bylo velké sucho a neúroda. Nepršelo asi 3 měsíce. Po sedmi letech má naše diecese nového biskupa. Je jím ThDr. Josef HLOUCH, universitní profesor z Olomouce. spisovatel a význačný praktik v duchovní správě. Byl intronisován 7.9.1947.

Protože téměř všichni židé z mladovožicka zahynuli za německé nadvlády v koncentračních táborech, zdejší synagogy nebylo třeba a proto byla zbořena, i když o ní měla zájem církev československá. Ta čítala několik desítek členů – přistěhovalců. Zůstal jen domek kostelníka a do něj vsazena pamětní deska. Mramorový náhrobek Voračického z Paběnic byl z kaple sv. Barbory přemístěn do vchodu kaple, aby byl jako nejstarší památka našeho kostela (1565) lépe viděn.

Farní kronika 1939 – 1945


Od roku 1939 se rozpoutala strašná světová válka. Nedostatek všeho a hlad ve městech je citelný. Dp. BRŮŽEK ještě jako kaplan pořídil do kostela uzavřenou zpovědnici, která sice velmi dobře vyhovuje, ale vnějškem do barokního kostela se nehodí.

Válka pokračuje, je nedostatek kovů a proto se rekvírují i posvěcené zvony. V Mladé Vožici byly odebrány 2, pořízené v r. 1927 od firmy Ries z Kuklen. Jeden z nápisem „Sv. Maria, oroduj za nás“ s reliefem P. Marie, těžký 212 kg, tón cis2 a druhý s reliefem sv. Václava a nápisem ‚Nedej zahynouti nám i budoucím‘, těžký 314 kg, tón hl. Na zvonici zůstal jen umíráček. Hrany se zvoní na Hradě. kde se zvony zachránily. I v Janově je sejmut zvon. pořízený v r. 1927, těžký 78 kg, tón g2. Tyto 3 zvony stály 18.000 korun. Rovněž v Blanici byly odvezeny 2 staré zvony a téměř ve všech vesnicích. Zvony byly odvezeny bez náhrady 2.4.1942.

V r. 1941 zde konali sv. misie Dominikáni z Plzně. V pondělí 3.8.1942 o 5. hod. odpolední se snesla nad vožickem směrem na Chotoviny a Tábor veliká bouře s krupobitím a smrští. Všude velké škody. Památná lípa u Ústějovské kaple, stará snad 500 let i krásná lípa před schodištěm kaple na Hradě byly přelomeny. Počátkem zimy 1942 spadlo klenutí v konírně. Pro nedostatek železných travers je udělán strop dřevěný. Práci zaplatil pan děkan. Pro nedostatek petroleje je do chlévů zavedena elektřina, stála 1.300 korun. Varhany v děkanském kostele již delší dobu nevyhovovaly, staré asi 150 let – červotočem úplně rozleptané. V r. 1939 péčí dp. Josef BRŮŽKA byl ze sbírky pořízen nový měch od firmy Skopek z Tábora a postavený tak, aby se hodil i k novým varhanám. Jeho nástupce kaplan Fr. VESELÝ se rozhodl opatřit postupně varhany nové. Při jednání s Památkovým úřadem bylo dohodnuto, že budou zachovány staré barokní skříně a kovové píšťaly. Rozhodl tak sáru přednosta Památkového úřadu Dr. VÁGNER a prelát ThDr. Hugo DOSKOČIL, rektor semináře v Hradci Králové. Měl být pořízen nový hrací stůl v takovém vybavení, aby jednou sloužil větším varhanám. Rozpočet zněl na 45.000 korun, ale peněz nebyto, tak nezbývalo, než vyhlásit veřejnou sbírku, kterou Okresní úřad v Táboře povolil. Kaplan spolu s kostelníkem p. HLAVNIČKOU osobně podnikli sbírku po celé farnosti, která nebyla zvyklá přispívat na kostel. Vožicí procházeli odpoledne a večer, přifařené obce odpoledne v neděli. Kupodivu, nikde nebyli odmítnuti. Přispěl kdekdo : zdejší spořitelny, spolek rodáků a přátel Ml. Vožice v Praze, Skupina katolické mládeže, zdejší ochotníci i některé třídy měšťanské školy. Když již byla potřebná částka téměř sebrána, navrhl varhanář zapojit II. manuál, což by stálo 65.000 korun. I k tomu jsme se odhodlali. Z obavy, že by I. manuál byl slabý pro náš velký kostel, rozhodli jsme se postavil I manuál s 11 rejstříky za 100.000 korun. Znovu jsme se obrátili na farnost prostřednictvím starostů a i tento obnos jsme sehnali. Ovšem byly tu obtíže rázu technického. Byl 4tý rok války, nedostatek materiálu, pracovních sil (dělníci na práci v Německu). Stavba pokračovala pomalu a byla s velkým zájmem veřejnosti sledována. Našli se i tací, kteří celé věci nedůvěřovali. Byla pořízena nová podlaha, skříně prodlouženy až ke zdi a impregnovány. Nové varhany posvětil 11.7.1943 místní děkan Josef MIŠKA, když před tím v kázání poděkoval kaplan všem, kteří přispěli. Mimo program poděkoval dp. děkan veřejně kaplanovi, že se této práce ujal, v jejiž uskutečnění v době války sám nedoufal. Slavnou mší za živé a mrtvé dobrodince celebroval kaplan za asistence dp. katechety v.v. Karla SMETANY a dp. Josefa BRŮŽKA, administrátora v Nové Vsi. Slavnost zakončena chorálem ‚Svatý Václave‘. Sběrací listiny, účty atd. jsou uloženy v archivu.

12.8.1943 byl pohřben na hřbitově v Janově tamní rodák dp. Josef JENŠÍK, farář v Zeměchách u Kralup n. Vlt. Nikdy nezapomínal na svůj rodný kraj a v závěti odkázal na vnitřní výzdobu kostela v Janově 20.000 korun, Ml. Vožici 5.000 korun. Rovněž Janovu odkázal 3 obrazy.

Historie kostela v Janově je zastřena minulostí. Oltářní kámen pochází z r. 1693 (nápis na něm). V těch místech byl asi rozbořen již rozpadlý románský kostel. Z porodního kostela, který byl kdysi farním, zachovala se jen část kamenné křtitelnice, staré asi 400 let. U ní byl jistě pokřtěn i mistr MATĚJ z JANOVA, který studoval teologii v Paříži s Václavem RAŇKŮ z Ježova. Janov, podle podoby vesnice, se zdá býti nejstarší osadou na vožicku, ačkoliv nynější jméno je z doby pozdější. Na dávné osídlení v době předhistorické ukazuje také staré hradiště západně od vsi, zvané Kozí hrad, jakož i pohanské hroby, objevené r.1866, nedaleko vsi K.R. NEUDÖRFLEM. Filiální kostel Všech svatých byl ve 14. stol. farním a faráře k němu dosazoval (1360, 1369) sám KAREL IV, později pak držitelé Vožice. Roku 1397 založil Aleš z Ryzemburka s chotí Eliškou v kostele nový oltář ke cti Panny Marie a Svatého kříže a nadal jej zlatem ze vsi Staniměřic. Za to byl kaplan povinen sloužiti 4 mše – z nich jednu na hradě Šelmberce. Fara v neznámé době zanikla a kostel byl r. 1726 znova vystavěn. Ves se připomíná r. 1318 jako příslušenství statku vožického. Tehdy Jaroslav z Koutu pobral ve vsi koně a rozličné svršky. Část vsi (1 1 /2 lánu) příslušela- k Šelmberku, ale i ta byla připojena k Ml. Vožici. Roku 1654 tu bylo 6 osedlých, 1 chalupník a 2 zahradníci, kteří prý ‚obstáti mohou, půdy žitné dobré‘.

Janov jest rodištěm slavného Husova předchůdce, mistra MATĚJE z Janova (zemřel 30.12.1394). Byl synem Václava z Janova, královského poddaného, nikoliv zemana. Janov nebyl nikdy vladyckým sídlem. Teprve asi r. 1389 domohl se beneficia, fary ve Velké Vsi (mezi Prahou a Mělníkem). Hloubáním v bibli, na níž kladl největší váhu – byla mu ‚přítelkyní, nevěstou a matkou‘, poznal rozdíl mezi křesťanstvím evangelia a zesvětštělou církví soudobou a opravné náhledy své uložil v latinské spise „Regulae veteris et novi testament“ (Pravidla starého a nového zákona) a svou teologickou učeností, získanou 6letým studiem teologie v Paříži (odtud zván mistrem pařížským) dával reformačním snahám českým pevný podklad a oporu.

Léto 1943 bylo celkem příznivé, byla 2 období veder až +52°C. Úroda velmi pěkná, bez pohrom. Tento rok došlo k opravě hlavního oltáře kostela v Janově. Po odborné prohlídce byla zadána restaurace hlavního oltáře. Byla přidělena subvence 12.000 korun. V lednu 1944 byl oltář i 2 postranní obrazy odvezeny do Pelhřimova ke konzervaci. Na jaře pořízena 2 okna v presbytáři, do sákristie, nové dveře na náves. Materiál dal patron, práce a sklo placeno ze sbírek – 2.300 korun. Protože bylo počítáno se zavedením elektřiny, bylo zasekáno i elektrické vedení a kostel vytónován. Náklad zaplatil František MRÁZEK – elektromechanik v Bostově (Kouty). Malování kostela provedl malíř p. Antonín PICHA za 7.820 korun. Nátěry lavice v presbytáři, mřížky a opravu křížové cesty provedl Em. HAVLÍČEK z Ml. Vožice za 1.340 korun.

Restaurovaný oltář byl znovu postaven a 29.10.1944 slavnostně předán farníkům. Administrátor František VESELÝ vysvětlil historii kostela, vzpomněl všech mrtvých příznivců a poděkoval všem, kdo na opravu přispěli. Při mši sv. učinkoval smíšený pěvecký sbor z Mladé Vožice. Slavnost byla velmi pěkná a při ní vybráno 3.200 korun.

Obraz Panny Marie s Ježíškem v Blanici byl dán do opravy Chrámovému družstvu v Pelhřimově – oprava stála 1.500,- korun.

Válka ve své zuřivosti stále trvá. Matriky se musí psát německo-česky. Od 1.8.1944 byl dán do výslužby dosavadní děkan Josef MIŠKA pro své vysoké stáří a fyzickou neschopnost zastávání úřadu (stár 88 let). Byl zde děkanem 42 roků. Administrátorem byl jmenován zdejší kaplan František VESELÝ. Pro bytovou nouzi bydlí dp. děkan J. MIŠKA na děkanství v přízemí. Uprázdněné děkanství bylo obsazeno 1.1.1945. Ze 3 žadatelů presentoval zdejší patron p. Jiří hrabě KÜENBURG – nejmladšího žadatele – zdejšího kaplana Františka VESELÉHO. Byl uveden do úřadu 7.1.1945 za účasti dp. vikáře, sousedního kněžstva, patrona a velkého množství věřících i z okolních farností, protože takovýto obřad jak zde, tak i okolí nebyl již dlouho konán. Nový děkan se narodil 25.1.1915 v Nové Cerekvi, okres Pelhřimov. Reálné gymnázium studoval v Pelhřimově a teologii v Čes. Budějovicích. Na kněze byl vysvěcen 1.5.1940. Od 1.6.1940 byl kaplanem ve Strážově na Šumavě, ale již v říjnu byl poslán na výpomoc onemocnělému arciknězi Msgre V. TŮMOVI do Nové Vsi. Po jeho smrti v lednu 1941 interkal. administrátorem tamtéž. Od 1.8.1941 byl jmenován kaplanem v Ml. Vožici. Od 1.8.1944 byl jmenován administrátorem v Ml. Vožici a 1.1.1945 děkanem (nejmladší děkan v protektorátě). Po tříletou dobu kaplanování v Ml. Vožici vyučoval náboženství ve všech třídách obecné a měšťanské školy a vedl téměř celou duchovní správu. Náboženství začala vyučovat laická katecheta sl. Marie SVATKOVÁ z Ml. Vožice, která měla maturitu a potřebné náboženské zkoušky. Vyučuje velmi dobře a je praktickou katoličkou.

Ani v kapli na Hradě nefungovaly varhany. Varhanář Skopek z Tábora je opravil a dal k ním nový měch na šlapání. Obnos za opravu byl uhrazen sbírkou o pouti na Hradě. Patron přispěl částkou 1.000 korun. Protože je majitelem této kaple, jako rodinné hrobky, dal v r. 1943 opravit fasádu celé kaple.

Bylo třeba provést značné úpravy na děkanství. Je však 7mý rok války, nedostatek pracovních sil i materiálu, zákaz staveb a větších oprav. Patron přislíbil materiál i řemeslníky, ale výplatu bude muset provést p. děkan. Po dohodě, že materiálu nebude tolik třeba, přislíbil částku 10.000 korun. Přestože je dostatek peněz a téměř nic ke koupi, ani živobytí, nechtěli lidé pracovat ani za vysoké ceny. Když pracují, není možno jim poručit a práce neodpovídá mzdám. Pracovní morálka je velmi ubohá. Práce pro nedostatek prac. sil, nechuť k práci a obtížné shánění materiálu trvaly od jara do zimy.

Válka zuří dál, strašnou zbraní jsou letadla a jimi svrhované bomby na továrny a města. Snad již brzy bude konec. I ve Vožici jsou lidé, kteří zapomínají, že jsou Češi a udávají, několik osob z naší farnosti úpí v koncentračních táborech. Již jsou 3 mrtví : E.K. ROSOL, min. rada v.v. zastřelen v Táboře, p. řídící BRYCH v Táboře umučen a sl. JUNGMANNOVÁ v plynu v Osvětimi r. 1943. Nikdo si není jist svobodou ani životem.

Citáty Děti Fara Fatima Kroniky Modlitby Novény Panna Maria Papež František Postní doba Růženec Svatí Uzdravení Vrcholtovice Znamení doby

Archivy