Synoda o církvi

 

 

 

Základní otázka synody a společné rozlišování                                      bip.cz/synoda

Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“:

• Jak toto „společné putování“ prožíváme v naší diecézi /farnosti /společenství?
• K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto společném putování nadále rostli?

Duchovní konverzace a rozlišování:

1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce naslouchání s druhými.
2. Naslouchejte druhým a jejich zkušenostem: Mluvte ve skupině, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a hledejte v tom hlubší souvislosti.
3. Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede a co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.

Pro moderátory:

1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými:

• Jaké zkušenosti v naší diecézi /farnosti /společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedené základní otázky či jednoho z rozšiřujících témat?
• Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášejí pokoj, kreativitu a naději?
• Které jsou naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?

2. Hlouběji naslouchejte druhým a jejich zkušenostem:

• Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
• Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
• S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
• Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
• K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede? 

3. Ptejte se po další společné cestě:

• Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha? O co nás Duch žádá?
• Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno?
• Co naopak musí projít nějakou změnou?
• Které kroky mají být učiněny?
• Na čem se ve skupině shodneme?
• Jaká témata zůstávají rozdělující?
• Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
• Jaké cesty se ve světle toho všeho nově otevírají pro naší diecézi / farnost / společenství?

1. odstín synodality: Společníci cesty

V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě.

• Kdo jsou v naší farnosti ti, kteří „putují společně“?
• Kdo jsou ti, u kterých se zdá, že zůstávají více stranou?
• Když říkáme „naše farnost“, kdo do ní patří? A kdo už ne?
• Kdo se zdají být či jsou „vzdáleni“, „zraněni“, „neslyšeni“?
• Kdo od nás chce, abychom putovali společně? Kdo nám v tom fandí?
• Kdo putují po stejné cestě, a to i za hranicemi naší farnosti či církve?
• Kteří lidé či které skupiny jsou u nás opomíjeny, ať už úmyslně, či prakticky?
• Jak jsme voláni k tomu, abychom se ve větší míře stávali společníky na cestě?

2. odstín synodality: Naslouchat

Naslouchání – otevřená mysl, otevřené srdce, bez předsudků

• Co usnadňuje nebo zatěžuje naše naslouchání jeden druhému?
• Jak nasloucháme těm, kteří jsou tišší, pomalejší, méně vyřeční?
• Jak je u nás nasloucháno prostým věřícím, mladým, dětem?
• Jak je omezena naše schopnost naslouchat, zvláště těm, kteří mají odlišný názor?
• Jaký prostor se u nás poskytuje hlasu menšin (např. vietnamské či romské komunitě)?
• Jak nasloucháme těm, kteří zakoušejí chudobu, odsunutí na okraj, sociální vyloučení?
• Jak nasloucháme společenskému a kulturnímu prostředí, ve kterých žijeme?
• Dokážeme popsat předsudky a stereotypy, které nám brání v naslouchání?

3. odstín synodality: Ujmout se slova

Mluvit odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou

• Jak v naší farnosti či našem společenství uplatňujeme svobodnou a upřímnou komunikaci bez taktizování a snahy zalíbit se?
• Jak komunikujeme se širší společnosti, do které patříme?
• Co nás uschopňuje a co nám brání, abychom v naší farnosti / společenství, případně i v širší společnosti, mluvili odvážně, otevřeně a zodpovědně?
• Kdy a jak dokážeme či nedokážeme říci to, co je pro nás důležité?
• Jak u nás funguje vztah s místními médii, úřady, neziskovkami apod.?
• Kdo mluví jménem naší farnosti / našeho společenství a jak jsou tyto osoby vybírány?

4. odstín synodality: Slavit společně

„Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie

• Jak inspirující a určující pro náš společný život a naše poslání je v naší farnosti / našem společenství modlitba a liturgické slavení?
• Jak modlitba a liturgické slavení inspirují a ovlivňují naše nejdůležitější rozhodnutí?
• Jak napomáháme k tomu, aby se všichni věřící účastnili liturgie tak, aby mohla být prožívána jako společné a proměňující slavení jednoho těla Kristova?
• Jaký prostor je u nás ve farnosti dán věřícím pro zapojení se do trvalých či dočasných služeb lektora (lektorky), akolyty (akolytky) či dalších liturgických služeb?

5. odstín synodality: Sdílet odpovědnost

Za misijní poslání církve mají spoluodpovědnost všichni její členové

• Jakými konkrétními způsoby se u nás ve farnosti věřící podílejí na poslání církve / farnosti a co jim v tom případně brání?
• Jak máme zformulováno poslání farnosti a jak formulace vznikla?
• Jak naše farnost / společenství podporuje své členy, kteří různým způsobem slouží v širší společnosti (sociální a politická angažovanost, vědecký výzkum, vzdělávání, sociální spravedlnost, ochrana lidských práv, péče o společný domov a životní prostředí atd.)?
• Jak v naší farnosti probíhá rozlišování a rozhodování o tom, co kdo ve farnosti dělá?
• Jakým způsobem v naší farnosti vzniká pastorační rada, jak se jí daří „zrcadlit“ složení celé farnosti a jakými způsoby komunikuje s celou farností?

6. odstín synodality: Vést dialog

Dialog chce vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje porozumění

• Kde a jak je v naší farnosti prostor pro hlubší osobní tvůrčí dialog?
• Kde se v naší farnosti scházejí k dialogu lidé různého zaměření?
• Jak probíhá komunikace a spolupráce mezi různými skupinami uvnitř naší farnosti, případně mezi sousedními farnostmi, spiritualitami a hnutími?
• Jak přistupujeme k rozdílným představám, konfliktům a potížím v komunikaci?
• Jak u nás probíhá dialog a spolupráce s příslušníky jiných církví, náboženství, s těmi, kteří nemají k náboženství žádný vztah?
• Jak a kde ve farnosti rozvíjíme dialog s různými oblastmi kultury, školství, politiky, ekonomiky, neziskového sektoru, péče o životní prostředí, občanské společnosti apod.?

7. 7. odstín synodality: Ekumenismus cesty

Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má na synodální cestě zvláštní místo

• Jaké vztahy má naše farnost / společenství s příslušníky jiných křesťanských církví, společenství, tradic a denominací?
• Jakých oblastí se tyto vztahy týkají a jak se rozvíjejí?
• Co především leží na srdci těmto našim bratřím a sestrám, se kterými se potkáváme?
• Co nás s těmito bratřími a sestrami především spojuje a jak „putujeme společně“?
• Jaké plody nám, jim či společnosti přineslo to, že s nimi „putujeme společně“?
• Jaké při tomto „společném putování“ s příslušníky jiných církví existují potíže?
• Jaký další krok můžeme učinit, aby toto „společné putování“ neslo své ovoce?

8. odstín synodality: Autorita a spoluúčast

V synodální církvi je uplatňována spoluúčast a spoluzodpovědnost

• Jak naše farnost stanovuje cíle, o které je třeba usilovat, způsoby, jak jich dosáhnout, a kroky, které je třeba učinit?
• Jak se v naší farnosti / společenství vykonává autorita či vedení?
• Jak jsou u nás do praxe uváděny týmová práce a spoluodpovědnost?
• Jak a kdo provádí vyhodnocování naplňování našeho poslání a spolupráce na něm?
• Jakou podporu mají farní spolupracovníci a jak je rozvíjena jejich spoluodpovědnost?
• Jak fungují synodální orgány (pastorační a ekonomická rada) na úrovni naší farnosti?
• Jaké ovoce nese pro farnost služba pastorační a ekonomické rady farnosti?
• Jak můžeme podpořit rozvoj spoluúčasti věřících a synodální styl vedení farnosti?

9. odstín synodality: Společně rozlišovat

V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství

• Jaké metody a procesy v naší farnosti / společenství aplikujeme, když společně rozlišujeme a činíme rozhodnutí?
• Jak lze tyto metody, postupy a procesy zlepšit či prohloubit?
• Jak v hierarchické struktuře podněcujeme zapojení všech do procesu rozhodování?
• Pomáhají nám naše postupy při rozhodování k naslouchání celému Božímu lidu?
• Jak praktikujeme vztah mezi procesem tvorby rozhodnutí a přijetím rozhodnutí?
• Jaké nástroje transparentnosti a vykazatelnosti používáme při pastorační spolupráci?
• Jak můžeme růst ve společném duchovním rozlišování a z něj plynoucím rozhodování?

10. odstín synodality: Synodální formace

Synodalita zahrnuje otevřenost a ochotu vůči změně, formaci ke spolupráci a trvalé vzdělávání se v tomto stylu života

• Jak jsou u nás lidé vzděláváni, aby byli schopni „putovat společně“?
• Jak si můžeme vzájemně pomoci umět naslouchat, mít spoluúčast na poslání církve, angažovat se v dialogu a rozvíjet synodální styl života a služby?
• Jaká formace je u nás ve farnosti či v diecézi nabízena k posílení schopnosti společně rozlišovat a vykonávat autoritu a vedení synodálním způsobem?
• Jaké nástroje nám pomáhají vnímat dynamiku kultury, které jsme součástí, a jejího vlivu na náš styl života a služby v církvi obecně a v naší farnosti zvlášť?
• Jaké další kroky můžeme coby farnost či diecéze udělat k posílení formace k synodalitě?

Základní otázka synody a společné rozlišování                bip.cz/synoda

Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“:

• Jak toto „společné putování“ prožíváme v naší diecézi /farnosti /společenství?
• K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto společném putování nadále rostli?

Duchovní konverzace a rozlišování:

1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce naslouchání s druhými.
2. Naslouchejte druhým a jejich zkušenostem: Mluvte ve skupině, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a hledejte v tom hlubší souvislosti.
3. Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede a co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.

Pro moderátory:

1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými:

• Jaké zkušenosti v naší diecézi /farnosti /společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedené základní otázky či jednoho z rozšiřujících témat?
• Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášejí pokoj, kreativitu a naději?
• Které jsou naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?

2. Hlouběji naslouchejte druhým a jejich zkušenostem:

• Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
• Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
• S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
• Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
• K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede? 

3. Ptejte se po další společné cestě:

• Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha? O co nás Duch žádá?
• Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno?
• Co naopak musí projít nějakou změnou?
• Které kroky mají být učiněny?
• Na čem se ve skupině shodneme?
• Jaká témata zůstávají rozdělující?
• Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
• Jaké cesty se ve světle toho všeho nově otevírají pro naší diecézi / farnost / společenství?

1. odstín synodality: Společníci cesty

V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě.

• Kdo jsou v naší farnosti ti, kteří „putují společně“?
• Kdo jsou ti, u kterých se zdá, že zůstávají více stranou?
• Když říkáme „naše farnost“, kdo do ní patří? A kdo už ne?
• Kdo se zdají být či jsou „vzdáleni“, „zraněni“, „neslyšeni“?
• Kdo od nás chce, abychom putovali společně? Kdo nám v tom fandí?
• Kdo putují po stejné cestě, a to i za hranicemi naší farnosti či církve?
• Kteří lidé či které skupiny jsou u nás opomíjeny, ať už úmyslně, či prakticky?
• Jak jsme voláni k tomu, abychom se ve větší míře stávali společníky na cestě?

2. odstín synodality: Naslouchat

Naslouchání – otevřená mysl, otevřené srdce, bez předsudků

• Co usnadňuje nebo zatěžuje naše naslouchání jeden druhému?
• Jak nasloucháme těm, kteří jsou tišší, pomalejší, méně vyřeční?
• Jak je u nás nasloucháno prostým věřícím, mladým, dětem?
• Jak je omezena naše schopnost naslouchat, zvláště těm, kteří mají odlišný názor?
• Jaký prostor se u nás poskytuje hlasu menšin (např. vietnamské či romské komunitě)?
• Jak nasloucháme těm, kteří zakoušejí chudobu, odsunutí na okraj, sociální vyloučení?
• Jak nasloucháme společenskému a kulturnímu prostředí, ve kterých žijeme?
• Dokážeme popsat předsudky a stereotypy, které nám brání v naslouchání?

3. odstín synodality: Ujmout se slova

Mluvit odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou

• Jak v naší farnosti či našem společenství uplatňujeme svobodnou a upřímnou komunikaci bez taktizování a snahy zalíbit se?
• Jak komunikujeme se širší společnosti, do které patříme?
• Co nás uschopňuje a co nám brání, abychom v naší farnosti / společenství, případně i v širší společnosti, mluvili odvážně, otevřeně a zodpovědně?
• Kdy a jak dokážeme či nedokážeme říci to, co je pro nás důležité?
• Jak u nás funguje vztah s místními médii, úřady, neziskovkami apod.?
• Kdo mluví jménem naší farnosti / našeho společenství a jak jsou tyto osoby vybírány?

 

4. odstín synodality: Slavit společně

„Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie

• Jak inspirující a určující pro náš společný život a naše poslání je v naší farnosti / našem společenství modlitba a liturgické slavení?
• Jak modlitba a liturgické slavení inspirují a ovlivňují naše nejdůležitější rozhodnutí?
• Jak napomáháme k tomu, aby se všichni věřící účastnili liturgie tak, aby mohla být prožívána jako společné a proměňující slavení jednoho těla Kristova?
• Jaký prostor je u nás ve farnosti dán věřícím pro zapojení se do trvalých či dočasných služeb lektora (lektorky), akolyty (akolytky) či dalších liturgických služeb?

5. odstín synodality: Sdílet odpovědnost

Za misijní poslání církve mají spoluodpovědnost všichni její členové

• Jakými konkrétními způsoby se u nás ve farnosti věřící podílejí na poslání církve / farnosti a co jim v tom případně brání?
• Jak máme zformulováno poslání farnosti a jak formulace vznikla?
• Jak naše farnost / společenství podporuje své členy, kteří různým způsobem slouží v širší společnosti (sociální a politická angažovanost, vědecký výzkum, vzdělávání, sociální spravedlnost, ochrana lidských práv, péče o společný domov a životní prostředí atd.)?
• Jak v naší farnosti probíhá rozlišování a rozhodování o tom, co kdo ve farnosti dělá?
• Jakým způsobem v naší farnosti vzniká pastorační rada, jak se jí daří „zrcadlit“ složení celé farnosti a jakými způsoby komunikuje s celou farností?

6. odstín synodality: Vést dialog

Dialog chce vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje porozumění

• Kde a jak je v naší farnosti prostor pro hlubší osobní tvůrčí dialog?
• Kde se v naší farnosti scházejí k dialogu lidé různého zaměření?
• Jak probíhá komunikace a spolupráce mezi různými skupinami uvnitř naší farnosti, případně mezi sousedními farnostmi, spiritualitami a hnutími?
• Jak přistupujeme k rozdílným představám, konfliktům a potížím v komunikaci?
• Jak u nás probíhá dialog a spolupráce s příslušníky jiných církví, náboženství, s těmi, kteří nemají k náboženství žádný vztah?
• Jak a kde ve farnosti rozvíjíme dialog s různými oblastmi kultury, školství, politiky, ekonomiky, neziskového sektoru, péče o životní prostředí, občanské společnosti apod.?

7. 7. odstín synodality: Ekumenismus cesty

Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má na synodální cestě zvláštní místo

• Jaké vztahy má naše farnost / společenství s příslušníky jiných křesťanských církví, společenství, tradic a denominací?
• Jakých oblastí se tyto vztahy týkají a jak se rozvíjejí?
• Co především leží na srdci těmto našim bratřím a sestrám, se kterými se potkáváme?
• Co nás s těmito bratřími a sestrami především spojuje a jak „putujeme společně“?
• Jaké plody nám, jim či společnosti přineslo to, že s nimi „putujeme společně“?
• Jaké při tomto „společném putování“ s příslušníky jiných církví existují potíže?
• Jaký další krok můžeme učinit, aby toto „společné putování“ neslo své ovoce?

8. odstín synodality: Autorita a spoluúčast

V synodální církvi je uplatňována spoluúčast a spoluzodpovědnost

• Jak naše farnost stanovuje cíle, o které je třeba usilovat, způsoby, jak jich dosáhnout, a kroky, které je třeba učinit?
• Jak se v naší farnosti / společenství vykonává autorita či vedení?
• Jak jsou u nás do praxe uváděny týmová práce a spoluodpovědnost?
• Jak a kdo provádí vyhodnocování naplňování našeho poslání a spolupráce na něm?
• Jakou podporu mají farní spolupracovníci a jak je rozvíjena jejich spoluodpovědnost?
• Jak fungují synodální orgány (pastorační a ekonomická rada) na úrovni naší farnosti?
• Jaké ovoce nese pro farnost služba pastorační a ekonomické rady farnosti?
• Jak můžeme podpořit rozvoj spoluúčasti věřících a synodální styl vedení farnosti?

9. odstín synodality: Společně rozlišovat

V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství

• Jaké metody a procesy v naší farnosti / společenství aplikujeme, když společně rozlišujeme a činíme rozhodnutí?
• Jak lze tyto metody, postupy a procesy zlepšit či prohloubit?
• Jak v hierarchické struktuře podněcujeme zapojení všech do procesu rozhodování?
• Pomáhají nám naše postupy při rozhodování k naslouchání celému Božímu lidu?
• Jak praktikujeme vztah mezi procesem tvorby rozhodnutí a přijetím rozhodnutí?
• Jaké nástroje transparentnosti a vykazatelnosti používáme při pastorační spolupráci?
• Jak můžeme růst ve společném duchovním rozlišování a z něj plynoucím rozhodování?

10. odstín synodality: Synodální formace

Synodalita zahrnuje otevřenost a ochotu vůči změně, formaci ke spolupráci a trvalé vzdělávání se v tomto stylu života

• Jak jsou u nás lidé vzděláváni, aby byli schopni „putovat společně“?
• Jak si můžeme vzájemně pomoci umět naslouchat, mít spoluúčast na poslání církve, angažovat se v dialogu a rozvíjet synodální styl života a služby?
• Jaká formace je u nás ve farnosti či v diecézi nabízena k posílení schopnosti společně rozlišovat a vykonávat autoritu a vedení synodálním způsobem?
• Jaké nástroje nám pomáhají vnímat dynamiku kultury, které jsme součástí, a jejího vlivu na náš styl života a služby v církvi obecně a v naší farnosti zvlášť?
• Jaké další kroky můžeme coby farnost či diecéze udělat k posílení formace k synodalitě?

Hlavní otázky pro synodální konzultační setkání (6.)
Tato synoda předkládá následující základní otázku: Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“. Jak se toto „společné putování“ aktuálně realizuje ve vaší místní církvi? K jakým krokům nás vybízí Duch Svatý, aby toto společně putování bylo intenzivnější? (Přípravný dokument, 26) Při hledání odpovědi na tuto základní otázku jsou nám nabídnuta následující konkrétnější témata k uvažování, sdílení a rozlišování v pracovních skupinách:
1. NA SPOLEČNÉ CESTĚ
V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě. Kdo jsou v naší místní církvi ti, kteří „jdou společně“? Kdo jsou ti, u kterých se zdá, že zůstávají více stranou? Jakým způsobem jsme voláni k tomu, abychom se ve větší míře stávali společníky na cestě? Jaké skupiny nebo jednotlivci jsou zanecháni
na okraji?
2. NASLOUCHAT
Naslouchání je první krok, ale vyžaduje otevřenou mysl a otevřené srdce, bez předsudků. Jak k nám Bůh promlouvá hlasy, které často ignorujeme? Jak se naslouchá laikům, zvláště ženám a mladým lidem? Co usnadňuje nebo ztěžuje naše naslouchání? Jak dobře nasloucháme těm, kdo žijí na okraji společnosti? Jak je začleněno to, co říkají zasvěcené osoby? Co představuje určitá omezení v naší schopnosti naslouchat, zvláště těm, kteří mají názor odlišný od našeho? Jaký prostor se poskytuje hlasu menšin, zvláště hlasu osob, které zakoušejí chudobu, odsunutí na okraj společnosti nebo sociální vyloučení?
3. UJMOUT SE SLOVA
Všichni jsou vybízeni, aby mluvili odvážně a otevřeně, tedy svobodně, pravdivě a s láskou. Co nás uschopňuje a co nám brání, abychom v naší místní církvi a ve společnosti mluvili odvážně, otevřeně a odpovědně? Kdy a jak dokážeme říci to, co je pro nás důležité? Jak funguje vztah s místními médii (nejen katolickými)? Kdo mluví jménem křesťanského společenství a jak jsou tyto osoby vybírány?
4. SLAVIT
„Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie. Jak inspirativní a určující pro náš společný život a naše poslání je v našem společenství modlitba a liturgické slavení? Jak ovlivňují naše nejdůležitější rozhodnutí? Jak napomáháme tomu, aby se všichni věřící aktivně účastnili liturgie? Jaký prostor je dán možnosti zapojit se do služby lektora a akolyty?
5. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA MISIJNÍ POSLÁNÍ
Synodalita slouží misijnímu poslání církve; všichni členové jsou voláni k tomu, aby se na něm podíleli.
 Protože jsme všichni učedníky – misionáři, jak je každá pokřtěná osoba volána k tomu, aby se podílela na misijním poslání církve? Co brání pokřtěným, aby byli aktivními misionáři? Jaké misijní oblasti zanedbáváme? Jak společenství podporuje své členy, kteří různým způsobem slouží společnosti (sociální a politická angažovanost, vědecký výzkum, vzdělávání, podpora sociální spravedlnosti, ochrana lidských práv, péče o životní prostředí atd.)? Jak církev pomáhá těmto svým členům, aby svou službu pro společnost vykonávali misionářským způsobem? Jak se určuje, které misijní záležitosti budou vybrány jako ty, jimž je třeba se věnovat, a kdo toto určuje?
6. VÉST DIALOG V CÍRKVI A VE SPOLEČNOSTI
Dialog si žádá vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje také vzájemné porozumění. Do jaké míry se v našem společenství scházejí k dialogu lidé odlišných národností? Kde se v rámci naší místní církve odehrává dialog a jakým způsobem? Jak podněcujeme spolupráci se sousedními diecézemi, náboženskými společenstvími v dané oblasti, s laickými sdruženími a hnutími atd.? Jak se přistupuje k rozdílným představám nebo ke konfliktům a potížím? Jakým zvláštním záležitostem v církvi a společnosti potřebujeme věnovat větší pozornost? Jakou zkušenost ohledně dialogu a spolupráce máme s příslušníky jiných náboženství a s těmi, kteří nemají k náboženství žádný vztah? Jak vede církev dialog s jinými oblastmi společnosti a jak se od nich učí: oblast politiky, ekonomiky, kultury, občanská společnost a lidé žijící v chudobě?
7. S JINÝMI KŘESŤANSKÝMI DENOMINACEMI
Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má na synodální cestě zvláštní místo. Jaké vztahy má naše církevní společenství s členy jiných křesťanských tradicí a denominací? Co nás spojuje a jak putujeme společně? Jaké plody jsme získali tím, že putujeme společně? Jaké existují potíže? Jaký další krok kupředu můžeme učinit ohledně společného putování?
8. AUTORITA A SPOLUÚČAST
Synodální církev je církví, na jejímž životě mají všichni účast a všichni nesou odpovědnost. Jak naše církevní společenství stanovuje cíle, o které je třeba usilovat, způsoby, jak jich dosáhnout, a kroky, které je třeba učinit? Jak se v rámci naší místní církve vykonává autorita nebo vedení? Jak jsou do praxe uváděny týmová práce a spoluodpovědnost? Jak a kdo provádí vyhodnocování? Jaké podpory se dostává službám svěřovaným laikům a jak je podněcována odpovědnost laiků? Je naše zkušenost se synodalitou na místní úrovni plodná? Jak fungují synodální orgány na úrovni místní církve (pastorační rady ve farnostech a diecézích, kněžská rada atd.)? Jak můžeme podpořit synodální přístup v našem zapojení a ve vedení?
9. ROZLIŠOVAT A ROZHODOVAT
V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch Svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství. Jaké metody a postupy používáme, když se rozhodujeme? Jak je lze zlepšit?   Jak v rámci hierarchických struktur podněcujeme zapojení do rozhodovacího procesu? Pomáhají nám naše metody, které používáme při rozhodování, k tomu, abychom naslouchali celému Božímu lidu? Jaký je vztah mezi konzultacemi a rozhodnutími a jak je uvádíme do praxe? Jaké využíváme nástroje a postupy ve
prospěch transparentnosti a odpovědnosti? Jak můžeme růst ve společném duchovním rozlišování?
10. FORMOVAT SE V DUCHU SYNODALITY
Synodalita s sebou nese vnímavost pro změnu, formaci a neustálé učení se. Jak naše církevní společenství formuje lidi, aby byli ve větší míře schopni „putovat společně“, vzájemně si naslouchat, zapojovat se do misijního poslání a do dialogu? Jaká formace je nabízena k posílení schopnosti rozlišovat a vykonávat autoritu synodálním způsobem? Otázky uvedené u každého z deseti témat mohou být využity jako odrazový můstek nebo užitečný návod. Vaše vzájemné promlouvání a naslouchání ve skupince se nemusí omezovat pouze na tyto otázky. Není vůbec zapotřebí, aby si diecéze, farnosti nebo jednotlivé skupiny kladly za cíl zodpovědět více nebo snad všechny otázky. Měly by být především nejprve schopny rozlišit téma, které se jich nejvíce dotýkají, a na toto jedno konkrétní se soustředit. Účastníci jsou vybízeni, aby sdělovali své zkušenosti z reálného života upřímně a otevřeně a aby se společně zamýšleli nad tím, co jim může Duch Svatý odhalovat, když své zkušenosti sdílí s druhými. Cílem synody, a tedy této konzultace, není vyprodukovat dokumenty, nýbrž dát vzklíčit snům, probudit proroctví a vize, přinést nové naděje, rozhojnit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy, dát zazářit nadějnému úsvitu, učit se jedni od druhých a vytvořit pozitivní náhled, který bude osvěcovat mysl, zahřívat srdce a rukám navrátí sílu. (Přípravný dokument, 32)
© Národní synodální tým při ČBK; synodacz@cirkev.cz

Biblické inspirace pro práci ve skupinkách (5.)
Z evangelia podle Marka (Mk 3,31-35)
K Ježíšovi přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“ Z Listu apoštola Pavla Římanům (Řím 12, 1-8) Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé. Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z vás: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru. Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě  navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí.
Z Prvního listu apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor 12,4-13)
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné  síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo ‒ ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní ‒ všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
Z Listu apoštola Pavla Efezanům (Ef 1,13-19)
Skrze Krista Ježíše se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha Svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a jak se ukazuje na nás, na věřících, jeho nesmírně velká
moc působením jeho všemohoucnosti.
Z Listu apoštola Pavla Filipanům (Fil 2,1-5)
Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit,  povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých. Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš.
Z Listu Židům (Žid 3,7.8.12-14)
Jak říká Duch Svatý: ‚Až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce, jako kdysi na místě vzpoury, jako v den pokušení na poušti. Dejte pozor, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící, takže by odpadl od živého Boha. Spíše se navzájem povzbuzujte den co den, pokud ještě trvá ono ‚dnes’, aby se nikdo z vás nezatvrdil sveden hříchem. Vždyť máme společenství s Kristem, jen když si uchováme pevně až do konce svou počáteční důvěru.
Z Prvního listu apoštola Petra (1 Petr 4, 10-11)
Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. Kdo má dar řeči, ať si je vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať si je vědom, že pověření k tomu přijal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista. Jemu patří sláva a vláda na věčné časy. Amen.
Delší texty:
Lk, 24, 13-35: Učedníci do Emauz
J 17: Kristova velekněžská modlitba
Sk 2: Seslání Ducha Svatého; začátky církve
Sk 10: Křest setníka Kornélia
Sk 15: Rozhodnutí jeruzalémského sněmu
© Národní synodální tým při ČBK; synodacz@cirkev.cz

Metodika setkání pracovní skupinky „duchovní konverzace Božího lidu“ (4.)
Práce ve skupinách bude vyžadovat aktivní účast a ochotu přijmout za svůj určitý způsob dialogu, který je ve svém jádru duchovním rozhovorem. V čem spočívá? Od každého, kdo se do skupiny zapojí, se očekává snaha velkodušně a bez předsudků naslouchat druhým a odhodlání upřímně a bez nátlaku sdílet svůj názor. V procesu naslouchání a mluvení je přitom důležité nesoustředit se jen na samotná slova, ale všímat si pozorně toho, jak nasloucháme a jak promlouváme svým srdcem. Půjde o to, učit se naslouchat a mluvit ze srdce, zaměřit se na to, co hýbe naším nitrem. Proč? V nitru se totiž nejen soustředí všechno, co žijeme
a čím jsme, ale promlouvá v něm také Duch Svatý, který nám jako Boží Láska byl vylit do našich srdcí. Základní pozornost je tedy
třeba věnovat tomu, co se během našich rozhovorů a sdílení děje v druhých a ve mně samotném, a jak je samotný Pán v našich srdcích přítomen a v nich pracuje. Takto vedený rozhovor se stává společným rozlišováním, ve kterém mají všichni zúčastnění zájem rozpoznat, jaká jsou opravdová znamení působení Ducha Svatého, který je jeden, a přesto se projevuje v rozmanitosti našich zkušeností. A právě to, co v naší skupině společně rozpoznáme jako ryzí dílo Božího Ducha, se stane naším vlastním příspěvkem na cestě k synodální církvi, která je společenstvím, na němž mámekaždý z nás účast, protože všichni jsme Kristem posláni stát se jeho svědky. Předpokládá se, že pracovní skupinky se sejdou (v průběhu listopadu 2021 – ledna 2022) celkem třikrát. První, úvodní, setkání bude sloužit ke vzájemnému seznámení, sdílení svých dojmů a očekávání od synodálního procesu, ale také k výběru 1 tématu,jemuž se pracovní skupinka bude  nadále věnovat. V průběhu druhého a třetího setkání již bude pozornost zaměřena na sdílení (vzájemné naslouchání a promlouvání) zvoleného tématu, s tím, že závěrem třetího setkání bude vypracování závěrečného shrnutí dosavadní společné práce. Kde se může setkání konat? Všude tam, kde je možné setkat se v potřebném počtu osob (5-8), aniž by setkání této skupinky bylo rušeno vnějšími vlivy. Doporučujeme tedy pastorační prostory ve farnostech nebo setkání v domácnostech některého z členů
skupinky.
Vlastní program 3 setkání pracovní skupinky je následující:
1. setkání
I. představení členů skupinky (2 min./os.)
II. co očekáváme od zkušenosti synodálního procesu?
(2 min./os.) – na závěr této fáze krátce představí moderátor skupinky plán práce
 III. představení témat – případně, pokud již skupinka vznikla
na základě dříve vybraného tématu, zaměřit se na výběr konkrétní otázky v rámci daného tématu (10 min.)
IV. modlitba za průběh synody (případně doplněna jinou formou: společný zpěv, chvíle adorace) (10 min.)
V. sdílení a společné hledání tématu, na které se pracovní skupinka zaměří; případně, pokud je již téma předem vybráno, zaměří se skupinka na zvolení jedné otázky v rámci tématu (3 min./os.)
VI. společná závěrečná modlitba (5 min.)
Po 1. setkání je třeba respektovat čas pro osobní reflexi jednotlivců nad zvoleným tématem. Aby v atmosféře osobní modlitby a aktuálních zkušeností, které jedinec prožívá, měl možnost uzrát projev Božího Ducha. Proto doporučujeme, aby mezi 1. a 2. setkáním uběhl minimálně 1 týden času, tj. příležitosti
k osobnímu zamyšlení a naslouchání Duchu Svatému.
2. a 3. setkání
I. Společná modlitba za průběh synody (5 min.)
II. Četba úryvku Písma svatého: úryvek poskytnutý k těmto setkáním (10 min.)
III. 1. kolo sdílení (3 min./os.)
IV. Chvíle pro ztišení a přestávka (15 min.)
V. 2. kolo sdílení (zapisovatel zaznamenává hlasy, které zazněly) (3 min./os.)
VI. Modlitba díkůvzdání (5 min.)
VII. (V případě 3. setkání pracovní skupinky – následuje vypracování písemného souhrnu.)
Vysvětlení 1. a 2. kola sdílení (2. a 3. setkání):
1. kolo: Cílem je osobní sdílení zkušenosti jednotlivce, které se vztahuje ke zvolené otázce.
2. kolo: Vyjádření toho, co se mě dotklo ve sdílení druhých, anebo toho, co jsem si při naslouchání druhým uvědomil jako nový vhled do diskutované otázky. Cílem je společně rozlišit hlas Ducha Svatého.
Důležité předpoklady pro plodnou práci ve skupinách:
a) Aktivní naslouchání
▪ V průběhu sdílení ve skupinách je naprosto podstatné všímat si následujícího: „Jak Bůh jedná a promlouvá skrze druhého, který mluví, a také skrze mě?“ Tato otázka nechť je stále živá  v myslích všech a provází veškeré fáze pracovních skupin.
▪ Cílem naslouchání je porozumět, jak se ve slovem druhých odráží jejich vlastní zkušenost a to, co je obsahem jejich nitra.
▪ Soustředím se na pozorné naslouchání druhému, nikoliv na přípravu vlastního vypovídání.
▪ Přijímám v úctě názor druhého, nekomentuji jej, nehodnotím. Snažím se pochopit řečené v dobrém světle.
▪ Učím se vnímat, jak skrze druhého promlouvá Duch Svatý a k čemu nás takto Duch chce přivést.
b) Umění promlouvat
▪ Vyjádřit vlastní zkušenost, tj. to co si opravdu myslím a cítím.
▪ Snažím se o svobodné a upřímné promlouvání, skrze které však nechci vnutit svůj názor druhým.
▪ Vlastní promlouvání předpokládá předchozí přípravu jedince skrze naslouchání Božímu slovu a uvažováním nad vlastní zkušeností (nakolik se vztahuje a vypovídá o zvoleném tématu).
© Národní synodální tým při ČBK; synodacz@cirkev.cz

Metodika vytvoření pracovních skupinek (3.)
Skrze křest jsme se všichni stali účastnými na Kristově prorockém poslání. Skrze každého z nás může a chce promlouvat Duch Svatý k vzájemnému obohacení. Každý z nás je „expertem“ na život, a to v konkrétní podobě našich vlastních zkušeností a našeho dosavadního společného putování jako Boží lid, církev. Jsme pozváni k tomu, abychom vzájemně sobě naslouchali a promlouvali; abychom takto vyjádřili vlastní zkušenost žité křesťanské víry. To bude možné v rámci témat, která jsou předložena k diskutování v tomto synodálním procesu. Důležité je dodat, že vůbec není žádoucí (a vlastně ani možné), chtít v jedné pracovní skupince hovořit o více než 1 tématu. Farní koordinátor, který je metodologicky veden a neustále
podporován diecézním týmem, má v první fázi synodálního procesu následující úkol: podnítit ve své farnosti zájem o aktivní účast křesťanů na tomto synodálním procesu. Z praktického hlediska se zde jeví jako nejpravděpodobnější cestou možnost informovat Boží lid, shromážděný na nedělní liturgii v dané farnosti, například v průběhu tzv. „ohlášek“ ke konci mše svaté (o nedělích 24. 10., 31. 10. a 7. 11. 2021).
Způsobů, jak přistoupit ke konkrétnímu zahájení setkání pracovních skupinek, je hned několik:
1) Farní koordinátor ve spolupráci s místním knězem, správcem farnosti, svolá pastorační radu farnosti. Zde farní koordinátor představí zevrubně plán práce, který je před námi. Jednotliví členové pastorační rady farnosti tak budou vtaženi do synodálního procesu, aby se stali „moderátory“ jednotlivých pracovních skupinek ve farnosti. Tato skupinka (5-8 osob) si na svém prvním setkání rozhodne, jakému tématu se bude nadále věnovat.
2) Farní koordinátor osloví již existující společenství
křesťanů ve farnosti (společenství mládeže, manželů, seniorů; farní evangelizační buňky; společenství modliteb matek/otců, akolytů, lektorů a další, podle toho, která ve farnosti již existují). Tato již fungující společenství si následně vyberou jednoho ze svých členů jako moderátora, který bude v kontaktu s farním koordinátorem a od něj bude dostávat další metodologické pokyny. Tato společenství se na prvním setkání pracovní skupinky rozhodnou, jakému tématu se budou věnovat.
3) Farní koordinátor ve spolupráci s místním knězem,
správcem farnosti, například ve vývěsce (nebo na webu farnosti) bude farníky informovat o 10 tématech.
K jednotlivým tématům budou mít možnost se farníci zapsat tak, aby vznikla skupinka minimálně 5 osob, maximálně 8 osob. Následně farní koordinátor bude komunikovat s jednou z těchto osob tak, aby jí poskytl veškerý potřebný materiál k moderování setkání pracovní skupinky.
4) Pokud ve farnosti neexistuje farní koordinátor ani
nefunguje dosud žádná pracovní skupinka v rámci synodálního procesu, nabízíme těm, kdo by přesto měli
zájem skupinku vytvořit, a tak se podílet na synodálním procesu, aby se obrátili na diecézní tým prostřednictvím mailu synoda.2023@dicb.cz. Diecézní tým zprostředkuje
pro tyto osoby zapojení např. do pracovních skupinek v okolních farnostech.
▪ Dle místních podmínek je vhodné, aby byly do pracovní
skupinky včleněny osoby např. také žijící mimo katolickou církev (členy ostatních křesťanských církví či osoby bez náboženského vyznání).
▪ Není na překážku, aby v jedné farnosti vzniklo více skupin, které se budou věnovat stejnému tématu. Na závěr několik charakteristik, které jsou vyžadovány od osoby, jež se stane moderátorem pracovní skupinky:
▪ Jelikož tato osoba má moderovat následujících několik setkání, je zapotřebí, aby se jednalo o člověka s otevřenou myslí a srdcem, který je nekonfliktní povahy a nebude se snažit strhnout pozornost všech zúčastněných osob na vlastní představy, náměty a celkově pojetí práce ve skupinkách.
▪ Současně je třeba, aby se jednalo o osobu, která dokáže udržet „pracovní tempo“ skupinky (tj. kázeň) a bude v tomto ohledu neustále podporovat ostatní členy při všech setkáních.
© Národní synodální tým při ČBK; synodacz@cirkev.cz

Průběh synodálního procesu v ČR přehledně (2.)
Harmonogram synodálního procesu na úrovni katolické církve v ČR
▪ 17. října 2021: zahájení liturgickým shromážděním v katedrále/kostelích
▪ cca začátek listopadu 2021 – leden 2022: práce v pracovních skupinkách ve farnostech/církevních společenstvích
▪ do 31. ledna 2021: zaslání závěrů pracovních skupinek na email synoda.2023@dicb.cz
▪ do 28. února 2022: zpracování návrhu diecézní syntézy
▪ 5. března 2022: diecézní předsynodní setkání (diskuze návrhu)
▪ do 20. března 2022: zaslání finální podoby diecézní syntézy Národnímu synodálnímu týmu
▪ 24. dubna 2022: předsynodní setkání katolické církve v ČR (Praha)
▪ 30. dubna 2022: odeslání národní syntézy na GS BS
Proces předávání podnětů z pracovních skupinek
Pracovní skupinka
(1 strana A4) Farní koordinátor/ tým Diecézní tým – diecézní syntéza (10 stran)
Národní synodální tým při ČBK -národní syntéza (10 stran)
Generální sekretariát Synody biskupů – Instrumentum laboris 1
Modlitba za průběh synody
Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu. Provázej nás ty sám, vstup do našich srdcí a vytvoř si v nich domov. Ukaž nám cestu, kterou se máme vydat, uč nás, jak na ní vytrvat. Jsme zde s přetěžkým břemenem svých slabostí a hříchů. Nedopusť, abychom propadli zmatku, nedopusť, aby nás nevědomost svedla na scestí, nedopusť, aby předpojatost ovlivnila naše činy. Dej, ať v tobě nalezneme naši jednotu, abychom věčnému životu kráčeli vstříc společně, abychom nesešli z cesty pravdy a neodchýlili se od toho, co je správné. To vše žádáme od tebe, jenž jsi při díle na každém místě a v každém čase, a ve společenství s Otcem i Synem na věky věků. Amen.
© Národní synodální tým při ČBK; synodacz@cirkev.cz

Základní informace a pozvání na společnou cestu (1.)
„Putující Boží lid“: tento pohled na nás, křesťany, nabízí hlavní logo nadcházejícího synodálního procesu. Jsme společně na cestě, celkově v dějinách i v konkrétnosti našich životů. Toto společné putování tvoří všichni, kdo byli skrze křest přivtěleni k tomu Božímu lidu v průběhu celých dějin lidstva.
1. Popis loga synodálního procesu
Mohutný strom, oplývající moudrostí a září, se tyčí do nebes. Jako znamení života a naděje je vyjádřením Kristova kříže. Skrze něj je nadnášena eucharistie, zářící jako slunce. Příčná
ramena, otevřená jako ruce nebo křídla, jsou odkazem na Ducha Svatého. Boží lid zde vyobrazený nestojí na místě: je lidem v pohybu, přesně tak, jak vyjadřuje původ slova synoda, tj. „společné putování“. Boží lid je sjednocen stromem života, který do nich vdechuje život a od nějž vychází toto společné putování. 15 postav shrnuje celé lidstvo v odlišnostech životních situací jednotlivých generací a původu. Tento aspekt je zdůrazněn rozmanitostí barev postav, které samy o sobě jsou odrazem radosti. Mezi osobami v této skupině není žádná hierarchie, všechny se nachází na stejné úrovni: mladí, senioři, muži, ženy, mladiství, děti, laici, řeholníci, rodiče, manželé, jednotlivci. Biskup a řeholní sestra nestojí tváří v tvář ostatním, ale kráčí společně s nimi. Jako by samo sebou na prvních místech tohoto zástupu kráčí děti a mladiství. Tak, jak o tom hovoří Ježíš v evangeliu: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, ale zjevil jsi je maličkým.“ (Mt 11,25). Jakou podobu má toto naše společné putování do Božího království? Na tuto otázku nám odpovídá motto pod grafikou: je to podoba synodální církve. Tedy církve, která je prožívána jako společenství skrze spoluúčast v uskutečňování vlastního poslání: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ (Mk 16,15)
2. Pozvání do synodálního procesu
Synodální proces je ve své podstatě procesem duchovním. Nejde zde v prvé řadě o dovednou organizaci debat, během kterých půjde o sbírání užitečných dat o životě křesťanů. Synodální proces znamená zcela novou příležitost, kdy budeme moci v životě církve zakusit, že jako jeden putující Boží lid všichni společně kráčíme kupředu na cestě do
Božího království. Je to proces duchovní, protože na této cestě se máme snažit rozpoznat, co v této chvíli od své církve chce její Pán. On pak k nám stále promlouvá skrze Ducha Svatého, tedy skrze téhož Ducha, který sestoupil na první učedníky v den Letnic a který byl každému pokřtěnému darován v okamžiku křtu.
3. Skrze křest tvoříme součást Kristova těla
Tento synodální proces se odvíjí od jedné důležité skutečnosti: skrze křest jsme přijali podíl na prorockém neboli učitelském poslání Ježíše Krista. Každý z nás se stal živým chrámem Božího Ducha, a to ne proto, že bychom byli lepšími, dokonalejšími než ostatní, ale proto, že jsme byli Božím Duchem proměněni. A proto skrze nás Boží Duch také může a chce promlouvat. Tím, že jsme pozváni se zapojit do synodálního procesu, jsme pozváni do zkušenosti přítomnosti a působení Ducha Svatého v životě církve, a to v jejím konkrétním společenství, v nás samotných, v našich bratřích a sestrách. A také se otevřít tomu, jak Duch Svatý, který vane, kam chce, je přítomen a působí i v celé rodině lidstva. Můžeme říct, že celé církvi jsou v tomto okamžiku nabídnuta duchovní cvičení. Co to znamená? Znamená to, že se před námi otevírá zcela mimořádný čas milosti, ve kterém k církvi, a to znamená ke každému z nás, může promlouvat Duch Svatý. Podmínkou z naší strany je, že se tento hlas budeme učit rozpoznat a pozorně mu budeme naslouchat.
4. Zkušenost duchovní konverzace v pracovních skupinkách
Pracovní skupinky, které budou s vaší pomocí vznikat, mají být místem, kde bude možné zakusit, že jsme jako církev společně na cestě, po které nás vede Duch Svatý. Právě v těchto skupinkách si budeme moci uvědomit a prožít, co to znamená být synodální církev. Tyto skupinky mají za úkol stát se prostorem, kde každý bez obav, ve svobodě, pravdě a lásce může vyjádřit svoji zkušenost s církví jako společenstvím na cestě. Půjde o to, vytvořit prostředí vzájemného naslouchání, kde je každý přijat a v němž se předpokládá jako výchozí bod otevřenost vůči pohledu druhého, především pokud se jedná o člověka, který je
na okraji, který třeba jen těžko hledá slova, aby formuloval svůj názor, nebo jehož hlas je obvykle předem pokládán za bezvýznamný.
© Národní synodální tým při ČBK; synodacz@cirkev.cz

PASTÝŘSKÝ LIST
ČESKOBUDĚJOVICKÉHO BISKUPA
K ZAHÁJENÍ SYNODÁLNÍ CESTY
(Přečtěte při všech bohoslužbách v neděli 17. října 2021)
Milí diecézané, bratři a sestry v Kristu Ježíši, našem Pánu!
Minulou neděli zahájil papež František slavnostní bohoslužbou v Římě
synodální cestu církve. Dnešní neděli se tato synodální cesta zahajuje i ve všech partikulárních církvích na celém světě; tedy ve všech katedrálách slaví dnes mši svatou biskup spolu se zástupci jednotlivých farností. Svatý Otec je přesvědčen, že Církev potřebuje reformu, uzdravení a oživení. Je totiž patrné, jak se z našich společenství postupně vytrácí živá víra a zapálení pro Krista, ačkoliv bychom měli být rostoucím společenstvím, které vydává přesvědčivé svědectví o Kristu, jenž nás vykoupil a učinil novým stvořením. Našim rodinám, bohužel, chybí mnohdy vitalita k tomu, aby byly živou „domácí církví“, církví v malém. Jsme tedy pozváni k přemýšlení nad tím, co bychom měli dělat, abychom dokázali předávat víru dalším generacím, aby nám nechyběli kněží, a abychom přispěli k rozvoji křesťanské kultury.
Papež František nás všechny volá ke spolupráci, protože všichni jsme spoluodpovědní za církev. Nechce, aby zahájená synoda pracovala jako nějaká konference, z níž vzejde další učený dokument, který skončí v knihovně, ale přeje si, abychom se pokusili, každý na svém místě, o obnovu církve v tom prostředí, ve kterém žijeme. Tomu může napomoci i naše správné a odhodlané vykročení na synodální cestu, která nás začne proměňovat. Papež nám předkládá naléhavé otázky a čeká na naše odpovědi; tyto mají být naším společným dílem. V současné době jsme nemocní individualismem. Žijeme, přemýšlíme a jsme soustředěni až příliš sami na sebe, a tudíž ani nedáváme dostatečnou příležitost Duchu svatému, aby z nás budoval živé společenství církve. Společná odpověď by se neměla zrodit prosazováním jen toho názoru, který překřičí druhé, ani demokratickým hlasováním, kde se prosadí většina. Jde především o společné naslouchání Duchu svatému. Prvním krokem by mělo být naše vlastní ztišení a pokorné naslouchání. Jestliže miluji a respektuji toho, kdo mluví, nechám ho s trpělivostí sdělit jeho názor. Když mluví a má jiný názor, snažme se hledat v jeho názoru semena pravdy. Neměli bychom ho umlčet svými vlastními argumenty, ale spolu s ním se snažit dojít k nalezení pravdy. Vzájemná láska a pochopení je podmínkou každého plodného dialogu proto, že je znamením otevřenosti Duchu svatému, který je láska. Chceme-li správně poznávat Boží vůli, musíme být především pokorní, protože jen pokora očišťuje naše názory a pohledy. A podmínky správného poznávání nám velmi konkrétně ukazuje Písmo svaté. Abychom mohli spolehlivě poznávat Boží vůli v našich životních situacích, je třeba odmítat ducha světa. Mít odvahu se nechat proměnit. V tomto smyslu se nejedná o uzavření se světu, ani rozhodnutí dělat všechno naopak než svět, ale být od světa svobodní a na světě nezávislí, jak nám to připomíná apoštol sv. Pavel: „Nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale změňte se, obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé“ (Řím 12,2).
Musíme se znovu učit naslouchat hlasu Ducha Svatého ve svém nitru, ne
touhám těla, které vedou k pohodlnosti, lenosti a dalším neřestem. „Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla“ (Gal 5,16). Sv. Pavel vyjmenovává plody, které přináší život podle Ducha: „Ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší“ (Flp 1,9-10a). Předpokladem správného poznání je tedy láska, protože bez lásky vidíme zkresleně. Bratřím a sestrám v Kolosech sv. Pavel připomíná, že o poznání Boží vůle je třeba se modlit, protože poznání Boží vůle je dar: „…nepřestáváme se za vás modlit a prosit Boha, abyste dobře poznali jeho vůli“ (Kol 1,9). Neméně důležitá je pro nás i zkušenost starozákonního proroka Daniela. Ten, když se modlí o dar poznání, dostane ho až po několikatýdenním postu. Zjevuje se mu anděl a říká: „Od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit před Bohem, byla tvá prosba vyslyšena
a já jsem přišel kvůli tvým prosbám“ (Dan 10,12). I starozákonní proroci tedy museli v modlitbě a postu dozrát, aby mohli správně porozumět a přijmout Boží poznání. Drazí bratři a sestry, obnova církve může v našich rodinách začít jen tehdy, když budeme schopni o těchto věcech společně mluvit. Stejně tak to bude v našich farních radách, nebo mezi našimi spolupracovníky. Obnova církve začne ve farnosti, když budeme schopni tímto způsobem řešit i ty problémy, které někdy můžou opravdu tížit. Moudré rozlišení a rozhodnutí samozřejmě vždy náleží představenému, tedy ve farnosti faráři, v diecézi biskupovi, v univerzální církvi papeži. Každý přitom musí respektovat své kompetence a působení Ducha svatého v dějinách. Představený nesmí mít strach udělat rozhodnutí, které je v souladu s církví a uskutečňováním Božího slova v dané situaci. Milovaní bratři a sestry, zapojme se ve svých farnostech a spolu s kněžími hledejme, zvlášť v modlitbě, odpovědi na papežovy otázky. Nepromarněme tuto příležitost, kdy můžeme udělat novou zkušenost živého společenství v modlitbě a vzájemné lásce. Tak budeme mít totiž i podíl na oživení tajemného těla Kristova, jímž je církev.
 Vlastimil, biskup českobudějovický