Úvod
Toto historické pojednání čerpalo z dochovaných pramenů z katalogu diecéze českobudějovické.
Vikariát a okres Tábor – historický přehled
Původně královské zboží s hradem, od r. 1378 v zástavě a později v majetku šlechty z Plebanic (tzv. nižší farnost) od r. 1355, matriky zavedeny od r. 1650 – písemné zápisy pokřtěných, oddaných, zemřelých. Farnost byla povýšena na děkanství r. 1874. Hlavní kostel sv. Martina byl založen r. 1581 na místě staršího kostela, r. 1764 přestavěn, dokončen 1797. Obnoven r. 1900 a 1929. Vnitřek obnoven 1987. V r. 1997 byla dokončena vnější generální oprava. Hřbitovní kostel sv. Mikuláše je raně barokní z r. 1648. Dále se v Mladé Vožici nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie na místě zbořeného hradu nad městem. Loď je zbytek stavby z r. 1646, k níž byl r. 1827 přistavěn presbytář. K farnosti patří i Blanice – kostel P. Marie a sv. Václava, gotický, přestavěn barokně a upraven r. 1906 a Janov – kostel Všech svatých z r 1726.
Do farnosti patří obce : Běleč, Bendovo Záhoří, Blanice, Buková, Dolní a Horní Kouty, Janov, Krchova Lomná, Nahořany, Noskov, Pavlov, Radvanov, Řemíčov, Staniměřice, Ústějov.
Pamětní kniha založena a vedena od r. 1803, s chronologickým seznamem farářů, pořízená péčí Jana Antonína MORÁVKA, místního děkana. Děkan Morávek začíná psát kroniku, jak říká, na základě různých písemných hodnověrných dokladů, a to již cituje roky 845, 1102, 1211 atd. Bohužel necituje tyto prameny. Z této kroniky čerpal také historik August SEDLÁČEK. Děkan Morávek byl pro svoje schopnosti jmenován kanovníkem u sv. Víta v Praze. Na Mladou Vožici nezapomínal a byl velkým mecenášem zdejšího kostela. Proto jej město Mladá Vožice jmenovalo ‚čestným občanem‘ a po něm prostor před děkanstvím nazvalo Morávkovo náměstí.
Ze zajímavostí farní kroniky
Dle dochovaných pramenů, zmínky o místě osídleném jsou z let 711-796. To se již zde usazují první obyvatelé, kteří posléze přecházejí do tzv. majetku ‚královského zboží‘, které odkoupil majitel. O tom se zmiňuje kronikář a historik Balbín. Zboží odkoupil hrabě Šenberg a vybudoval zde sídlo ‚hrad‘. Obyvatel postupně přibývá, r. 845 v období vlády knížete Spytihněva se začíná uvažovat o potřebě založit zde i farnost – tehdy tzv. plebánii – t.j. nižší farnost. Ta je zde založena v r. 1102.
V r. 1039 farní kronika hovoří o 5.039 obyvatel na celém tehdy spravovaném území. Farnost spravují nižší kněží tzv. plebáni, jejichž jména farní kronika nezaznamenala. Významným mezníkem pro farnost mladovožickou byl rok 1384, kdy plebanie, t.j. nižší farnost, je povýšena na děkanství a to tehdejším pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimě. V souvislosti s tím je také zdejší duchovní v r. 1390 povýšen z tzv. plebána, t.j. nižšího duchovního, na děkana, opět pražským arcibiskupstvím.
20. dubna r. 1410 je poslán do farnosti také kaplan, aby pomáhal při výkonech duchovní správy děkanovi, protože jak uvádí farní kronika, přibývá křtů, svateb, pohřbů a jiných duchovních úkonů. Děkan sám na vše nestačí. Jsou ve farní kronice i čísla. Jako např. 630 křtů, 520 pohřbů, 126 svateb.
Po smrti děkana, pro svoji oblíbenost a především kvality, nastupuje na místo zemřelého děkana kaplan a to v r. 1413. To se již blíží období husitských válek a to má dopad samozřejmě i na utváření celkového rázu zdejšího obyvatelstva i farnosti.
Jak říká farní kronika : v té době přichází do Prahy z Oxfordu jako biskup Jeroným, který si dává přízvisko pražský, muž velmi vzdělaný, ale kněz špatný, vyučený v pravdách – bludech Viklefových, ze kterých čerpá také i Jan Hus, kalvinista, luterán. Jan Hus, český doktor teologie, začíná hlásat svoje učení v Praze – Betlémské kapli. Jeho pozdější osudy známe.
Učení Husovo zachvátilo samozřejmě i pražskou universitu a tak dochází k četným rozporům i mezi těmi, kteří přednášejí, tzv. doktory teologie a proto z fakulty vycházejí jak dobře teologicky vzdělaní kněží, tak i naopak špatně.
Pan děkan Morávek popisuje i stav zdejší farnosti a to v tom smyslu, jak dochází k rozdělování mezi věřícími, kteří zůstávají věrni katolické víře a těmi, kteří přijímají učení Jana Husa. V Praze se pak objevuje v r. 1418 Jan Žižka, který se ujímá husitů a autor farní kroniky zaznamenává i událost pražské defenestrace, kdy v podstatě začíná období husitských válek.
Po dobu husitských válek spravuje farnost Mistr Mikuláš, který dostává pod správu také Ratibořické Hory. Je zde hlásáno učení Husovo. Stoupenci husitství se usazují na zdejším hradě. Katolíci jsou pronásledování, děkanství neobsazeno. Mnoho katolíků v období husitských válek je pobito. Po smrti Žižkově za nějaký čas – kronika uvádí r. 1426 – se objevuje opět nový majitel panství jménem Bohuslav ŠENBERG, který se snaží o oživení katolického ducha ve farnosti. Má ovšem před sebou těžký úkol. protože z Vožice jako takové zůstaly pouze trosky.
Město je poničené. Začíná je postupně obnovovat Pro katolíky je postaven kostelík, dnes kaple sv. Mikuláše – hřbitovní kaple, kde se opět obnovují katolické obřady.
Rok 1432
Kronika se zmiňuje o basilejském sněmu a zavržení husitského učení v Čechách. Nastává mír v Čechách a přichází do Prahy arcibiskup Jan Rokycanský spolu s Prokopem Holým, tzv. ‚velkým‘, kteří jsou ustanoveni k tomu, aby v Čechách nastolili potřebný pokoj a mír. Úkol, se kterým přichází je rozdělen do 4. bodů. V co nejkratší době vykonat
a) obnovit společenství věřících křesťanů
b) odpouštění hříchů u věřících (t.j. obnovení sv. zpovědi)
c) knihy špatné po stránce věroučné a neschválené aby byly odstraněny
d) kněží pravověrní, tedy katoličtí, se ujímali svých úřadů
V roce 1440 začínají vznikat ve větších obcích dvojí komunity věřících, jedni podobojí a druzí katolíci. R. 1500 dochází k velké obnově území, obcí a měst, dosti poničených během husitských válek. Je pořízen také zvon pro vožické věřící, aby je svolával k bohoslužbám. R. 1522 začíná prosazovat husitské a luterské učení magistr ZACHERA, který je jmenován i pro záležitosti personální, t.j. dosazování husitských a luteránských kněží na místa potřebná k tomu účelu.
V r. 1564 se přidávají ještě čeští bratři, kteří dostávají určitá, ale také omezená územní práva pro svoji činnost. Po magistru Zacherovi přichází farnost spravovat kněz PIKARD, který dostal titul děkan pro své téměř katolické věroučné názory a postoje, i když v něčem se ještě přiklání k učení víry husitské.
V r.1581 dochází k hlubšímu oživení katolického ducha ve farnosti a to především zásluhou obětavé činnosti nově ustanoveného duchovního pro vožicko a přilehlé oblasti Michaela ŠPANOVSKÉHO. Zároveň se začíná s výstavbou nového kostela na nynějším místě, kde zůstaly pouze zbytky z původního a v té době z velké části poničeného kostelíka. Stavba je dotována četnými dary od věřících, jejichž jména jsou také ve farní kronice uvedena a největší pomocí ze strany patrona hraběte SCHÖNBORGA a začíná se kostel rozšiřovat.