Papež na Světovém setkání mládeže v Panamě – 4. den
1. „Nejste budoucnost, jste přítomnost,“ – kázal papež na Světový den mládeže při mši, které se účastnilo 700 tisíc osob.
2. „Začínáme se rodit znovu, když nám Duch svatý dá oči, abychom viděli druhé,“ řekl papež při návštěvě charitního domu pro děti a mladistvé před polední modlitbou Anděl Páně.
3. „Postavme na první příčku službu, a vše ostatní nám bude přidáno,“ řekl papež na setkání s 15 tisíci dobrovolníků pořadatelské služby Světového dne mládeže.
Ad 1. Vyvrcholením papežovy návštěvy byla nedělní mše Světového dne mládeže na prostranství Metro Park, pojmenovaném po svatém Janu Pavlu II. V sobotu večer jí předcházela tradiční vigilie, ke které se vrátíme později. Dnešní dopolední liturgie se účastnilo 700 tisíc lidí, a kromě panamského prezidenta Varely, který doprovázel papeže na při všech veřejných vystoupeních, byli přítomni rovněž prezidenti Kostariky, Kolumbie, Guatemaly, Hondurasu, Salvadoru a Portugalska.
Papež František komentoval evangelium z dnešní třetí neděle v mezidobí, které podává, jak Ježíš v nazaretské synagoze nejprve předčítá a pak komentuje Písmo.
„Ježíš zjevuje teď Boha, který nám jde vstříc, povolává nás podílet se na Božím teď a »přinést chudým radostnou zvěst«, »vyhlásit zajatým propuštění a slepým navrácení zraku«, »propustit zdeptané na svobodu« a »vyhlásit milostivé léto Páně« (srov. Lk 4,18-19). Teď Boha se zpřítomňuje Ježíšem, stává se tváří, tělem, miluje milosrdenství, které neočekává ideální či dokonalé situace, aby se projevilo, ani nepřijímá omluvy za svoje uskutečnění. Ježíš je časem Boha, který každou situaci a každý prostor ospravedlňuje a činí příhodným. V Ježíši začíná a ožívá přislíbená budoucnost.“
Ne všichni nazaretští sousedé – pokračoval papež – byli připraveni uvěřit v někoho, koho znali, viděli vyrůstat a který je vybízel k uskutečnění tolik očekávaného přání. Dokonce »říkali: „Není to syn Josefův?“« (Lk 4,22).
„Totéž se může stát i nám. Ne vždycky věříme, že Bůh může být tak konkrétní a všední, tak blízký a skutečný, a tím méně, že se zpřítomňuje a jedná prostřednictvím nějakého známého člověka, kterým může být soused, přítel, příbuzný. Ne vždycky věříme, že nás Pán může vyzvat, abychom společně s Ním pracovali a špinili si ruce v Jeho království tak prostým, ale pronikavým způsobem. Stěží přijímáme:, že „boží láska se stává konkrétní a dá se téměř zakoušet v dějinách se všemi jejich tragickými a slavnými zvraty“ (Benedikt XVI., Generální audience, 28. září 2005).“
Nezřídka si počínáme jako tito nazaretští sousedé a preferujeme Boha na dálku: krásného, dobrého, velkodušného, leč vzdáleného, aby neobtěžoval; „domestikovaného“ Boha. Blízký a každodenní Bůh, přítel a bratr, nás totiž žádá, abychom se učili blízkosti, všednosti a především bratrství. Nechtěl se zjevit andělsky nebo okázale, ale chtěl nám ukázat bratrskou, přátelskou, konkrétní a familiérní tvář. Bůh je reálný, protože láska je reálná, Bůh je konkrétní, protože láska je konkrétní. A je to právě „konkrétnost lásky, jež zakládá jeden z podstatných elementů života křesťanů“ (Benedikt XVI., Generální audience, 1. březen 2006).“
Totéž se však může stát i mladým lidem – poznamenal dále papež – a to pokaždé když se domníváte, že vaše poslání, vaše povolání, dokonce i váš život je příslib, který platí jen pro budoucnost a nemá co do činění s vaší přítomností. Jako by mládí bylo jenom synonymem „čekárny“, kde se čeká, až se přijde na řadu. A „mezitím“ pro vás vymýšlíme nebo si sami vymýšlíte nějakou budoucnost v hygienickém balení a bez konsekvencí, dobře stavěnou, zaručenou a zcela zajištěnou.
„Jenže víte co? Mnohým mladým se to zamlouvá. Prosím vás, pomozme jim, aby se jim to nezamlouvalo a raději žili Boží teď.“
„Vy, drazí mladí, nejste budoucnost – všem se líbí říkat, že jste budoucností – vy však jste přítomnost; nejste budoucnost Boha, jste Boží teď. [potlesk mladých] On vás svolává a volá ve vašich komunitách a obcích, abyste šli a vyhledali prarodiče, dospělé, postavili se na nohy, chopili se společně s nimi slova a uskutečňovali přání, které měl Pán ve vztahu k vám.
Ne zítra, nýbrž teď, protože tam, kde je váš poklad, bude i vaše srdce (srov. Mt 6,); to, co roznítí vaši lásku, uchvátí nejen vaši představivost, ale zapojí všechno. Bude tím, co vám umožní ráno vstát a pobídne ve chvílích únavy, zlomí vám srdce a naplní vás úžasem, radostí a vděčností. Vnímejte, že máte poslání, a zamilujte si je; na tom všechno závisí (srov. Pedro Arrupe SI, Nada es más práctico). Můžeme mít všechno, ale chybí-li nadchnutí lásky, chybí všechno. Dovolme Pánu, aby nám umožnil se zamilovat!“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE
Na konci bohoslužby oznámil prefekt Úřadu pro laik, kardinál Farell, že příštím dějištěm Světového dne mládeže bude opět Evropský kontinent, tentokrát – a vůbec poprvé v dějinách SDM – Lisabon v roce 2022.
Ad 2. Hned po bohoslužbě se Svatý otec vydal do nedalekého charitního domu La Casa Hogar del Buen Samaritano. Je útočištěm pro sirotky a opuštěné děti, nakažené od narození virem HIV. Podle Panamské Charity každoročně přibývá 7 tisíc lidí s nálezem tohoto onemocnění, a každý rok přibližně 70 tisíc žen, nakažených tímto virem, přivede na svět dítě. V Charitním centru se papež setkal se šedesáti dětmi a mladistvými ze zmíněného domu a dalších tří podobných. Setkání bylo naplánované na poledne, a papež zde pronesl promluvu před mariánskou modlitbou Anděl Páně, kde mimo jiné řekl:
„Být tady znamená dotknout se tiché a mateřské tváře církve, která je s to prorokovat a vytvářet domov, vytvářet společenství. Tato tvář církve se normálně nevidí a zůstává bez povšimnutí. Představuje však znamení konkrétního Božího milosrdenství a laskavosti, živé znamení dobré zprávy vzkříšení, jež působí v našem životě dnes.
Vytvářet „domov“ znamená vytvářet rodinu; znamená to učit se cítit vzájemnou jednotu přesahující utilitaristické či funkční svazky a vnímat život trochu lidštěji. Vytvářet domov znamená dovolit, aby se proroctví ztělesnilo a učinilo náš čas a naše dny méně nehostinné, méně lhostejné a méně anonymní. Znamená to vytvářet svazky prostými všedními gesty, jež mohou prokazovat všichni. Domov, jak všichni dobře víme, potřebuje spolupráci všech. Nikdo nemůže být lhostejný nebo cizí, protože každý představuje kámen nezbytný k jeho stavbě. To znamená prosit Pána, aby nám dal milost naučit se mít trpělivost, odpouštět si a denně se učit začínat znovu. A kolikrát odpustit a začínat znovu? Sedmdesát sedmkrát, kolikrát je třeba. Vytváření pevných vztahů si žádá důvěru, která se živí každý den trpělivostí a promíjením.
Takto se uskutečňuje zázrak prožitku, že je možné se znovu narodit. Tady se všichni rodíme znovu, protože cítíme účinnost Božího pohlazení, které nám umožňuje přát si lidštější a tedy božštější svět.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY před ANGELUS je ZDE
Ad. 3. Poslední bod programu papežské návštěvy v Panamě připadl v neděli na noční hodiny našeho času. Petrův nástupce se na městském fotbalovém stadionu setkal s patnácti tisíci dobrovolníků, kteří se podíleli na zdárném průběhu setkání.
„Jsou to křesťané, muslimové, buddhisté, židé i mladí lidé, kteří nemají víru, ale dostatek lidské velkorysosti“, vysvětlil papeži hlavní koordinátor Světových dní mládeže, Rómulo Aguilar. S osobním svědectvím pak vystoupila trojice dobrovolníků – polský dobrovolnický veterán Světových dní mládeže, místní dobrovolnice, která si při brigádách vydělala na cestu na krakovské Světové dni mládeže, ale pak jí v účasti zabránilo úmrtí prarodičů, protože našetřené peníze rodina použila na pohřební výdaje, a konečně dobrovolnice z hostitelského města příštího mezinárodního festivalu mládeže, portugalského Lisabonu.
„Bylo pro mne velmi důležité vyslechnout vás a uvědomit si, jaké společenství se vytváří, pokud se s jinými lidmi spojíme ve službě. Zakoušíme, jak víra nabývá zcela novou příchuť a sílu, je živější, dynamičtější a reálnější. Vnímáme jiný druh radosti, který jsem zde zaznamenal. Radost z toho, že jsme měli příležitost pracovat bok po boku s druhými, na uskutečňování společného přání. Vím, že jste toto všechno zažili.“
Reagoval papež František a upozornil mladé lidi, že k jakékoli angažovanosti se pojí nejrůznější nesnáze, oběti i lidská slabost. To však člověka nesmí ochromit a zbavit odvahy k další cestě:
„Nedopusťte, aby vás omezení, slabosti, ba ani hříchy zbrzdily a zabránily vám v prožívání vašeho poslání, protože Bůh nás zve, abychom dělali, co můžeme, a prosili za to, co nemůžeme, za vědomí, že jeho láska se nás ujímá a postupně nás proměňuje. Nelekejte se, když se setkáte se svou slabostí, nelekejte se ani svých hříchů – musíte povstat a pokračovat. Nezůstávejte na zemi, neuzavírejte se, nezastavujte se, ale běžte dál, poněvadž Bůh umí všechno odpustit. Učme se od mnoha lidí, kteří na první příčku postavili službu a poslání, a vše ostatní nám bude přidáno.“
Římský biskup dobrovolníkům poděkoval nejenom za úsilí věnované velkým projektům, nýbrž také za lásku k detailu a drobné službě. Vyzdvihl důležitost modlitby, která každému společnému dílu propůjčuje životnost, hloubku a význam. Modlitbou totiž vtahujeme do hry Boha, který pak jedná, zápasí a vítězí. Vynaložili jste čas a energii na organizaci tohoto setkání, ačkoli jste se mohli věnovat něčemu jinému, obrátil se František k dobrovolníkům. Díky vašemu úsilí tak nastal zázrak „rozmnožení naděje“.
„A naději potřebujeme znásobit, a proto vám za všechno děkuji! Opětovně jste dokázali, že se člověk může zříci vlastních zájmů ve prospěch druhých lidí. Když jsem poslouchal svědectví dívky, která kvůli smrti prarodičů neodjela do Polska, bylo mi do pláče. Vzdala se svých zájmů, aby ctila své kořeny, a to z ní činí dospělou a odvážnou ženu. Pán, aniž by to očekávala anebo na to pomyslela, pro ni připravil dar – příští Světové dny mládeže se konaly v její vlasti. Pánu se líbí takto žertovat a reagovat na velkorysost ještě velkoryseji. Dejte a On vám dá mnohem víc. Takový už je Pán – co s tím naděláme? Tak si to přeje…“
Poté, co jsme zakusili živou, reálnou víru a sílu modlitby, nastal čas vyslání, svědectví a předávání toho, co jsme viděli a slyšeli, připomenul Svatý otec v závěru a vybídl mladé lidi, aby tropili konstruktivní a láskyplný hluk. Jako ona starší paní, kterou potkal ihned po příjezdu do Panamy:
„Stála poblíž zátarasů, kudy jsem projížděl autem, a držela nápis: Také my, starci, umíme hlučet, ale moudře. Společně s prarodiči tedy tropte pozitivní hluk, nemějte strach, ať je vás slyšet!“
Loučil se papež s dobrovolníky Světových dnů mládeže na místním fotbalovém stadionu, odkud se odebral k návratu do Říma.