Dne 28.6.1914 byl zákeřně zavražděn v Sarajevu následník trůnu František Ferdinand de ESTE a jeho manželka Žofie, vévodkyně z Hohenberka, rozená hraběnka Chotková. Atentáty byly dva – první, když se ubírali k uvítání na sarajevské radnici. Po uvítání pokračoval arcivévoda s manželkou v okružní projížďce. Přitom došlo ke druhému atentátu. Oba manželé byli těžce zraněni a při převozu zemřeli. Zprávě o zavraždění nikdo nechtěl věřit. 29.6. byl poslán do Tábora telegrafický dotaz o pravdivosti zprávy. Ihned byly vyvěšeny smuteční prapory. V pátek 3.7. byly konány smuteční bohoslužby.
Na svátek sv. Anny – 26.7.1914 byla vyhlášena mobilizace. Bylo povoláno mnoho mužů do zbraně. Někde v rodinách zůstaly jen ženy a to bylo přede žněmi.
28. července 1914 byl vydán císařský manifest a Srbsku vypovězena válka.
První zranění vojáci přijeli do Ml. Vožice 16.11.1914. Bylo to 12 Poláků, jen lehce zraněných, umístěni byti na zámku, kde byl zřízen lazaret odbočkou Červeného kříže pod vedením p, hraběnky Karoly KÜENBURGOVÉ, která raněné sama ošetřovala. V polovině ledna 1915 opustiti lazaret jako uzdravení.
V noci z 31.1. na 1.2.1915 zemřel ve svém bytě v domě č.3 držitel fideikomissního panství Ml. Vožice, patron chrámu Páně a děkanství v Ml. Vožicí a far Miličína, Kamberka, Šebiřova, Nové Vsi a Vrcholtovic p. Vincenc hrabě KÜENBURG. Zemřel náhle, byl raněn mrtvicí. Ráno 1.2.1915 jej nalezli domácí lidé v posteli mrtvého. Pohřben byl se vší slávou 5.2.1915 za přítomnosti všech, patronátních kněží a gymnasiál. katechety v Táboře Dr. Jos. STAŇKA. který byl důvěrný přítel p. hraběte. pohřební řeč měl mladovožický děkan. Bydlel stále v Ml. Vožici od smrti svého otce hraběte Karla od r. 1855. Ovládal dosti dobře český jazyk. Byl dlouhá léta členem okresního zastupitelství, členem okresního výboru. kde měl referát silniční. Se správou města Ml. Vožice byl vždy v přátelském poměru a co mohl, pro město vždy udělat. Jeho syn LEOPOLD se pohřbu účastnit nemohl, byl s vojskem v Haliči.
Za války se mší svatých zúčastňovaly jen ženy a děti, prostora pod chórem pro muže byla skoro prázdná.
Počátkem r. 1916 se začala projevovat velká drahota všech věcí a potřeb. 25.5.1916 se na trhu prodávala housata -jedno za 20 korun -dříve stálo 2,40 korun. Cena dobytka stále stoupala.
Oddavky „per procuratorum“ za 35 let svého působení jako duchovní správce, měl oddávající děkan jen z té příčiny, že to bylo v roce válečném, kdy se mnohé sňatky uzavíraly narychlo s dispensí od všech 3 prohlášek. 1.8.1915 byl ve filiálním chrámu Páně v Blanici oddán Bedřich CHMEL, odborný učitel v Praze s‘ Emilií FAUOVOU z Blaníce. Nepřítomného ženicha zastupoval strýc nevěsty p. Karel ŠILHA, rolník z Velkého Hlasiva.
Válečné události r. 1914-15 měly také velký vliv na masopust. Toho roku nebyl – nikdo si na oslavu masopustu ani nevzpomněl. Mysl všech byla u svých blízkých na válečném poli. Počínaje 16.2.1915 všichni zdejší pekaři přestali péct rohlíky, housky a obdobné pečivo z důvodů nedostatku pšeničné mouky. Pekly se jen pouze tzv. žemle z pšeničné mouky smíchané se žitnou.
Leden 1916 byl nejteplejší od r. 1775. Od vánoc 1915 až do 31.1.1916 bylo počasí velmi mírné, zrovna jarní, jako bývá v březnu, bez mrazu a sněhu. Počátkem února trochu přimrzlo a napadlo i trochu sněhu a až do konce února bylo sychravo. Sníh roztál a bylo bláto – počasí až do počátku června střídavé. Zimní období 1916-1917 bylo neobyčejně dlouhé. Od listopadu 1916 do 18.1.1917 bylo počasí velmi mírné, bez mrazu a sněhu, více deštivo. V době vánočních svátků 1916 pršelo jako v létě, též 1. a 2.1.1917 hustě pršelo, potoky se rozvodnily a to trvalo až do 5.1.1917, kdy začalo trochu mrznout. 10.1.1917 začal padat sníh a teprve 18.1. začalo mrznout a mrzlo celý únor 1917. Začátkem února silné mrazy, koncem února mírné a opět silné mrazy. Koncem března se oteplilo. Na Velký pátek 6.4. drobně pršelo a na Bílou sobotu začal padat sníh a napadlo ho 25 cm. Obvyklá slavnost vzkříšení se konala pouze v kostele. Duben byl chladný, jarní práce se velmi zdržely.
V únoru se projevil nedostatek uhlí. Horníci u vojska, nedostatek vagonů. V Praze 9.2. přestala jezdit elektrická tramvaj.
V září 1917 byl nedostatek koření, chyběly látky na oděvy, plátna atd. Nebylo možné ani za velké peníze je koupit. Haličtí židé, kteří před Rusy co Čech utekli a v Ml. Vožici také byli valnou část těchto věcí zkoupili a dále odvezli. Proti těmto uprchlíkům rostlo čím dál tím větší roztrpčení. Židovští uprchlíci tu ukázali v celé nahotě svou židovskou povahu. Kšeft a jen kšeft zbohatnutí i na útraty pohostinného českého obyvatelstva bylo jejich snahou. Byli ubytování v hotelu ‚U Iva‘. Zpočátku s nimi obyvatelstvo sympatizovalo, ale když vidělo, že pracovati nechtějí, než kšeftovati, bylo rádo, že se jich zbavilo. V tomto roce už byla velká drahota všeho zboží. Nejvíce podražily nítě, nebyly vůbec ke koupi. V listopadu 1917 byla pro válečnou potřebu rekvisice sena a slámy, ač každý hospodář měl nedostatek, musel odvésti. Děkanství dalo 5 q. Nebyl petrolej, ani uhlí. Petrolej se dával na lístky – 1 I na domácnost. Začalo se tedy svítit acetylenem. V červenci a srpnu byl zřízen telefon. Okres založil jeho zřízení jako zápůjčku. V roce 1917 byla též rekvizice všeho obilí, brambor a píce. Nouze byla ve všem. V obcích byly zřizovány rekviziční komise. které sepisovaly zásoby v domácnostech. Podle počtu osob ponechány zásoby, ostatní byto zrekvírováno. Lidé obilí schovávali kam mohli i na poli do hnoje. Tím se mnoho obilí zkazilo. Těm, kdo neměli žádné obilí se dávali poukázky na odběr chleba, tzv. chlebenky, kuřákům na tabák tabačenky. Pivo, měl-li hostinský jaké, mohl čepovati teprve od 6 hod. a také jenom odměrku. Maso nebylo, dobytek byl zrekvírován pro vojsko. Pokud bylo, stály před krámy velké fronty lidí.
V roce 1918 zmrzla žita v květu. 23.-30. června byla velká zima a v noci mrazíky. Vše, co bylo v květu zmrzlo, klasy byly úplně prázdné a mandel takového žita dával 10-20 kg zrna. Nájemce zdejšího dvora Marek LÜFTSCHITZ žito z výměry 60 měr pole, které bylo u luk k Vrážnému, ani nedal mlátit. Mnoho stromů. hlavně švestek zmrzlo.