Po čtyřech dlouhých válečných letech, plných nedostatku a bídy, skončila válka. Velká část armády byla v zajetí, na italské frontě v říjnu 1918 vypověděly armády poslušnost a obrátily se na cestu domů. Nastal všeobecný zmatek – den převratu. V Čechách dali Rakousku výpověď a 28. října 1918 byla v Praze vyhlášena samostatnost zemí Koruny české. Tato zpráva o samostatnosti byla v Ml. Vožici přijata nadšeně. jak o tom referují noviny ‚Český jih‘. Říše rakousko-uherská se rozpadla na vice samostatných částí. V rusku válka skončila ještě dříve. Ze zdejších mladovožických osadníků se z ruského zajetí vrátili – první byl Alois MAREŠ – strojník, 29.3.1918, pak František KUBEC ze Staniměřic, 31.1.1918, Josef NOVÁK z Nahořan. 30.3.1918, František ŠVEC z Bělče č. 10, 3.4.1918, Václav KOSTROUN z Nahořan, 6.4.1918, Čeněk STRÁNSKÝ (vulgo číňan) z Ml. Vožice a František SMETANA z Janova, 29.4.1918, František HORKÝ z Ml. Vožice, 4.5.1918, Karel ŠŤÁSTKA z Bělče. 19.5.1918, František VANĚK, syn kováře z Ml. Vožice, 8.6.1918, Karel MAREŠ z Noskova 8.6.1918, pak BÁRTA z Oustějova, Otto ARENSTEIN z Ml. Vožice a Karel BEDNÁŘ z Bělče, Jan KREJČÍ z Bělče. Mnoho se jich vrátilo později a velmi mnoho se jich nevrátilo vůbec, buď padli v boji nebo zemřeli v zajetí.
První volby do obecního zastupitelstva dle nového volebního zákona se konaly 15.6.1919. Zapsaných voličů 1076, k volbě se dostavilo 963, vedle toho voleno 5 plných mocí. Z odevzdaných 968 obálek bylo 13 hlasů neplatných, 1 prázdný, 1 byl přeškrtnutý a ostatní označeny kombinováním. Z platných 955 hlasů obdrželi : soc. demokracie 337 hl., živnostníci 253, nár. dem. 159, agrárníci 107. nás. sociálové 99 hlasů. Podle toho připadlo mandátů : soc. dem. 9 (4 náhr.), živnostníkům b (3), nár. demokr. 4 (2), strana agrární 3 (2), národním sociálům 2 (1).
Dne 21.12.1920 se začalo prvně v Ml. Vožici svítit. Elektrický proud se vyráběl v elektrárně v Ml. Vožici zařízené v bývalé stodole domu č. 80 při městské radnici cestou tepelnou. Za 1 kWh se platilo 9 korun, výroba však stála mnohem více – 20 korun – protože bylo drahé uhlí. Později byla Ml. Vožice připojena k lince z Mydlovar, jakmile byla zřízena. Proudem dodávaným z Mydlovar se začalo svítit 7.3.1923.
Po smrti Vincence hr. z KÜENBURGU – následoval co držitel fideikomisního velkostatku Ml. Vožice bratr zemřelého Leopold Karel Jindřich KÜENBURG, narozený v Linci 26.11.1848, muž na své stáří zdravý a čilý, tak se předpokládalo. že delší dobu bude velkostatek spravovati. Avšak stalo se jinak. 17.6.1921 odjel z Ml. Vožice do Prahy, aby si tam vyřídil soukromé záležitosti. V pondělí 20.6. se chystal na zpáteční cestu do Ml. Vožice. Ještě si měl vyřídit nějakou záležitost. Jel tramvají a u kostela a kláštera Voršilek vyskočil z vozu tramvaje, avšak nešťastně. Byl vozem zachycen, udeřen, utrpěl otřes mozku, poškození lebky a páteře. Zůstal ležet v bezvědomí na dlažbě ulice, byl odvezen do všeobecné nemocnice na odd. profesora LUKULY, kde na chvilku přišel k vědomí, aby mohl říci kdo je a odkud je. A brzy na to ve 3 hod. odpoledne 20.6. zemřel. Byl 24.6. převezen do Ml. Vožice a 25.6.1921 byl na hřbitově sv. Mikuláše pohřben. Pohřbu se zúčastnili všichni patronátní kněží a profes. gymnas. v Táboře Josef STANĚK. Zemřelého pochovával jeho syn Dr. Max KÜENBURG, L.J. Pohřebních řečí nebylo.
V roce 1921 byl květen studený, červen mokrý a studený a od počátku července nenapršelo až 8.10. Bylo stále jasno a teplo. Obilí se urodilo hodně a znamenitě sypalo. Sena bylo málo a otavy pramálo. Ve čtvrtek 22.9.1921 počal z Tábora do Ml. Vožice jezdit autobus a od počátku byl hojně používán, býval i přeplněný. Autobusové spojení s Voticemi nastalo 29.1 1.1923.
V roce 1928 a 1929 byla jedna z nestudenějších zim. Ani staří lidé nepamatovali tolik sněhu a tak vysoké mrazy, trvání zimy tak dlouhé. Již koncem listopadu 1928 napadl sníh a připadával ustavičně, bez větru, nebylo ani žádných závějí. Celkem ho napadlo přes metr. Mrazy dostupovaly až -32°C. Následkem toho zvěř se nemohla dostati k zemi, trpěla hladem i zimou a mnoho zvěře pomrzlo. Také ptactva mnoho pomrzlo. Následkem těchto sibiřských mrazů pomrzlo mnoho ovocných stromů – více než 80% – což nikdo nepamatoval. Tak vzala za své třešňová alej u Rosolových polí k Dubině, vedle silnice k Janovu atd. Z takového množství sněhu byly obavy, aby při tání nedošlo k povodním. Sníh se však počátkem dubna 1929 rychle ztratil. Pro velké množství sněhu nemohla ani železnice pravidelně jezdit, byl nedostatek uhlí v domácnostech. Chudí lidé nemohli do lesa pro suché větve a tak zakoušeli velkou zimu v domácnostech. Jiná pohroma stihla zdejší krajinu, ba celou českou zemi 4.7.1929 – větrná bouře. Brzy po 7 hod. večerní přihnala se od západu prudká vichřice, která lámala mohutné stromy. Na děkanské zahradě mimo jiné v půli zlomila krásnou zdravou a silnou lípu, rozházela tašky na střechách. Na Hradě vyvrátila vichřice starou silnou lípu. Také v lesích bylo mnoho stromů vyvráceno a zpřelámáno. Škoda byla značná.
Protože do konce roku 1944 byl velký nedostatek kněží a nadměrnou prací v děkanské kanceláři (arijské doklady) nebyly prováděny zápisy do farní kroniky. Pokud se podařilo pozoruhodný materiál získat, je stručně zaznamenán. Místo kaplanské zde dlouho nebylo obsazeno. Byl dosazen katecheta P. Bedřich MALINA. Velmi se snažil pracovat nejen ve škole, ale vypomáhal obětavě i v duchovní správě a dobře se mu dařil plán oprav a vybavení kostelů
1. oprava a zakoupení mešních rouch
2. generální oprava malby děkanského kostela od F. THÉRA z Votic, mramorování oltářů a jiného vnitřního zařízení
3. vytónování kaple na Hradě, oprava obrazů sv. apoštolů
4. z této doby pochází asi lustr v děkanském kostele, darovaným rodinou KRCHOVOU, zhotovený Průmyslovou školou v Hradci Králové
5. v kostele zavedeno elektrické světlo
6. pořízen nový oltář sv. Terezičky (první v Jižních Čechách)
7. pořízen nový hlavní oltář. Návrh učinil profesor ZÁLEŠÁK z Umělecké průmyslové školy v Praze (2.400 Kč), sochařské a řezbářské práce provedl J. VAVŘICH z Prahy (13.750 Kč), truhlářské práce J. PISTULKA z Hlasiva (1 1.250 Kč). Celkem hl. oltář stál asi 28.000 Kč. Pořízen byl v r. 1929.
Během asi 3 let vykonal P. Bedřich MALINA velký kus práce. Veškeré doklady a fotografie zaslal a jsou uloženy v archivu. Po odchodu p. katechety MALINY za profesora do Poličky (napsal „Dějiny říms. breviáře“) nebylo zde ani kaplana, ani katechety. Na školách vyučovali náboženští laici.
Během roku 1932-1940 se nic zvláštního ve zdejší farnosti neudálo a nebyly ani nalezeny žádné záznamy. Od r. 1936 byl ustanoven kaplanem P. Josef BRŮŽEK, novosvěcenec. Působil zde do února 1941 a vykonal mnoho dobrého, jak na poli pastoračním (zase se po dlouhých letech v kostele káralo), tak pomocí sbírek bylo mnohé pro kostel opraveno – pozlacení kalichu, monstrance, nové zpovědnice a vytónování kostela v Blanici. Ustaven spolek ‚Sdružení katolické mládeže a farní knihovna‘. Obojí mělo útočiště v domě býv. Lidového družstva (budova pod děkanstvím). Později se konaly schůzky v obecné škole a knihovna přestěhována do 1. patra děkanství.
Od 1.8.1941 zdejší kaplan Josef BRŮŽEK odchází za administrátova do Nové Vsi u Ml. Vožice a tamější administrátor František VESELÝ za kaplana do Ml. Vožice.