Konečně je po válce. Telegram, oznamující konec války nebyl úřední. Vožice slavila mír, zatímco v okolí Tábora, Pacova, Vlašimi atd. byl klid pod německými bodáky. V Nové Vsi zadrželi německé vojáky, odzbrojili je i šaty jim dali a pustili je. Ti došli do Votic a radostná nálada 5.5.1945 se proměnila v bolest. V Nové Vsi byli zastřeleni 3 muži a ostatní muži odvezeni do Votic a tam celou noc a den strašně týráni. Někteří mladíci z Noskova byli zvědaví, co se děje v Nové Vsi a proto se přiblížili k silnici. vedoucí z Nové Vsi do Mladé Vožice. Tam je zastihli esesmani, zastřelili je a co měli u sebe, vše jim sebrali. Byli to : Bohumil CHOTĚTICKÝ, dělník z Ml. Vožice č. 242 – 44 let. Karel NOVOTNÝ, zednický učeň z Noskova č.4 – 1 b let, František ROSOL, kovářský učeň z Noskova č. 7 – 14 let. Rudolf KUBÍK, zeměd. dělník z Noskova č. 28 – 16 let, Jaroslav ŠŤÁSTKA, soukromý úředník v Nové Vsi č. 23. Tento mladík byl přítelem p. děkana, prožil několik let ve Vídni v ohni náletů a bomb. Zdravý se vrátil domů a zde padl. Zatímco tito mladíci zemřeli v polích, na náměstí před zraky všech mužů byl zastřelen Alois MAREŠ, protože prý u něho našli revolver. Zavřeným oknem byl zastřelen František MIMRÁČEK, závozník z Ml. Vožice č. 233 – 19 let. Před radnicí nastupovalo 20 mužů na nákladní auto, nevěděli kam je vezou a co s nimi bude. Václav VANIŠ byl bestiálně umučen a pověšen na lípě před kostelem. Když konečně došlo k úplnému vítězství, národ jásal, jen ve Vožici byl hluboký smutek. Nenávistné pohledy provázely nekonečné proudy odzbrojeného německého vojska. které Vožicí procházelo. Mnozí ozbrojení esesmani uprchli do lesů a v noci přepadali samoty i vesnice a vynucovali si jídlo. Proto naši muži spolu s ruskou armádou. která byla slavnostně ve Vožici uvítána, museli prohledávat lesy a chytat je. Jeden z těchto lotrů postřelil p. Antonína VRTIŠKU, rolníka z Řemíčova č. 1, který brzy zemřel. Všude bylo plno odhozených zbraní. Teprve 17.5. se Vožice loučila se svými mrtvými mučedníky. Obřady v kostele, pohřební průvod i rozloučení na hřbitově bylo důstojné. Tyto události zfilmoval p. DINTAR, obchodník v Ml. Vožici. Jaká zvěrstva páchali Němci na ostatním lidstvu zaznamená a odsoudí světová historie. Zásluhou Msgra Dr. ŠRÁMKA, který byl předsedou naší vlády v Anglii a byl pravou rukou p. presidenta BENEŠE, zásluhou čestných kněží, z nichž mnoho bylo umučeno, není ani u nás, ani jinde ve světě náboženský boj. I oslavy Husovy vyzněly ve smyslu vlasteneckém a sociálním. Hitler a jeho režim umučil 8.000 kněží. Z naší diecese bylo zavřeno v koncentračních táborech 10% kněží a zahynulo jich 9.
Po této válce se naskýtá příležitost zbavit se všech Němců a Maďarů z naší republiky. Za okupace „Protektorát Böhmen und Mähren“ a zkonfiskování jejich majetku. Proto když tušil konec války a pád Německa, zdejší patron hrabě Jiří KÜENBURG odejel do Solnohradu do Rakouska. kde také má majetek. Za války se sice jako Němec neexponoval, naopak mnoho lidí, kteří měli jít do Říše na práci zaměstnal ve svých podnicích, které se očividně zmáhaly. Byl ale členem NSDAP a proto i jeho majetek byl zkonfiskován. Dvory rozparcelovány deputátníkům a drobným zemědělcům, lesy zestátněny, rybníky také převzal stát. Cihelnu převzal asi okres Tábor.
Při revoluci však mnoho neodpovědných živlů rozkrádalo movitý majetek jak v zámku, tak i v podnicích. Zařízení zámecké kaple bylo proto přestěhováno do kostela i děkanství. Kdo převezme budovu zámku ještě není známo, Podle konfiskačního dekretu se ruší na těchto panstvích patronát. Byla snaha, aby z majetku hraběte Küenburga byl přidělen nějaký les do vlastnictví kostela. Zásluhou několika dobrých občanů v Blanici, místo do Tábora, byly odvezeny 2 zvony z Blanice a malé zvonky z Bendova Záhoří a Krchové Lomné do lesa, tam zakopány a zachráněny před Němci. Na Svatodušní pondělí 21.5.1945 opět byly slavnostně zavěšeny.
Dne 25.5.1946 byly konány volby do Ústavodárného národního shromáždění. Dne 24.7.1946 zemřel ve věku 90 let zdejší dlouholetý p. děkan Josef MIŠKA. Z děkanství, kde žil na odpočinku jej doprovodilo okolní kněžstvo a velké množství osadníků i z okolních farností, kde p. děkan působil. Byl pohřben 27.7.1946 na hřbitově u sv. Mikuláše. V srpnu 1946 instalovala varhanářská firma Skopek v Táboře 6 pedálových rejstříků v ceně 75.600 korun. Motor k měchu, přípojka a instalace stály 19.500 korun. Vše bylo uhraženo ze sbírek a z uvolněných vkladů. V roce 1947 byla provedena oprava kostela v Blanici, která stála cca 60.000 korun, část hražena ze sbírek. V tomto roce bylo velké sucho a neúroda. Nepršelo asi 3 měsíce. Po sedmi letech má naše diecese nového biskupa. Je jím ThDr. Josef HLOUCH, universitní profesor z Olomouce. spisovatel a význačný praktik v duchovní správě. Byl intronisován 7.9.1947.
Protože téměř všichni židé z mladovožicka zahynuli za německé nadvlády v koncentračních táborech, zdejší synagogy nebylo třeba a proto byla zbořena, i když o ní měla zájem církev československá. Ta čítala několik desítek členů – přistěhovalců. Zůstal jen domek kostelníka a do něj vsazena pamětní deska. Mramorový náhrobek Voračického z Paběnic byl z kaple sv. Barbory přemístěn do vchodu kaple, aby byl jako nejstarší památka našeho kostela (1565) lépe viděn.