Noc otevřených kostelů 2019 Kostel P. Marie Hlasivo

Program:

17.00 Mše sv. v kostele sv. Martina v Mladé Vožici

17.45 Odjezd autobusem do Hlasiva – zahájení programu Noci kostelů

18.00 Úvodní slovo k Noci kostelů

Koncert vážné hudby hosté z Národního divadla v Praze

Prohlídka kostela, varhan a zvonů

Závěr

Původně gotický kostel z poloviny 14. století, barokně přestavěn roku 1746 a upraven roku 1929. Jde o jednolodní obdélníkovou stavbu s hranolovou věží v západním průčelí a pravoúhlým presbytářem. Věž byla v roce 1929 upravena. Loď má plochý strop, kněžiště je valeně sklenuto, vnitřní zařízení je pseudorenesanční.
Hřbitovní kaple byla postavena v roce 1849.

Duchovní příprava poutě na Svatou Horu

Poutníci společně s organizačním týmem zvou k modlitebnímu setkání

Novéna za prohloubení víry a duchovního života v našich farnostech

do kostelů a Kaplí od 20.5. – 28.5. 2019

Termín Místo  
20.5. Po Mladá Vožice 18.00 na   faře v Mladé Vožici
21. 5. ÚT Mladá Vožice 18.00 na faře v Mladé Vožici
22.5. St Mladá Vožice 18.00 na faře v Mladé Vožici
23. 5. Čt Stojslavice 18.00 ( u M. Vášové)
24. 5. PÁ Hlasivo 18.00 Noc kostelů program v Hlasivu
25.5. So Ústějovská kaple 18. 00 v Kapli
26.5. Ne Mladá Vožice 18.00 na faře v Mladé Vožici
27.5.Po Mladá Vožice 18.00 na faře v Mladé Vožici
28.5. Út Mladá Vožice 18.00 na faře v Mladé Vožici
30.5. Čt Zahájení pouti v 7.00 v kostele sv. Martina v Mladé Vožici

 Program

  • Přiblížení smyslu a významu poutí
  • Modlitba
  • Společenství, sdílení
  • Dopravu je možné domluvit na faře

Modlitba novény – Devět dní před odchodem poutníků na Svatou Horu  se chceme duchovně připravit na pouť.

Pokud se nemůžete připojit modlete se doma ve vašich rodinách

přijdťe doprovodit poutníky. Můžete předat poutníkům vlastní prosbu  a ti ji ponesou na Svatou Horu.

Pomozte nám Prosíme obnovit poutní tradici na Svatou Horu

Audience příslušníků Švýcarské gardy

Papež: Od těch, kdo jsou ve službách Svatého stolce, se očekává svatost

 

 

 

 

 

Vatikán. Papež dnes přijal na audienci 23 nových rekrutů Švýcarské gardy a jejich rodinné příslušníky u příležitosti slavnostní přísahy, která se bude konat 6. května, tedy ve výroční den hrdinské smrti 147 Švýcarských gardistů, kteří v roce 1527 položili život při úspěšné obraně papeže Klementa VII. Audience se konala v předstihu, protože v době přísahy bude papež na návštěvě Bulharska a Severní Makedonie. „Vám všem, drazí gardisté, co nejsrdečněji děkuji za vaši cennou a velkodušnou službu papeži a církvi. Denně mohu osobně zakoušet oddanost, odbornost a lásku, s níž ji vykonáváte. A za to vám děkuji! Zvláště děkuji vašim rodinám, které laskavě přijaly vaše rozhodnutí konat tuto službu ve Vatikánu, a podporují vás svými sympatiemi a modlitbou.“ Papež pak poukázal na skutečnost, že jejich slavnostní přísaha letos spadá do velikonoční doby, kdy církev opětovně prožívá Ježíšovo Zmrtvýchvstání. „Jak můžete vy s užitkem znovu prožít tuto podivuhodnou událost? Tím že se stanete svědky vzkříšeného Krista. Jde o to zpřítomnit radostnou zvěst Velikonoc, šířit kulturu vzkříšení, zejména v oněch existenciálních kontextech, kde převažuje kultura smrti. I vám se stane, že během svojí služby ve Vatikánu nebo ve volném čase v Římě potkáte lidi, kteří leží v »hrobech« bolesti, malátnosti a těžkostí a očekávají světlo, jež je obrodí k novému životu. Věnujte jim slovo útěchy a gesto bratrství, abyste se stali přesvědčivými svědky vzkříšeného Krista, jenž žije a je přítomen v každé době! Tak budete s užitkem prožívat svoje křesťanské povolání, zakořeněné ve křtu, který je počátkem víry.“ Římský biskup mluvil o tom, že gardisté mohou radostným svědectvím své víry oslovit mnoho lidí, s nimiž se setkávají v branách Vatikánu a v nichž mohou vyvolávat hluboký dojem tím, jak plní svoji službu. „Každého z vás prosím: jednejte tak, aby ti, které potkáte během svojí služby, tedy členy římské kurie, kolegy v rozmanitých prostředích Vatikánu, poutníky či turisty, mohli také vaším prostřednictvím objevovat lásku, kterou Bůh chová ke každému člověku. Toto je prvotní poslání každého křesťana.“ K tomu je nezbytné, abyste byli upevněni a neseni vírou v Krista, našeho Spasitele – pokračoval papež. Je zapotřebí být svědky a apoštoly osobní i komunitní obnovy, protože lidé očekávají od těch, kdo jsou ve službách Svatého stolce naprostou oddanost a svatost života, kterou můžete dosáhnout jak skrze svoji službu, tak skrze komunitní zkušenost. „Kasárenská realita učí některým etickým a duchovním principům, které odrážejí mnohé hodnoty, jichž je třeba se držet také v životě: dialog, poctivost, vyvážené vztahy a porozumění. Dostali jste možnost zakoušet chvíle radosti i nevyhnutelných těžkostí, typických pro život v kolektivu. Především však máte příležitost vytvářet zdravá přátelství, cvičit se v úctě k osobitostem a názorům druhých, rozpoznávat v druhém bratra i druha  a sdílet s ním kus cesty.“ Takto – poznamenal papež v závěru svojí promluvy ke Švýcarské gardě – budete moci ve společnosti zaujímat správná stanoviska a rozpoznávat v kulturních, náboženských a sociálních rozdílech obohacení a nikoli hrozbu, což je obzvláště důležité v dnešním světě, který jako nikdy dříve prožívá mohutný pohyb národů a jednotlivců hledajících bezpečnost a důstojný život.

Velikonoční promuva papeže Františka

Zmrtvýchvstalý Ježíš obrací naruby naše zklamání

Homilie papeže při Velikonoční vigilii, 20. dubna 2019 v bazilice sv. Petra

Česká sekce RV

1. Ženy přinášejí ke hrobu vonné masti, ale obávají se, že cesta bude marná, protože vchod do hrobu je zatarasen obrovským kamenem. Cesta těchto žen je i naší cestou; podobá se cestě spásy, kterou jsme procházeli dnes večer. Zdá se, že se o tento kámen všechno rozbije: krása stvoření o drama hříchu; vysvobození z otroctví o nevěrnost Smlouvě; přísliby proroků o tristní lhostejnost lidu. Stejně je tomu v dějinách církve a životních osudech každého z nás. Zdá se, že učiněné kroky nikdy nepovedou k cíli. Může se vtírat myšlenka, že frustrovaná naděje je temná zákonitost života.

Dnes však zjišťujeme, že naše cesta není marná a nerozbíjí se o náhrobní kámen. Ženami otřese a dějiny mění jediná věta: »Proč hledáte živého mezi mrtvými« (Lk 24,5); proč myslíte, že je vše zbytečné a nikdo nemůže vaše kameny odstranit? Proč podléháte rezignaci a nezdaru? Pascha je slavnost odvalení kamenů. Bůh odstraňuje ty nejtvrdší balvany, na které narážejí naděje a touhy, totiž smrt, hřích, strach a zesvětštění. Lidské dějiny nekončí na náhrobním kameni, protože dnes odkrývají »živý kámen« (srov. 1 Petr 2,4), zmrtvýchvstalého Ježíše. Na Něm se jako církev zakládáme, a třebaže se děsíme a jsme pokoušeni posuzovat všechno na základě svých neúspěchů, On přichází a všechno obnovuje, obrací naruby naše zklamání. Dnes večer je každý povolán objevit, že Živý je Ten, který odvaluje od srdce těžké balvany. Ptejme se především, co je tím mým kamenem, který je třeba odvalit? Jak se nazývá?

Naději často překáží kámen nedůvěry. Když získává prostor idea, že všechno jde špatně a to nejhorší nikdy nekončí, zdrceni se domníváme, že smrt je silnější než život, a stáváme se cyniky a posměváčky, nositeli zhoubné malomyslnosti. Kámen po kameni v sobě budujeme pomník nespokojenosti, hrob naděje. Stěžujeme si na život, který tak činíme závislým na stížnostech a duchovně nemocným. Vemlouvá se tak jakási záhrobní psychologie. Všechno vede tam a nemá naději dostat se odtamtud naživu. Proto ona kousavá otázka Paschy: Proč hledáte živého mezi mrtvými? Pán nepřebývá v rezignaci. Vstal z mrtvých, není tam; nehledej tam, kde Jej nikdy nenajdeš, není Bohem mrtvých, ale živých (srov. Mt 22,32). Nepohřbívej naději!

Druhým kamenem, který často zapečetí srdce, je hřích. Hřích svádí, slibuje snadné a hotové věci, blahobyt a úspěch, ale potom zanechává samotu a smrt. Hříchem je hledat život mezi mrtvými, smysl života v pomíjivostech. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Proč se nerozhodneš zanechat hříchu, který jako kámen u vchodu do srdce zamezuje vstupu božského světla? Proč dáváš přednost třpytu peněz, kariéry, pýchy a rozkoše před Ježíšem, pravým světlem (srov. Jan 1,9)? Proč neřekneš světským marnostem, že nežiješ pro ně, nýbrž kvůli Pánu života?

2. Vraťme se k ženám, které jdou k Ježíšovu hrobu. Před odvaleným kamenem užasnou, spatří anděly, zmocní se jich »bázeň« a »sklopí oči k zemi« (Lk 24,5). Neodvažují se pozvednout oči. Kolikrát se to stává také nám: raději zůstáváme zahnízděni ve svých omezeních, zalezlí ve svých obavách. Je to divné: proč tak jednáme? Nezřídka proto, že uzavřenost a smutek nám propůjčují hlavní roli; je snadnější zůstat o samotě v temných zákoutích srdce než otevřít se Pánu. A přece pouze On pozvedá. Jedná básnířka napsala: „Jak velcí jsme, to nikdy nevíme, dokud nejsme povoláni vstát“ (E. Dickinson, We never know how high we are). Pán nás volá, abychom se zvedli, vstali na Jeho Slovo, pohlédli vzhůru a uvěřili, že jsme stvořeni pro Nebe, nikoli pro zemi; pro výšiny života, nikoli pro nízkost smrti: Proč hledáte živého mezi mrtvými?

Bůh nás žádá, abychom viděli život jako On, který v každém z nás vždycky vidí nepotlačitelné jádro krásy. Ve hříchu spatřuje děti k pozvednutí; ve smrti bratry ke vzkříšení; ve zklamání srdce k utěšení. Nebojte se tedy: Pán má tento tvůj život rád do té míry, že jej celý prožil, aby zakusil úzkost, opuštěnost, smrt a peklo, vítězně z nich vyšel ven a řekl ti: „Nejsi sám, důvěřuj mi!“ Ježíš je specialista na obracení našich smrtí v život, našeho nářku v tanec (srov. Žl 30,12). S Ním můžeme také my konat Paschu, tedy přechod, a tak přejít od uzavřenosti ke společenství, od zklamání k útěše, od strachu k důvěře. Nezůstávejme ze strachu hledět k zemi, hleďme na zmrtvýchvstalého Ježíše. Jeho pohled nám vlévá naději, protože nám říká, že jsme vždycky milováni, a navzdory všemu, co můžeme ztropit, zůstává Jeho láska nezměněna. Ptejme se: kam se v životě dívám? Nazírám pohřební prostory nebo hledám Toho, který Žije?

3. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Ženy naslouchají pokynu andělů, kteří podotýkají: »Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji« (Lk 24,6). Ony ženy zapomněly na naději, protože si nepamatovaly Ježíšova slova, povolání, jehož se jim dostalo v Galileji. Nemají živou vzpomínku na Ježíše, dívají se na hrob. Víra potřebuje jít znovu do Galileje, oživit první lásku k Ježíši, své povolání, připomenout – ri-cordare – čili doslova vrátit se srdcem k Němu. Podstatné je vrátit se k živé lásce s Pánem, jinak bude víra muzeální a nikoli paschální. Ježíš však není postavou z minulosti, nýbrž je Živý dnes; nepoznává se v učebnicích dějepisu, potkává se v životě. Dnes si připomínáme, kdy nás Ježíš povolal, přemohl naše temnoty, odpor a hříchy a dotknul se našeho srdce svým Slovem.

Ženy vzpomínající na Ježíše se vracejí k hrobu. Pascha nás učí, že věřící se málo zdržuje na hřbitově, protože je povolán jít v ústrety Živému. Ptejme se: kam v životě jdeme? Nezřídka se řídíme pouze svými problémy, které nikdy nechybějí, a jdeme za Pánem jenom proto, aby nám pomohl. Potom jsou to tedy naše problémy, kterými se řídíme, a nikoli Ježíš. A to znamená, že stále hledáme Živého mezi mrtvými. Kolikrát jen se poté, co jsme potkali Pána, vracíme mezi mrtvé, kroužíme kolem sebe, jitříme žal, výčitky, rány a nespokojenost, aniž bychom dovolili Zmrtvýchvstalému, aby nás proměnil! Drazí bratři a sestry, dejme v životě centrální místo Živému. Prosme o milost nenechat se unášet proudem, mořským příbojem problémů, a rozbíjet se o kameny hříchu, o úskalí nedůvěry a strachu. Hledejme ve všem a především Jeho. S Ním budeme vzkříšeni.

Přeložil Milan Glaser

Citáty Děti Fara Fatima Kroniky Modlitby Novény Panna Maria Papež František Postní doba Růženec Svatí Uzdravení Vrcholtovice Znamení doby

Archivy