Autor: Jaroslav Karas

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí

Jdi na obsah Jdi na menu

Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí

Menu

Portrét

Jazyky

Poslední fotografie

Pozvána na smírnou modlitbu 15. 6. 2019

NKP

Toplist

Oblíbené odkazy

Vyhledávání

Archiv

Kalendář

<< červen / 2019 >>

Úvod » Historie

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl raně barokní pískovcový sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie (Immaculaty) na vrcholu a dalšími sochami na čtyřech soklech kolem sloupu.

Byl postaven v roce 1650, jeho sochařskou výzdobu vytvořil Jan Jiří Bendl. Byl stržen 3. listopadu 1918 rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svrženého habsburského režimu. Jeho pozůstatky jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Ihned po jeho stržení začaly snahy o obnovení této památky.

Sloup byl postaven jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu Prahy před Švédy na konci třicetileté války na podzim roku 1648. Základní kámen položili dne 26. dubna 1650 za účasti nejvyššího hofmistra českého království Bernarda z Martinic a zástupců pražské radnice. Sloup vysvětil kardinál Arnošt z Harrachu, 13. pražský arcibiskup a velmistr řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Stalo se tak dne 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV. Sochařskou výzdobu zhotovil Jan Jiří Bendl a jeho spolupracovníci. Jméno architekta se nedochovalo.

Sloup byl postaven na třech stupních se schodištěm, obíhajícím sloup ze všech stran. Na horním stupni bylo kamenné zábradlí s kuželkami, sloupky a madly. V takto ohraničeném centru stál mohutný kamenný podstavec a čtyři pilíře pro sousoší andělů. Sloup i s pozlacenou sochou Panny Marie byl vysoký 15,83 m. V poledne stín sloupu ukazoval tzv. pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času. V nárožích soklu stály figury andělů přemáhajících ďábly. Podstavec sloužil jako kaplička pro vzácný gotický deskový obraz Panny Marie Rynecké od neznámého malíře ze 14. století. Obraz byl nazýván druhým Paladiem země České. K tomuto obrazu se pražané modlili při obléhání Prahy. Ten byl původně majetkem rodiny Misseroni, zbývající se broušením drahých kamenů. Dionýs Miseroni byl v té době správcem hradních sbírek. Jeho rodina vlastnila nárožní dům čp. 20 na Staroměstském náměstí.

Vzorem pražského sloupu (stejně jako například vídeňského z roku 1648) byl mariánský sloup postavený roku 1638 v Mnichově kurfiřtem Maxmiliánem I. jako díkůvzdání za zachování města během švédské okupace za třicetileté války.

Stržení sloupu v roce 1918

Sloup stál na náměstí 268 let, z toho tři roky společně s pomníkem mistra Jana Husa z roku 1915. Po vzniku samostatného Československa dne 3. listopadu 1918 byl stržen davem Žižkováků, kteří ve sloupu spatřovali symbol svrženého habsburského režimu. Jako hlavní původce činu se uvádí pražský bohém Franta Sauer, který o události po promlčení činu také uveřejnil písemné svědectví.

Sauer stržení sloupu připravil a zaštiťoval se podporou vedení České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. V ranních hodinách 3. listopadu navštívil velitele hasičů socialisty Josefa Hodana, kterému vzkázal od bratra Václava Klofáče a bratra Karla Kramáře, že hasiči mají strhnout mariánský sloup. Téhož dne se na Bílé Hoře konal při příležitosti výročí bitvy na Bílé Hoře tábor lidu, který pořádali národní socialisté a sociální demokraté. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Franta Sauer omotal lanem sloup, a když se průvod přiblížil, sociální demokrat Josef Stivín, který stál v čele průvodu, začal křičet: „Jen ho sejmi.“ Někdy se objevující informace o tom, že smyčku kolem sloupu vázala Milada Horáková, ty se však nezakládají na pravdě. Kolem sloupu a Sauera se začali shromažďovat lidé a snažili se Sauerovi pomoct. V tom přišel dav tvořený převážně z Pražanů, který se pokusil svržení sloupu zabránit. Došlo k bitce mezi odpůrci a příznivci kácení. Přišli i příslušníci četnictva, těm se však už svržení zabránit nepodařilo. Poté, co sloup padl k zemi, se dav vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl sochy na něm stojící naházet do Vltavy. Tomuto však už zabránili vojáci. Den na to odsoudil tento vandalský čin Národní výbor československý, který vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků.

Vedení města Prahy začalo brzy uvažovat o navrácení sloupu. Krátce poté však měl do Prahy přijet prezident Masaryk a někteří zahraniční politici. Vedení města proto rozhodlo, že trosky sloupu a poničená a chybějcí dlažba bude doplněna a sloup se prozatím nevrátí. Prezident Masaryk se vyjádřil takto: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.

Odlomenou hlavu Panny Marie vzal neznámý účastník shromáždění a v 50. letech 20. století ji prodal ve Starožitnostech. Odtud ji vykoupilo Lapidárium Národního muzea. Tam je vystavena stejně jako torza čtyř sousoší archandělů s ďábly, korintská hlavice sloupu a část kuželkové balustrády. Obraz Panny Marie Rynecké je v depositáři chrámu Matky Boží před Týnem.

Iniciativy pro obnovení sloupu

První návrh na obnovu Mariánského sloupu byl zveřejněn v novinách „Čech“ již 14. listopadu 1918. JUDr. František Nosek, poslanec a prvorepublikový ministr vnitra navrhl zřídit Odbor pro rekonstrukci Mariánského sloupu při Lidové akademii Lidové strany. Odbor uspořádal velkou výstavu o Mariánském sloupu v roce 1925. Současně probíhala celonárodní sbírka na obnovu sloupu. Její výtěžek byl nakonec využit pro stavbu kostelů na okrajích Prahy, zejména nového kostela Panny Marie královny Míru v Praze-Lhotce. Důvodem byla blížíci se II. světová válka, která obnovu sloupu znemožnila. Další iniciativou, kterou ukončila válka, byla akce katolických studentů, sdružených v České lize akademické. Po válce inicioval obnovu Mariánského sloupu katolický Orel. Po roce 1948 byla i tato iniciativa zmařena nástupem komunistického režimu. Další návrhy na obnovu sloupu převzali naši exulanti, kteří odešli do zahraničí po únoru 1948. Na 1. exilovém sjezdu Lidové strany v německém Ludwigsburgu v roce 1949 přijali usnesení o obnově Mariánského sloupu a zhotovení sochy Panny Marie. V v roce 1955, nechali zhotovit od italského sochaře Alexandra Monteleoneho mramorovou sochu Panny Marie. Díky svému původu dostala označení socha Panny Marie z Exilu a od roku 1993 se nachází v zahradě Strahovského kláštera.

Repliku sloupu zhotovil na základě výběrového řízení, vypsaného Společností v roce 2008, sochař Petr Váňa z Karlíku u Prahy s pěti dalšími kameníky, resp. s nově založenou Mariánskou kamenickou hutí. Dřík byl vyroben z kusu pískovce pocházejícího z Indie, kámen pro patku sloupu věnovalo italské městečko Vitorchiano, blok pískovce na sochu daroval český podnikatel. Dokončený podstavec s kónickým sloupem už několik let stojí v zahradě kláštera sv. Karla Boromejského pod Petřínem, kopie sochy Panny Marie u bočního vchodu do Týnského chrámu, schody, dlažba a balustrády spodní část jsou na paletách v depozitáři v Jaroměři.

Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, jejímž současným předsedou je Václav Dajbych, usiluje o obnovení sloupu na původním místě. Velkou nadějí bylo obnovení sloupu do 3. listopadu 2018, kdy uplyne sto let od stržení originálu.

V říjnu 2015 proběhl archeologický průzkum, jehož sondy měly ověřit stav základových konstrukcí v místě sloupu. V červenci roku 2017 vydal stavební úřad Prahy rozhodnutí o umístění stavby obnoveného Mariánského sloupu. Úřad dospěl k závěru, že jde o osazení výtvarného díla na své původní místo, které nepotřebuje stavební povolení. „Záměr prakticky navrací na Staroměstské náměstí část kompozice tohoto prostoru, jejíž funkce a umístění byly ověřeny dlouhým obdobím její existence“ stojí v odůvodnění rozhodnutí. Dne 14. září 2017 po tříhodinové debatě za účasti občanů z obou názorových táborů Pražské zastupitelstvo projednávalo petice občanů pro a proti umístění sloupu – petici pro umístění sloupu podepsalo od roku 2012 zhruba 16 000 lidí; petici proti obnově sloupu založenou v červnu 2017 podepsalo zhruba 1084 lidí. Zastupitelstvo hlavního města Prahy odvolalo svůj souhlas s využitím pozemků na Staroměstském náměstí pro instalaci Mariánského sloupu. Usnesení zastupitelstva uložilo radě hlavního města Prahy učinit všechny právní kroky k rozvázání smluvních závazků týkajících se povolení stavby sloupu a dále k odnětí souhlasu Prahy s umístěním sloupu na náměstí do konce roku2017.

Náhledy fotografií ze složky Historické snímky a grafické listy

© 2019 eStránky.cz | Tvorba webových stránek

Ohlasy Svatá Hora 2019

Rozžehla Maria svíce v nás! V neděli 2. června jsme došli po 90 km na Svatou Horu. Putovali jsme naší krásnou vlastí s modlitbami, písněmi, přemýšleli jsme o svých radostech i strastech, nesli prosby nejen své, ale i našich farníků a prosby lidí, které jsme potkali, poslouchali jsme čtení o životě a práci kardinála Josefa Berana, který měl k naší farnosti blízký vztah. Prošlapávali jsme a snažili se promodlit staré cesty, které z našeho kraje vždycky k Panně Marii Svatohorské vedli… A ona nám na pouti pomáhala. Všechno dobře „klaplo“, všichni došli, nikomu se nic zlého nestalo. A tak jsme mohli oslavit konec pouti téměř celý den na Svaté Hoře s radostí a vděkem. Patronkou našich poutí na Svatou Horu se teď stala nově zhotovená soška svatohorské Panny Marie, její věrná kopie, která s námi šla a byla „doma“ nad Příbramí posvěcená. Manželé Klimešovi jí uložili do mladovožického kostela, kde bude dohlížet, aby tradice poutí žila dál a cestičky k ní i naše srdce zase nezarostly plevelem. Radostí naplněné putování jsme prožili také díky pomoci a modlitbám mnoha, mnoha lidí, kteří s námi nešli. Vaše nejrůznější pomoc nám usnadnila cestu, vaše myšlenky nás nadnášely. Děkujeme za vše! A jen okrajově: Z Mladé Vožice vyšlo s úmyslem dojít až na Svatou Horu 54 poutníků z mnoha míst republiky doprovázených ještě 15 – 20 místními i přespolními, kteří se různě připojovali a odpojovali. V Sedlci a Krásné Hoře se přidalo 10 dalších přihlášených poutníků. A tak nás v neděli dopoledne doputovalo 69 pěších. Svatá Hora přivítala u mariánského sloupu společně s dalšími 40 motorizovanými mladovožickými asi 110 poutníků. Věkové rozpětí kmenových poutníků bylo úžasných 77 let. A tak i díky nádherné vzájemné pomoci, stejnému cíli a odpovědnosti poutníků budeme na letošní pouť rádi vzpomínat.  Dá-li Pán, vypravíme se za rok znovu.A ještě jeden z mnoha ohlasů: „Dovolte mi, abych celému týmu vyslovil poděkování a velký obdiv za skvělou a zcela bezchybnou organizaci našeho putování na Svatou Horu. Byla to nádherná pouť, krásné společenství lidí, ochotných vždy jeden druhému vyjít vstříc a případně i pomoci. V tomto širokém spektru lidí, odlišných jak věkově, zájmově a hlavně výkonnostně, při tak velkém počtu poutníků je to vlastně malý zázrak. Vše bylo zcela přirozené a zážitkově intenzivní. Myslím si, že nejen já, ale i všichni poutníci, se kterými jsem měl možnost mluvit, načerpali mnoho energie, ze které budou moci dlouho čerpat. Velkým bonusem pro naše putování bylo i počasí. Ale věřím tomu, že i kdyby celé naše putování pršelo, tak jak byly náznaky v dlouhodobých předpovědí, bylo by naše putování drobet jiné, ale stejně skvělé, úžasné. Ještě jednou děkuji – mám zač! Přeji vám všem i ostatním poutníkům hodně radosti, spokojenosti a Božího požehnání. Pepík Maleček, Příbram“

 Obnovená tradice poutí na Svatou Horu V letošním roce se uskutečnila již 3. pěší pouť obnovené tradice putování z Mladé Vožice na Svatou Horu. Pouť zahrnovala tři kraje, odkud se historicky putovalo na Svatou Horu (Táborsko, Benešovsko a Příbramsko). Provázelo nás téma „Prohloubení víry a duchovního života v našem národě“. Na cestě nás doprovázel nejmladší „železný poutník“ zvon, který byl zhotoven ke cti kardinála Josefa Berana ve zvonařské dílně pana Michala Votruby v Myslkovicích u Soběslavi. Den před poutí dorazil do farnosti Mladá Vožice. Zvon je připomínkou významné osobnosti naší církve kardinála Josefa Berana. Tento muž vězněn nacistickým Německem prošel koncentračními tábory Terezín a Dachau. Po válce byl 16 let internován komunistickým režimem na různých místech Československa. V roce 1965 byl jmenován kardinálem a následně mu bylo dovoleno vycestovat do Říma bez možnosti návratu do vlasti, kterou nade vše miloval. V exilu navštěvoval České krajany v Evropě i USA, promlouval k Českému národu z radia Vatikán, zařídil koupi Českého domu Velehrad v Římě a řadu dalších věcí. Režim se bál převézt jeho tělo po smrti do ČR a proto papež Pavel VI. o pohřbení jeho ostatků v bazlilice sv. Petra ve Vatikánu. Naplnění závěti Kardinála Josefa Berana došlo až v loňském roce, kdy byly ostatky slavnostně převezeny a za účasti řady lidí z náboženského i kulturního světa pohřbeny v arcibiskupské hrobce v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Druhým symbolem pouti byla kopie sošky P. Marie Svatohorské, kterou nechali zhotovit poutníci u řezbáře Václava Křížka z Křepenic. Soška je skutečně mistrovským dílem umělce a je věrnou kopií Madony ze Svaté Hory.  Na naší pouti nás doprovázela dvě auta. Hasiči z Mladé Vožice nám ochotně převáželi věci na nocování (spacáky a karimatky). Poutníci šli tedy pouze s batůžky a osobními věcmi. Druhé auto převáželo technické věci a zajišťovalo případnou pomoc unaveným poutníkům. První den jsme putovali z Mladé Vožice do Sedlec-Prčice (30km). Procházeli jsme nádherně rozkvetlými loukami, obdivovali jsme výhledy České pahorkatiny z kopců, a lesy nám poskytovali příjemné ochlazení ve stínu. Druhý den ráno jsme pokračovali ze Sedlec-Prčice do Krásné Hory. Zde jsme měli opět připravené zázemí v místní ZŠ včetně večeře a snídaně. Další den jsme vstávali časně ráno někteří před pátou hodinou, aby stihli včas vystoupat na vrchol, kde se nachází poutní místo Maková hora. V kostele P. Marie se konala liturgie první soboty, do které jsme se ochotně s poutníky zapojili. Po skončení na nás čekal připravený oběd v „přírodě“ před kostelem a poslední část dne – cesta do Milína. Zde se nám dostalo milého přivítání. Po příchodu do ZŠ a krátkém odpočinku jsme směřovali do místního kina. Zde se uskutečnilo vystoupení dětí, mládeže i dospělých. Farnost Slivice-Milín připravila poutníkům milé kulturní osvěžení, které poutníky skutečně povzbudilo. O tom svědčí i potlesk na otevřené scéně a řada přídavků písní. Po skončení vystoupení jsme si s poutníky a místními farníky prohlédli krásně opravený kostel sv. Václava a vrátili jsme se do školy. Poutník Karel si připravil pro ostatní povídání o svém životě letce. Létal jako pilot ČSA do Kazachstánu a tak jsme zakončili krásný večer v zahradě Milínské školy. V neděli ráno jsme vycházeli s poutníky přesně v 6.00 hodin přes Slivici a Konětopy, kde jsme se krátce zastavili na Svatou Horu. Na poslední úsek pouti se přidalo ještě několik poutníků. Ten rychle utekl a rázem jsme stanuli v průvodu více než stovky poutníků před Mariánským sloupem na Svaté Hoře. Po uvítání místním duchovním P. Davidem Horáčkem následovala mše sv. Po jejím skončení a focení poutníků na svatohorských schodech následoval koncert skupiny Flying Parties na prostranství před bazilikou. Poutníci dali průchod radosti a zapojili se do hudby nejrůznějšími tanečními kreacemi. Po obědě jsme si vyslechli varhanní koncert v kostele a občerstvili se v nedaleké cukrárně.                   Závěr pouti byl ve znamení modlitby a loučení u Mariánského sloupu a odjezdu do Mladé Vožice. Na konec bych rád poděkoval za perfektní organizaci poutě řadě dobrovolníkům. Bez nich bychom nemohli tak velkou akci uskutečnit. Současně bych rád poděkoval farnostem Mladá Vožice, Městu Mladá Vožice za poskytnutí doprovodného auta, hasičům Města Mladá Vožice za převážení věcí poutníků na místa ubytování, farnostem Sedlec- Prčice za poskytnutí zázemí na faře, farnosti Slivice-Milín a Městu Milín za přijetí poutníků a spolupráci při organizaci poutě. O vydařené pouti svědčí skutečnost, že při loučení se někteří poutníci hlásili na příští rok. Uvidíme…Letošní poutě se zúčastnila necelá stovka pěších poutníků (někteří šli část cesty). Na Svatou Horu dorazil autobus z Mladé Vožice s dalšími třiceti autobusovými poutníky a další desítky lidí přicestovali auty   P.Jaroslav Karas

Citáty Děti Fara Fatima Kroniky Modlitby Novény Panna Maria Papež František Postní doba Růženec Svatí Uzdravení Vrcholtovice Znamení doby

Archivy